Proč nechci spáchat sebevraždu

Proč nespáchám sebevraždu, i když na ni často myslím? Předkládám svoje důvody, které mě drží nad vodou.

 Nejvíc pocitů na dobrovolné ukončení mého současného života jsem zažila a zažívám v souvislosti s agorafobií (seriál o mém pojetí fobie najdete zde:http://zazvorkova.blog.idnes.cz/c/473444/agorafobie-1-dil-co-je-to-agorafobie.html). Po rozchodu s mou životní láskou mi bylo hrozně. První dva roky po jsem celé proplakala. A vím, že neskutečně těžce budu zvládat, až jednou nebudou moje dvě psí holčičky. Přesto (což je evidentní:), jsem to nikdy nevzdala, nemám za sebou ani žádný pokus o sebevraždu. Zde jsou moje důvody:

Jsem zvědavá

Jsem strašně zvědavá, jak to bude dál. Jestli třeba nakonec budu mít vlastní rodinu? Jak bude vypadat moje budoucí neteřinka/synoveček? Jaké další desky vydá Beyoncé? Každý maličký důvod zůstat se počítá. Věřím a doufám, že i kdybych skončila nemocná, osamocená, chudá a zlomená na ulici, tak že i tak bych si z toho vzala to nejvíc, co jen si z toho lidská bytost může vzít.

Věřím v osud, karmu, životní úkol

Pomáhá mi moje víra. Nejde přesně definovat, nejde zaškatulkovat. V boji s mojí nemocí mi nejvíc daly tyto myšlenky:

• Život ti dává jen ty lekce, které můžeš zvládnout. Čím tvrdší úkol, tím větší síla v tobě dříme.
• Máte pocit, že se váš život točí v kruhu? To jen osud zařídil tak, aby před úkolem nešlo utéct. Čím víc se budeš překonání vyhýbat, tím náročnější překážky budou. Když to vzdáš úplně a sáhneš si na život, v dalším životě budeš mít ještě těžší výchozí pozici. Nečekej na nic - pokorně svoje úkoly přijmi a zkus je pochopit.
• Není to trest, neděláš nic špatně. Jen je to něco, čím si musíš projít, protože tuto zkušenost z nějakého důvodu potřebuješ zažít.
• To, co se zdálo na počátku jako nejhorší zážitek v životě se pak, s odstupem času, může projevit jako milník, jako počátek krásného života.
• Bojovat sám se sebou je ten nejtvrdší typ boje. Proto nebojuj, přijmi. Ať uděláš cokoli, ať si myslíš cokoli, nikdy se nezatracuj. Měj se ráda!
• Pomoc vždycky přijde. Někdy v podobě jiného člověka, někdy třeba v podobě pěkné písničky, která se ozve v ten správný čas.
• Udržuj si cokoli, co tě dělá třeba i jen na pár vteřin šťastnou.
• Nenech si brát svoje pocity. Nikomu nic nedlužíš. Nikdo, kdo s tebou nežije ve tvém těle a v tvé hlavě nemůže vědět, co je pro tebe nejlepší.

Takhle bych mohla pokračovat dál..:)

Rodina, přátelé

Mám úžasnou rodinu. Naše maminka nás všechny miluje neskutečně silně a upřímně. Nemohla bych jí to nikdy udělat. Někdy jsem i užitečná :) a věřím, že by některým lidem beze mě bylo hrozně. Dokud mám schopnost pomoct (čímkoli - slovem, činem, penězi, svou přítomností, názorem, vědomostmi..), tak tu chci být.

Dary, které už teď mám

Žiju v krásné zemi. Mám co jíst. Mám střechu nad hlavou. Mám dvě naplňující zaměstnání. Kolem mě jsou výjimeční lidé. Příroda mi dala všech pět smyslů (možná je jich i šest?), tělo, které funguje. V květnu se mohu kochat šeříky. Mohu je cítit, vidět, mohu slyšet, jak je vítr hladí. Je tolik krás, za které jsem každý den vděčná. Bůh / vesmír / osud / andělé (..?) mi dali tolik darů, že ta moje fobie je v tomto porovnání zanedbatelná.