Pán prstenu IV - návrat temnoty

Povídka popisuje události čtvrtého věku, ve kterém došlo ke konečnému zániku oblasti známé jako Středozemě. Předpokládána je alespoň zevrubná znalost reálií románu Pán Prstenu autora J.R.R. Tolkiena. Nevhodné pro mladší čtenáře.

Prolog

Král skřetů Olmagil mohl být s dnešním dnem spokojen. Jeho vojsko právě zlomilo poslední odpor obránců Esgarothu, města, jež bylo ve Středozemi, od doby kdy Bard zabil Šmaka, velmi proslulé, vážené a nutno dodat, že také bohaté. Od dob, kdy byl zabit Šmak a mír zavládl mezi trpaslíky pod horou, lesními elfy Temného hvozdu a lidmi na jezeře, město jen rozkvétalo. Ještě lepší časy pak nastaly, když byla svržena temná hrozba Sauronova a v Gondoru se ujal trůnu vítězný král Elessar s elfí královnou Arwen. Zdálo se, že všechny hrozby minuly a život bude už jen snadný. Lidé města se víc než na kování zbraní a lukostřelbu soustředili na obchod, rybolov a obdělávání půdy. Příští válku prohráli již tehdy, dnes si to ale měli díky krutému Olmagilovi plně uvědomit. A to se také dělo. Skřetí vojska město drancovala, plenila a ničila. Drahocennosti byly loupeny, domy zapalovány a poslední přeživší zabíjeni. Skřeti Ered Mithrinu a Mlžných hor brali jen málo zajatců. Pár ovšem přece, když by se mohli později hodit například tak, že by se dali vyměnit za výkupné. Z toho důvodu s sebou v kleci táhli i několik elfů, jenž jim přišli do cesty již dříve, mezi nimi i Legolase, který se velmi vyznamenal ve válce o prsten moci. Jezerní město ale nebylo konečným cílem skřetího útoku. Tím měla být hora s trpasličím pokladem a k ní se nyní, stejně jako před lety jejich předchůdci, začali blížit.          

Temnota nad Eriadorem

Moudrý Elrond půlelf seděl ve svém pokoji a dokončoval dopis Gandalfovi, který opustil na konci třetího věku Středozem a odplul s Frodem, Bilbem a několika dalšími přes moře na druhou stranu.

V dopisu stálo: "Temný stín opět zastřel tuto zemi, ve které zdálo se klid a mír byl rozhoštěn již natrvalo. Obrovské tlupy skřetů na severu a Haradští na jihu pořádají výpravy každý den, aby loupili a zabíjeli. Z Karn Dumu na své létající nestvůře opět vydal se černokněžný král Angmaru a v Dol Gulduru se usídlil, aby temným panstvím svým strach zanesl do srdcí lidí žijících v širokém okolí. Také dalších osm Nazghůlů povstalo a ovládlo veškeré Dol Gulduru blízké i vzdálené kraje. Perla uprostřed divočiny, elfí Lorien , padla, paní Galadriel a celá její skupina musela zachránit se útěkem. Teprve zde v Roklince dosáhli alespoň dočasného klidu a mohli nechat odpočinout svým tělům. O Celebornovi nemáme zprávy, zmizel neznámo kam. Píši alespoň dočasného klidu, neb netuším, co dál se může přihodit. Poslové, které jsem vyslal do Rohanu, Gondoru, k lesním elfů, trpaslíkům pod horou, aby zjistili více a všechny bytosti dobré vůle varovali, se nevrátili všichni. Jen od těch, kteří vydali se na jih víme, že Fangorn hoří a s ním i Stromovous a jeho entí přátelé. Zapálili je Haradští. Znamená to, že padl Gondor i Rohan, přes který by do Fangornu museli přejít? Nevíme. O poslech ostatních nemáme zprávu a bojíme nejhoršího. Gandalfe, pokud je to v Tvých silách, navrať se do Sředozemě a pomož ji, jak už jsi to udělal mnohokrát. Bojuje o přežití a prohrává. Elrond"

Toto psaní nesla skupina elfích jezdců v čele s Glorfindelem, věrným pobočníkem Elrondovým, do Šedých přístavů, aby je některá z lodí přepravila za Gandalfem přes moře. Projížděli krajinou, která vypadala jinak, než před několika málo lety. Na cestách nebyly žádné povozy. Domy, které tu byly po válce o prsten postaveny, byly opuštěné a v troskách. O něco živěji bylo až v Hůrce. Máselník od Skákavého poníka elfům ale sděloval, že jeho hostinec je na tom stále hůř.

