Vzkazy nenarozenému miminku

Sdílím vzkazy, které jsem psala v nedávném (krásném i těžkém období) jednomu miminku. Nechávám v tom znění, v jakém bylo tehdy napsáno..

3. května 2015 neděle 18:29

Drahocenné miminko,

dnes mi tvoje maminka Nikča pověděla, že jsi u ní v bříšku. Prý už tě tam nosí 7 týdnů a 3 dny:) Chci ti říct, že se na tebe moc těším!! Už teď jsi naše sluníčko!! Tvoje babička, Věrka, to má také tak - pořád tomu také ale nemůže věřit. Ani já nevím, jestli mi to už došlo:)

Vím, že je to teď nějaké divoké - tvůj tatínek se trochu lekl a není úplně jisté, jaký postoj zaujme. Chci ti ale říct, že já tu budu pro tebe navždy. Drž se, bojuj, čeká tě ještě hodně práce než se uvidíme:)

S láskou tvoje tetička Bertička:)

dodatek (21:00) Babétko, druhá tetička, Elenka, je taky nadšená. Moc se těšíme a držely jsme se za ruce a dělaly ty naše oslavné pokřiky. Dozvěděl se to i dědula Rick - ale ještě si to, ti chlapi, neumí moc představit, co to znamená, takže je určitě taky rád, jen to nedává najevo tak hodně jako my..Založila jsem ti i spořeníčko, kam ti měsíčně budu posílat stovku, ať už ti hned mohu alespoň v této podobě posílat energii. Myslím na tebe každou minutu:)

5. května 2015 úterý 16:54

Miminko naše, vypadá to špatně:( Maminka Nikča dnes byla u gynekoložky i s tatínkem. Tatínek na ni tlačí, aby se tě vzdala. Moc se bojím, že tatínek bude ve svém přesvědčování úspěšný. S babičkou Věruškou se bojíme, nemůžeme na to ani pomyslet! Promiň mi ta slova, ale tvůj tatínek je neskutečnej idiot!!!!! Říká, že miminko chce, ale později. Na co čeká? Je mu nějakých 35 let, má hodně peněz, má co jíst, kde bydlet, čím se vozit:( Spíš se obávám, že maminku dostatečně nemiluje. Uvidíme, co osud přinese. Třeba bylo tvou úlohou objevit se, aby se až do morku kostí ukázala realita jejich vztahu.

Miminečko, ať už je to jakkoli, děkuju ti. Tajně doufám, že se za 7 měsíců uvidíme osobně, ale pokud je tvůj úkol jiný - respektuju to!

S láskou tetička Bertička...

6. května 2015 středa 22:20

Milé miminko, je mi to strašně moc líto. Tatínek řekl mamince, že ji dost nemiluje na to, aby s ní měl tebe. Maminka se moc bojí, jaký život by ti zvládla dát, kdyby ti chyběl tatínek. Prosím, nezlob se na ni. Je to pro ní moc těžké. Zní to nelogicky, ale musíš umřít proto, protože tě miluje. Odpusť. Moc se omlouvám, snažila jsem se. Je mi neskutečně líto, že o tebe přicházíme. Děkuju moc za to, že jsem ti mohla být tetičkou alespoň těch pár dní. Byla jsem moc pyšnou tetičkou a pořád tě budu mít moc moc moc ráda. Budeme se muset vidět někde jindy a jinde. Jestli to jen trochu jde, promluv k mamince ve snu, zkus jí dát podporu, řekni jí, že to spolu zvládneme!!

Mrzí mě to, moc!! Bolí to, moc!! Mám tě moc ráda!

Tajně doufám, že se zítřek změní, že do nemocnice nenastoupí. Modlím se za tebe! Tak moc si přeju, abys zůstalo!!

Navždy tvoje tetička Bertička!

9. května 2015 sobota 17:53

Poslední dva dny jsem vůbec nemohla psát. Neměla jsem energii a ani chuť. Ani teď se mi do toho moc nechce..

Tvůj tatínek-kat přijel ve středu večer. Psala jsem mamince, jestli tam mám jít a jednu mu vrazit, ale neodepsala. S babičkou jsme doufaly, že třeba přes noc vše dopadne jinak. V noci asi ve dvě jsme se obě náhodou potkaly na zahradě při venčení a obě jsme moc hluboce a hlasitě plakaly. Tak moc jsme se na tebe těšily!!

