Nebojím se ani islámu, ani uprchlíků. Bojím se plísně na nohou.

Nebojím se ani jednoho z témat v nadpisu, jimiž se zabývá většina kolegů-blogerů hlavně v posledních týdnech. Nemám se proč bát. Moje hranice nejsou totožné s hranicí Česka, moje hranice jsou jinde. Cítíte to podobně?

 Česká republika mě neporodila. Z nějakých důvodů jsem se sice narodila v této krajině, ale to třeba hovnivál také. Platím daně, zdravotní a sociální pojištění a pravidelně a poctivě chodím k volbám. Je to to minimum a zároveň maximum, co hodlám státu poskytovat. Mám ráda tohle místo, ale moje existence na něm nestojí a nepadá. Zbytek si prožívám v sobě.

Žiju svůj život, který není podmíněn národností. Potřebuju vzduch, vodu, jídlo a pak pár materiálních věcí. Nechci žít bez své rodiny a blízkých lidí. Mám přesně takový život, jaký si zasloužím. Za vše co mám nebo nemám, za vše co cítím nebo necítím jsem zodpovědná JÁ (a ne nějaký prezident nebo syrská rodina na útěku).

Jak to souvisí s tématem? Většina hlasitě protestuje už jen při představě, že nějací nuzáci a chudáci překročí jejich hranice. Bojí se nemocí, špíny, bojí se toho, že jim někdo bude nutit Alláha a bude jim zakazovat jíst vepřové. A já se ptám - opravdu jsou tak slabí na duši, že jim někdo něco může jen tak vnutit? Hlásáme, že přeci musíme bojovat pro budoucnost našich dětí, ale naše děti mezitím, co táhneme do (byť "jen" verbální) války žijí svoje běžné životy a jediné, co potřebují, je pozornost jejich rodičů.

A znovu se ptám - to jsou vaše hranice totožné s tím místem na mapě, kde už začíná nový stát? Jediná hranice, za kterou je potřeba bojovat, je naše tělo. Úplně to vidím, jak některé ty nejvíc ukřičené existence volají: "Zastavte to, oni nás čisté (vyvolené, slušné, vzdělané, vyspělé - doplňte si dle svého) chtějí pošpinit", a přitom nevidí, že jim samotným za nehty prstů u nohou kvete plíseň.

Jestli máte potřebu křičet, měnit a bojovat, bojujte ve svém životě - dejte si do pořádku tělo, snižte si krevní tlak, zbavte se vaginální mykózy. Potom, až tohle budete mít vyřešené, vrhněte se do svých vztahů s rodiči (už jste jim dnes volali?), opravte pokřivené vztahy se sourozenci, dejte dětem svou plnou pozornost. Až i tady bude stoprocentní čistota, ukliďte svůj dům. Dejte pryč všechno, co je natřené jedovatým lakem, pořádně si vyvětrejte, vyhoďte staré harampádí. Jestli jste opravdu tak dobří a máte pořád sílu měnit svět, udělejte něco prospěšného ve své vesnici, vlastně stačí i jen v ulici.

Česká republika je krásná (ale i ošklivá), ale ať už si pod tím slovem představíte cokoli a kohokoli, tak jste to jen Vy, kdo může pohladit vaše děti a přitulit k sobě svého partnera.

Když se totiž obrátíte do sebe a budete řešit to, co se vás bezprostředně týká, vykonáte toho pro své nejbližší, lidstvo a svou vlast (pokud to chcete pořád dělit) o mnoho víc.