„Povozů je stále míň a míň, poutníci nepřichází a o mé služby není zájem. Lidé, kteří přijdou, přinášejí špatné zprávy. Nám se tu ještě nic hrozného nepřihodilo, v okolních krajích ale přestává být bezpečno. Některé farmy byly někým zapáleny, několik lidí se ztratilo, nevíme kdo, a proč to dělá. Dále na západ je ale bezpečněji. Kraj a hobiti v něm, zdá se, jsou všech neblahých událostí zatím ušetřeni. Snad to tak i zůstane.“ vyprávěl Máselník.      

V Hobitíně našli elfové všechny hobity veselé, jako kdy předtím. Smíšek s Pipinem byli zrovna na návštěvě u Sama Křepelky a jeho ženy Růženy Chaloupkové, popíjeli a bavili se.

„Nevíme o ničem špatném Glorfindele“ pověděl Sam elfovi. „Vše je při starém, Kraj prospívá, a mně se narodilo již páté dítě. Projíždí nám tu stále méně poutníků, a ti, kteří se u nás ukáží, jsou zamlklejší, než obvykle, máme tomu snad přikládat nějaký význam? A kam se vlastně vydáváte vy?“

„Jedeme do Šedých přístavů za Círdanem vyřídit mu nějaké poselství“ odpověděl Glorfindel, který se rozhodl zamlčet zprávu o tom, že se pokoušejí přivolat ze zámoří Gandalfa kvůli velkým problémům, které se dějí na západ od Mlžných hor, aby v Kraji nešířil zbytečnou paniku. Další den se rozloučili s hobity opět vyrazili na cestu.

Několik dní cesty za Hobitínem potkali na cestě muže. Byl jím čaroděj Radagast Hnědý, kterého elfové ihned poznali, i když žil spíše mezi zvířaty, než elfy či lidmi. Nyní promluvil: "Přátelé elfové, mějte se na pozoru. Procházím těmito kraji ve velkém vytržení. Místní zvířata, jež jsem vždy považoval za své přátele, úplně zmizela. Není tu ani srnky, či zajíce. To nevěstí nic dobrého. Zvířata vytuší zlo nejrychleji ze všech tvorů a když mohou, uprchnou do bezpečnějších míst. Varuji vás proto. Jdu teď zjistit více do Šedých přístavů.

"Děkujeme ti Radagaste, příteli zvířat." odpověděl Glorfindel "Zařídíme se dle tvé rady. Poslyš, také jdeme do Šedých přístavů, předej se k nám, po cestě si toho můžeme mnoho povědět." Radagast nabídku rád přijal. Elfové věděli, že Radagast je Gandalfův dobrý přítel a po cestě mu vyjevili zájem Elrondův Gandalfa opět přivolat do Středozemě.       

Za několik dní pod sebou uviděli Šedé přístavy. Byli ztichlé. Až příliš ztichlé. Byly ztichlé, protože v nich nikdo nebyl, jak elfové po cestě k nim zjistili. Obyvatelé přístavů leželi mrtví všude po okolí a vypadalo to, jako by se zabili pádem z vysoké výšky, někteří měli v tělech obrovské rány a zdálo se, ž z nich někdo nebo něco vytrhávalo obrovské kusy masa. Elfové nemohli uvěřit svým očím, ale postupovali dále v naději, že naleznou živého alespoň Círdana, nejstaršího a nejmoudřejšího elfa ve Středozemi a také vládce Šedých přístavů. Našli ho, byl ve stejném stavu, jako další obyvatelé tohoto města. Ležel před svým domem a byl stěží k poznání. Z těla mu byly vyrvány obrovské kusy masa, jako ostatním.