Ráno jsem šla venčit na zahradu. Snažila jsem se, abych se s ním nepotkala. Osud tomu chtěl ale jinak. Hned co jsem vešla, střetla jsem se s ním a s maminkou na zahradě. Chystali se k odjezdu. Pozdravil. Řekla jsem mu, že ho nesnáším, že ho u nás už nikdy nechci vidět, že je hazjl a srab a hnusák. Musela jsem jít dál, protože kdybych se mu ještě dýl koukala do obličeje, asi bych mu dala pěstí. Na zahradě jsem ještě nahlas říkala, že je kretén a hajzl (nekřičela jsem, nebyla to žádná hysterická scéna). Pak si ho vzala stranou babička a něco mu říkala (pak mi pověděla, že mu řekla, že doufá, že hodně špatně spal, že jí zklamal, že je srab a že u nás v rodině už není vítán). Pak oba odjeli.

Šla jsem si čistit zuby a koukala jsem, že jsou pořád v autě a nikam nejedou!! Modlila jsem se, aby z auta ruku v ruce vystoupili...Za 5 minut ale auto zmizelo.

Ani jsem se do práce nemalovala, celou cestu jsem plakala. V mobilu mi zrovna hrála písnička od Beyonce I Was Here a já myslela, že mi žalem pukne srdce. Jako kdyby se to zpívalo o tobě!

.." I was here, I lived, I loved, I was here, I´ve did, I´ve done, everything that I wanted and it was more than I thought it would be, I will leave my mark so everyone would know I was here.." Celý text je prostě o tobě, o nás, o tom celém..

V práci jsem dál plakala a v duchu se smiřovala.

V cca 8:20 jsem měla volání od babičky Věrušky - říkala, že miminko zůstává, že tam rodiče nedojeli, a že se tvůj tatínek před nemocnicí rozhodl, že to nemůže udělat!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit. Smála jsem se, skákala, pištěla radosti. Musela mi to zopakovat. V tu samou chvíli jsem v telefonu slyšela, že mi pípla sms. Najela jsem si na ní zatímco jsem mluvila s babičkou a bylo tam toto:

Budeš tetou, děťátko si necháme!!! Luis se rozhodl, že to zvládneme a nechtěl potrat. Odjeli jsme zpátky domu:)) Mamince jsem už volala. Nechávám si mobil doma a jdeme na procházku s Luisem. Pusu a děkuju za všechno.

Musela jsem vyběhnout samou radostí ven. Hned jsem volala svojí nejlepší kamarádce Vladěnce. Obě jsme měly velikou radost a Vladěnka říkala, že tohle je informace, ze který má upřímně velikánskou radost!! Že v to taky doufala (Vlaďka to se mnou prožívala od samého začátku - byla první člověk, kterýmu jsem volala, když jsem se to dozvěděla, první, komu jsem volala, když jsem se dozvěděla to rozhodnutí a teď zase první, komu jsem šťastnou změnu volala).

Pořád tomu nemůžu věřit! Fakt mi to nedochází! Dnes je ti 8 týdnů a 2 dny a vypadáš nějak takhle:

No, docela fěšák/frajerka, že? hahahahhahahaha. Už máš malinké ručičky, trošku očičko, vytvářej se ti pomalu nožičky a velikost máš jako fazolka:)

Mám trochu problém - pořád cítím velkou nenávist k tvému tatínkovi. Jsem moc ráda, že se rozhodl jak se rozhodl, ale nějak neumím ze dne na den otočit. Maminka o něm mluví moc pěkně, babička už se taky dala do pohody, ale já mám hodně emocí v sobě a pořád k němu cítím zášť. Slibuju, že se budu snažit!

Jedno ale vím jistě - miluju tě, fazolenko naše!!!!!

Můj názor na potraty

Jsem ráda, že žijeme v době a v místě, kde se žena může svobodně rozhodnout, jestli bude matkou nebo ne. Nemusí se nikomu zpovídat, jestli miminko nechá odejít z důvodu kariéry, zdraví nebo prostě jen proto, že není připravená.  Co ale ostře odsuzuju je to, aby o potratu/porodu rozhodoval někdo jiný. Pokud partner děti nechce či neplánuje, má se postarat o ochranu při milování (přispívat rovným dílem na antikoncepci, chránit sebe i partnerku, zajímat se o to, jak se jeho milenka o sebe v tomto směru stará). Omlouvám se případným mužským čtenářům, ale momentálně tento radikální názor zastávám.