Upřímný deníček Danuše Přímé .. Nesnáším svoje jméno! Jo, a taky nemám žádné neřesti.

Jmenuju se Danuše. Mám divné jméno, záliby, zvyky. Alespoň podle okolí. Je mi 23 let a ještě nikdy jsem nebyla opilá. Trošku exot, co? Nekouřím, nikdy jsem nezkusila drogy, měla jsem jen jednoho kluka. Nepiju kávu, nejím maso.

Moje jméno

 Danuše Přímá. Moje jméno a příjmení. Neznám žádné ošklivější jméno a příjmení pro holku. Pro kluka jo, to si vzpomenu rychle - kamarád měl kamaráda, který se jmenoval Slobodan Meloun.

 Moje křestní jméno je neženské, vůbec v něm není něha a cit. Co bych dala za pravý opak - Jindřišku nebo Štěpánku? Změnit křestní jméno si nejde. Zjišťovala jsem si to. Co ale můžu udělat, je přidat si druhé křestní jméno. Líbí se mi třeba Danuše Ester Přímá. Předtím bylo mým favoritem jméno Danuše Helena Přímá. Pořád se to ale mění, chvilku se mi líbí to a pak ono. Až se to ustálí alespoň na půl roku, hned poběžím na matriku (ta poslední věta je rým, přečti si ji znovu a nahlas a prožij ji - je to vrchol mé poezie).

 Příjmení taky bída. Někdy to zní jako slovo "přijímá". Ve škole si z toho dělali srandu. Že prý jsem davačka (no, říkali ještě horší slovo od stejného písmene), protože každého přijmu. Danuše přijímá. Pořád to slyším!

 Možná (ale to je spíš blbost) bych svoje jméno nesnášela, i kdyby znělo jinak. Moc se totiž nemusím. Teda někdy jo, když se mi něco povede, ale většinou se snažím se sebou moc nebýt a nějak moc se neřešit.

Nepiju alkohol. Ne, ani kapku. Fakt ne! Prostě ne!

 Nevím, co všichni maj na alkoholu. Vůbec mě to neláká. Nechutná mi to. Umím se bavit i bez toho. Miluju lidi. Kdykoli jsem v dobré společnosti, umím se skvěle uvolnit. Kolikrát se mi stalo, že se moji přátelé ptali, jestli jsem si nedala nějakou drogu, ale to fakt nehrozí. Nevím, co to je, ale vždycky se tak odvážu, že bych klidně tančila, všelijak blbla. Jsem vtipná, pohodová. Je to moje velké plus. Utratím jen dvacku za obyčejnou vodu, ale srandy si užiju víc, než všichni ostatní. A taky si to ráno pamatuju!

 V pubertě se mi nechtělo pít alkohol s ostatníma proto, že jsem si říkala, že asi musí mít nějakou logiku to, že se nemá nalévat dětem do 18 let. Tělo se přeci vyvíjí, ne? A moc inteligence jsem nepobrala, tak proč si ještě ničit těch pár osamocených mozkových buněček? Potom se mi příčilo, jak se hodně opilí mladí chovají. Z holek se stávají trapky, které sice díky alkoholu mají dřívější (a četnější) sexuální zážitky, ale když pak blily venku před hospodou, bylo mi jich líto. Někde jsem četla, že prý alkohol nemění člověka. Že jen vytáhne to, co v sobě skrývá a co nechce dostat na veřejnost. Takže se většina lidí mění v trapný frajírky. Kecám - třeba Alois Kašička byl ve třídě tichý, takový nemastný neslaný. Ale když se napil, stal se z něj lev salónů. To bylo skvělý, moc jsem mu fandila a v duši mu přála, aby byl opilý pořád. Celý zářil, vyprávěl úplně dokonalý stórky. Jako kdyby měl dvě tváře. Holky, které ho znaly ze třídy, tuhle proměnu nemohly pochopit a tak ho docela trápily a dělaly si z něj srandu. Ale když se k nám přichomýtla nějaká cizí holka, která neznala jeho osobnost za střízliva, tak ta byla rázem chycená. Bylo jedno, jestli přišla s největším frajerem v okolí, Alois neměl konkurenci.

 Alkohol mi nechutná. Další důvod, proč nepiju. Když mám chřipku, dávám si echinaceové kapičky, a to alkohol snesu. Ale jinak bych ho do huby nedala. Nechápu, že kolem něj dělaj všichni takový haló? Někdy koukám na český seriály a úplně se divím (no, přiznávám, na alkohol jsem zaměřená, možná dělám z komára velblouda), protože tam se chlastá pořád! Něco se povedlo - dáme si panáčka. Něco se nepovedlo - dáme si panáčka. Je ti smutno, veselo? Udělala jsi ve škole zkoušku, rupla si? Ať už je výsledek jakýkoli, každý důvod je pro chlast dobrej. Co z toho ty pubertální děti budou mít za příklad? Nebo se sejdou dvě kámošky a nalijou si vínko. To samý pár, který si chce užít krásný večer. Snad jediný okamžik, kdy se ve seriálech nepije, je když běžej závěrečný titulky. Ne ne, děkuj pěkně. Do téhle závislosti jsem se nedostala ani v šestnácti, tak teď skoro ve 24 nebudu začínat. A to samý platí o drogách.