Náhle elfové začali tančit a zpívat. Jiní volali: „Orlové! Orlové!“. A skutečně. K městu se blížili orlové, kteří elfům, lidem, trpaslíkům i hobitům již tolikrát pomohli. Přilétali ze severozápadu od Ered Luinu a byl mezi nimi i pán větru Gwaihir, který zachránil Gandalfa ze Sarumanova zajetí v Orthanku. Přilétali také Meneldor a Landroval, zachránci hobitů Froda a Sama z Hory osudu, ve které skončil Sauronům prsten. Byli to stejní orlové, kteří přenesli Bilba, Torina Pavézu a další trpaslíky k Temnéhu hvozdu a díky nim pak přemohli elfové, lidé a trpaslíci vojsko skřetů a vrrků u Osamělé hory.            

Orli se najednou začali z velké výšky střemhlav vrhat k zemi a elfové se těšili na jejich uvítání. Stalo se ale něco jiného, orli nabírali elfy do drápů, vynášeli je do výše a pouštěli je na zem, aby se o ni nebozí elfové roztříštili. Potom se k nim vrhali zpět a zuřivě jim vytrhávali maso z těla. Elfové utíkali, před orly ale nebylo žádného úniku. Zachránili se jenom Radagast Hnědý a Glorfindel, které napadlo vběhnout do sklepení Círdanova domu, kam se orli nemohli dostat.   

„Orli se dali na temnou stranu. Věří, že se jim tak povede líp.“ pravil Glorfindel snažíce se nemyslet na smrt přátel z jeho výpravy.

„Tušil jsem to“ odpověděl Radagast „nebyl jsem ale svému tušení ochoten uvěřit, při vědomí toho, jak oddaně se vždy zachovali, když nastala nouze nejvyšší.“

„Jak doručíme psaní Gandalfovi?“ ptal se Glorfindel.

„Mám mnoho přátel mezi ptáky, orli se k nim již nepočítají, mohu se ale pokusit povolat jiné zkušené letce, kteří psaní doručí za moře a vyhledají Gandalfa.“ odvětil Radagast. Převzal pak od Glorfindela dopis a doplnil k němu poznámku pro Gandalfa: "Nevěř orlům. Radagast" 

Radagast a Glorfindel přečkali ve sklepení několik dní, až potom jedné noci se vyplížili ven. Po orlech nebylo ani vidu ani slechu. Radagast se pokoušel přivolat k sobě své ptačí přátele, ale žádný z nich na jeho výzvy nereagoval. Mezi ptáky těchto končin zvěří panoval strach z orlů, proto se neodvážili létat ani v noci. Až nakonec se přece jeden ukázal, byl jím zkušený páv s dobrými schopnostmi letu, starý Radagastův přítel. Ten od Radagasta dopis ochotně převzal a vydal se na cestu přes moře za Gandalfem. Radagast s Glorfindelem pak téže noci zamířili zpět k Roklince.

Cesta spálenou zemí

Gandalf za několik týdnů opravdu přijel. Na lodi kormidlované jeho přáteli ze zámoří, kteří se ihned po Gandalfově vylodění obrátili s lodí zase zpět. Již při prvním pohledu na Šedé přístavy Gandalf pochopil, co znamenala Radagastova poznámka v dopise. Vydal se na známou cestu na západ a netušil, co má očekávat. Při příchodu do Kraje již tušit začal. Kolem Hobitína byla poházena těla Hobitů stejným způsobem, jako byla poházena těla obyvatel Šedých přístavů kolem jejich města. Útok orlů na Hobitín byl nedávný, mrtvá těla ještě nezačala hnít a z mnohých obličejů bylo stále poznat, komu za života patřily. Hobitín byl vypálený. Průchod vesnicí byl pro Gandalfa velmi bolestivou zkušeností, uprostřed ní byly totiž vztyčeny kůly, na kterých byly nabodány hlavy popravených hobitů, mezi nimi byly i Sam, Pipin a Smíšek. Gandalf se otřásl. Nebozí přátelé, kteří mnoha v bojích prokázali více udatnosti, než by se z jejich malých postav mohlo zdát, tu byli krutým způsobem zavražděni. Toto ovšem neudělali orli, byli to skřeti, jak ze způsobu zacházení se zajatci a některých zanechaných předmět poznal. Koordinovali svůj přepad s orli a po něm se vydali na západ k Roklince.              

Za Hobitínem míjel Starý hvozd, tajemné místo, ve kterém poutníkům nedaří se dobře, potkají-li starého Vrbáka, ale daří se naopak výborně, narazí-li na veselého a laskavého Toma Bombadila a jeho rozmilou manželku Zlatěnku. Gandalf zvažoval, zda-li by měl sejít s cesty a starého Bombadila navštívit, když v tom za ním z lesa na cestu vystoupila postava. Byl to Glorfindel.

"Gandalfe! Již několik týdnů tu na tebe čekám a ty jsi nakonec přišel. Jsem tu ukrytý. Nemohu pokračovat do Roklinky, skřeti a orli drancují kraje před námi. Zabrousil jsem hlouběji do lesa abych našel Toma Bombadila, nemohl jsem ale překonat Vrbákovi pasti. Všude se mě snažil chytit. Les je plný vrb, Vrbákova moc se rozrostla. Málem jsem se z něj nedostal živý. Toma jsem nakonec spatřil, běhal zmateně po lese a neustále volal: starý Vrbák teď bere si co chce. Zlatněnku unesl a mě tím zahubil."

"Glorfindele, příteli, v jaké těžké chvíli se tu setkáváme. Všechny temné bytosti získávají na síle a jak je vidět z příkladu orlů, musíme počítat i s tím, že někteří naši přátelé se přidávají na jejich stranu."

"Vím o jednom z dalších takových. Je jím Radagast Hnědý! Putovali jsme spolu od Šedých přístavů. Jeho chování se postupně měnilo, začal být nemluvný, nepřátelský a pak se mě jedné noci pokusil zavraždit. Jak vidíš, to se mu nepodařilo. Musel přede mnou naopak utéct na vrrkovi, kterého si nejspíš přivolal ze skřetího tábora. Po pár dnech jsem ho znovu zahlédl, zrádce Bíle rady Radagast letěl na orlím zrádcovi Gwaihirovi směrem k Hůrce a Roklince. Přešel na temnou stranu, cítí, že bude vítězná."

"To se ještě uvidí" řekl Gandalf. "Musíme teď dál Glorfindele, za Erlondem. Společně s ním zjistíme, jaké jsou naše možnosti a pokusíme se vymyslet záchranný plán."

Vyrazili a za několik dní došli k Hůrce. Jejich temná předtucha o tom, co v ní naleznou, se v plné šíři potvrdila. Výjev, na který narazili se podobal těm v předchozích osadách. Okolí Hůrky bylo poseto zmrzačenými a rozsápanými těly. V Hůrce pak bylo vztyčeno mnoho kůlů s nabodanými hlavami. Mezi nimi byla i hlava starého dobrého Máselníka. Všechny domy byly spáleny.

Vraždy v Roklince

Museli dál až konečně dorazili do Roklinky. Byla orlím a skřetím útokem, který proběhl před několika dny, těžce poničena, nepadla však docela. Elfové útok odrazili, přestože jich bylo mnoho zabito. Když přeživší uviděli Gandalfa, uvítali ho zvoláním:

"Mithrandir přichází a s ním Glorfindel, kterého jsme měli již za mrtvého! Mithrandire, spěchej za Erlondem, byl těžce raněn v boji, čeká na tebe a chce ti něco říct." sdělovali elfové Gandalfovi, jehož zavedli do jednoho z neporušených sálů Roklinky, kde odpočíval Elrond.

Gandalf sundal opasek s mečem Glamdringem a vydal se k jeho posteli. Elrond měl na těle mnoho ran z boje, všechny byly ošetřené, nevyléčené ovšem, přičemž některé byly smrtelné a Elrond to věděl.

"Tak jsi tu Gandalfe." odpověděl sípavě. "Ale vše je již ztraceno. Krátký čtvrtý věk končí a s ním i všechny věky předchozí. Žádný další již nenastane, protože se vše promění v nicotu." Nesrozumitelně pak dodal: "Propast. Říkají, že čas je oheň. Temné nebe." Elrond se posadil na posteli, neměl horečku, jeho oči však byly kalné a vypadalo to, že k vůli bolesti ze svých zranění i ze ztráty mnoha přátel jeho rozum začíná blouznit.  

"Orli unesli paní Galadriel na jih." postavil se z postele. "Orli. Orli nás zradili. A Radagast je s nimi!" vykřikl náhle.          

"Vím o tom Elronde." odpověděl Gandalf. "Celý kraj od Šedých přístavů až sem je vypálený. Radagast má zato, že kdo se otočí k temnotě, vyhraje."

"Takže ty to víš, he? Radagast nás podvedl. A kdo se přidá na temnou stranu vyhraje, že je to tak Gandalfe? Že je to tak?!" Elrond se začal přibližovat ke Gandalfovi a jeho nepříčetnost jakoby mu dodávala síly.

"A ke komu jsi se přidal ty, když všechno tak dobře víš? Ke skřetům, orlům nebo Sauronovi?" řval teď.

Gandalf se ho marně snažil uklidnit. Elron se k němu teď přiblížil na dosah, nečekaně mu vytrhl z rukou jeho čarovnou berlu a hodil ji za sebe. Toto Gandalf nečekal a uskočil dozadu, byl teď beze zbraně a začal před šíleným Erlondem couvat podél zdi. Když v tom narazil na kyj, který kdysi elfové při jedné slavné výpravě ukořistili jeskyním trollům a vystavili si ho zde jako trofej. Popadl kyj do ruky. Když to Erlond uviděl, zasípal: "Ták, s trolím kyjem si na mě chceš došlápnou. Tak je to tedy. Ale to se přepočítal!" vytáhl svůj meč a vrhnul se s ním na Gandalfa. Ten vložil kyj do dráhy meče, jež byla namířena a jeho vlastní hlavu. Elron se vzniklým odporem zapotácel. Gandalf nemohl váhat, napřáhl se a vší silou udeřil moudrého Elronda trolím kyjem do hlavy, čímž ho okamžitě zbavil života.

V té chvíli se rázem otevřeli dveře a do místnosti vskočil Glorfindel, který předtím zvenku zaslechnul zvuky boje. Uviděl Gandalfa, kterak se s kyjem sklání nad Erlondovou mrtvolou.

"Zrádče a vrahu!" zvolal Glorfindel a tasil meč.

" Glorfindele, je to jinak, než si myslíš a to co hodláš učinit je šílenství!"

"To co hodlám učinit je spravedlnost!" odpověděl statečný elf sveřepě a rozběhl se s mečem ke Gandalfovi. Mezi nimi byl ale velký stůl, který musel překonat. Skočil na něj a běžel kupředu. Jeho nohy byly ve výši Gandalfových ramen, když k němu doběhl, Gandalf se po nich rozmáchl tenčí částí kyje, tím Glofrindela podrazil a ten se skácel na zem. Dalším rozmachem mu Gandalf rozrazil hlavu, stejně, jako Elrondovi.

"Ach ne, to se nemělo stát" pomyslel si. Teď ale musel okamžitě uniknout, protože to co se stalo zbylým elfům v Roklince nikdy nevysvětlí. Našel svoji berlu, připjal si svůj meč Glamdring a vyplížil se s místnosti a z celé budovy, tak, aby ho nikdo nezahlédl. Dostal se nepozorovaně do stájí, vzal si dobře vypadajícího koně, skočil mu na hřbet a tryskem se vydal na jih podél Mlžných hor.   

Na západ smrti vstříc

Gandalf neujel ani sto sáhů když v tom za sebou uslyšel hrozný výkřik. To elfové nalezli Elrondovo a Glorfindelovo tělo. Budou ho teď pronásledovat a pokusí se ho zabít, to bylo Gandalfovi jasné. A to se také stalo. Z Roklinky za nedlouho vyrazila ozbrojená skupina jezdců, tvořili ji všichni elfové a elfky Roklinky, kteří přežili útok skřetů a orlů. Jejich jedinou touhou bylo nyní zabít Gandalfa a pomstít tak Erlonda a Glorfindela. Gandalf prchal na koni o život. Byl to sice čaroděj, ale padesáti nebo sedmdesáti elfům, kteří za ním ujížděli by se nejspíš ubránit nedokázal. Před sebou najednou uviděl na nebi velké stíny. Když se přiblížily, ukázalo se, že to byli orlové vracející se odněkud z jihu, kam odnesli Galadriel. Když přiletěli ještě blíž uviděl Gandalf, že na Gwaihirovi letí Radagast. Byl oděný jinak, než jak ho Gandalf znával. Měl přes sebe temný háv a místo čapky ozdobené borovými šiškami mu na hlavě seděla ocelová přilba provedené v mordorském stylu. Vypadal téměř jako prstencový přízrak, byl to ale Radagast. Teď zrovna mrštil po jednom z elfů ze svojí berly modrým bleskem a srazil ho k zemi, zachránil tím Gandalfovi život, protože tento elf měl zrovna namířený luk na Gandalfa a elfové se většinou nikdy nemíjejí vybraný cíl.

"No jistě" uvědomil si Gandalf. "Vidí mě ujíždět před elfy a domnívá se proto, že jsem přešel na temnou stranu. Proto mě brání."

A opravdu. Orli se začali vrhat na elfy, kteří na ně začali střílet z luků. Vypadalo to na vyrovnaný souboj. Gwaihir s Radagastem se otočili ke Gandalfovi a slétli k němu, Gwaihir ho chytil do svých drápů a odnášel ho dál na jih. Po nějaké době přistáli hned u úpatí Mlžných hor. Gwaihir se ihned navrátil zpět na bojiště, aby pomohl svým orlím bratrům v boji proti elfům. Radagast ale zůstal s Gandalfem, obrátil se na něj a pravil:

"Gandalfe, vidím, že jsi byl také povolán, abys přidal se k nám. Před elfy jsme tě zachránili na poslední chvíli. Čeká nás skvělá budoucnost. Máme slíbený celý Eriador. Už je vlastně náš. Zbývající elfí odpor snadno potlačíme. Staneme se věčnými pány těchto končin. Já, ty, orlové a skřeti. Nad všemi budeme stát my, členové Bílé rady. Já jsem s orli teprve pár týdnů a už mě poslouchají jako svého pána." oči mu žhnuly a na konci svoji řeči se skřehotavě rozesmál. Gangalf byl nečekanou proradností svého dávného přítele znechucen. Byl jím znechucen a zároveň věděl, že Radagast je pro vystupování v zájmu elfů či lidí nadobro ztracen. Chtěl se ho zeptat, jak se z moudrého a skromného milovníka zvířat mohl stát najednou mocí posedlý netvor, ale nakonec to neudělal. V jeho snaze o záchranu Středozemě mu bude Radagast už vždy jen nepřítelem, debaty tu proto nemají smysl. Proto rychle vytasil meč, a probodl jím beze slova a bez váhání Radagastovo zkažené srdce. Ten se byl mrtev dřív, než se stihl vylekat nebo se na Gandalfův prudký útok připravit, a padl k zemi.

Galdalf se teď musel urychleně odejít z těchto míst, aby se vyhnul orlům, kteří se sem pro svého nového pána jistě brzy navrátí, a když zjistí, že je mrtvý, začnou hledat jeho vraha. Vyhledal si skryté místo na svahu hory, na které nebylo vidět z okolí, položil se a usnul neklidným a neposilujícím spánkem. Byl dnes nucen zabít tři své přátele, se kterými v minulosti vykonal mnoho dobrého, a to ho velice trápilo.

Dalšího dne z rána se rozhlédl po kraji. Radagastova mrtvola zmizela. Nepochybně ji orli odnesli, když Gandalf spal, ty ale vidět nebylo a mohl tedy pokračovat v putování. Gandalf neplánoval cestu přes Morii, kterou se jim kdysi podařilo s Frodem, Aragornem a dalšími prostoupit. Věděl, že tentokrát to již nepůjde. Nesmí ztrácet síly v boji s démonem Barlogem, Morgothovým služebníkem prvního věku, který v hoře stále sídlí, a nemůže si ani dovolit riskovat boj se skřety. Chtěl projít horami před Caradras, což se mu tentokrát bez větších problémů za několik dní podařilo, protože bylo dobré počasí. Také sestup z hor směrem k řece Anduině probíhal dobře. Když se však dostal dostala do míst, ze kterých již bylo možné zahlédnout rozléhající se Divočinu a Temný hvozd, uzřel něco nevídaného. Velká část Temného hvozdu byla v plamenech a dým stoupal nad celým západním horizontem. Z něj se na různých místech vynořovaly a zase se do něj při svém letu navraceli draci! Mnoho draků. Gandalf jich napočítal v různé vzdálenosti od hor asi na pět tuctů. Nalétávali na různá ještě nehořící místa hvozdu, na něž ze svých chřtánů chrlili oheň a podpalovali jím vše, co rostlo. Také ovšem vše co se hýbalo, či se pod stromy chtělo schovat. Gandalf pomyslel především na lesní elfy, jímž byl hvozd domovem. Ničení hvozdu bylo jistě namířeno zejména proti nim. Kdo ale byly tito draci? Od usmrcení Šmaka nebylo žádné zprávy o dracích slyšet. Těchto šedesát draků nemohlo pocházet ze známých krajů. Přiletěli jistě z dalekého západu nebo z jihu, ze zemí za Mordorem. A pokud Mordor povstal z popela Sauronovi zkázy, pak Mordoru nepochybně i slouží.   

Krvavý masakr ve tmě

Mezi tím se Olmagil dostal se svým vojskem až k úpatí Osamělé hory. S uspokojením pozoroval hořící Temný hvozd zapalovaný draky, kteří tím odstranily hrozbu, jež se obával, hrozbu útoku ze strany lesních elfů. Ti jsou teď rozprášení nebo mrtví a již není třeba se jejich jízdy strachovat. S útokem na trpasličí horu nespěchal. Věděl, že je dobře opevněna. Počká, až draci dokončí své dílo zkázy a vyrazí do útoku společně. Draci demoralizují trpaslíky a zničí jejich obrané valy, skřeti následně dokončí zbytek, vtrhnou do hory, rozdrtí rozprášené trpasličí skupiny, pověsí jejich krále Thorina III Kamennou přilbu a ukradnou trpasličí poklad, tedy tu jeho část, která jim připadne. Ještě však nenastala ta správná chvíle. Zatím u hory vybudoval svůj tábor, pro jeho část využil i opuštěné tunely a jeskyně přilehlých nízkých pahorků. Do jednoho z jeskynních sálů zavřeli i Legolase a další zajaté elfy.     

Nynější vládce hory trpaslík Thorin III Kamenná přilba se též rozhlížel po okolí, ne ovšem s uspokojením jako Olmagil, ale s čirým zoufalstvím, které pohlcovalo celou jeho mysl. Z terasy v hoře viděl plameny, viděl draky a viděl skřety. Toho všeho viděl tolik, jako ještě žádný jiný trpaslík před ním. Bylo jen otázkou času, kdy na jeho království draci a skřeti se vší vervou zaútočí, přičemž bylo jasné, že se proti těmto dvou armádám nemá šanci se svými bratry v přímém boji ubránit. A nebylo tu nikoho, kdo by jim pomohl. Většina lesních elfů patrně uhořela, Gondor i Rohan jsou v nedohlednu a mají nepochybně svých starostí až nad hlavu, neměl žádné zprávy z Morie a nepočítal ani z nenadálou pomocí od Lórienu či vzdálené Roklinky. Trpaslíci ze Železných hor již zde všichni byli, nešlo ovšem o množství, které by mohlo změnit pravděpodobný výsledek případné bitvy. Bylo potřeba vymyslet lest, která by mohla plynutí osudu vychýlit ve prospěch jeho rasy. A taková lest v něm právě uzrála. Do jeskyní, kolem kterých se rozprostíral skřetí tábor, vedly z Osamělé hory tajné chodby. Thorin povolal nejstatečnější a nejvěrnější trpaslíky a seznámil je se svým plánem. Dostali za úkol projít tunely až do skřetího tábora, pokud možno zavraždit Olmagiola a jeho kapitány, a vyvolat mezi skřety takový zmatek a paniku, která by způsobila, že jejich útok na horu se stane nemyslitelným. Toto byl velmi ambiciózní plán, Thorin jej proto svěřil tomu nejspolehlivějšímu ze všech - Gimlimu.

V té době se Legolas a další zajatí elfové již zorientovali s podobou svého nového vězení v temné jeskyni. Ukázalo se, že není tak neprodyšně uzavřené, jak se původně zdálo. Vrata a mříže, které pro něj skřeti ze dřeva a železa vyrobili, neseděly tak úplně na nepravidelný profil jeskynního výklenku, ve kterém byli uzavřeni. Na některých místech se jimi dala prostrčit ruka, jinde se zase zdálo, že by se dalo staré dřevo vyrvat ze svého rámu nebo zlomit při použití větší síly či s podporou krátkého rozběhu. Právě o to se chtěl Legolas s elfy pokusit a uniknout pak z jeskyně některým z bočních východů.  Za mřížemi byly ozbrojené skřetí stráže. Legolas vyčkal jejich odchodu a pak s ostatními elfy napřímil veškeré síly proti nejslabší částí mříží. Podařilo se. Mříž praskla a elfům se otevřela cesta zcela temnou chodbou neznámo kam. Možná z jeskyně ven, možná naopak hlouběji do ní. Osvobození elfové se jí vydali.    

Gimli se svými přáteli vyrazil po poradě s Thorinem okamžitě na cestu. Procházeli potichu tunely až se dostali do rozšířené jeskyní síně nacházející se již velmi blízko ležení skřetů. Zhasli všechny louče, aby se zbytečně neprozradili, načež byli nuceni velmi zvolnit krok, jelikož se v jeskyni rozhostila absolutní tma. Zastavili se a poslouchali. Hlouběji v chodbě zaslechli rychle se přibližující kroky možná deseti či dvaceti párů nohou. Jsou tedy prozrazeni. Začali se připravovat k nelítostnému boji na život a na smrt.     

Trpaslíci tápajíce rukama před sebou se rozestoupili po temné síni, někteří se schovali za kameny popadané ze stropu na zem, jiní se postavili na kamenné římsy, které se nacházely na různých místech po obvodu jeskyně. Na římsu umístěnou přímo nad vchodovými dveřmi se postavil sám Gimli a napřáhl se svojí válečnou sekerou se záměrem rozseknou hlavu prvnímu skřetovi, který do jeskyně těmito dveřmi vpadne.  

Kroky ovšem nepatřily skřetům, ale utíkajícím elfům. Ti se k jeskyni s trpaslíky chodbou velmi rychle blížili. Legolas rozrazil mocným úderem dveře, které mu stály v cestě a vpadl do jeskynního sálu. Gimli stojící na římse nad dveřmi v ten moment rozmáchnul svojí největší silou válečnou sekyru a rozsekl jí Legolasovu hlavu na dvě stejné polovice!

Zavládl zmatek. Elfové měli zato, že vpadli skřetům přímo do pasti a budou muset bojovat o holé přežití. Trpaslíci si naopak mysleli, že byli napadeni skřetí skupinou a musejí se zuřivě bránit, aby vyvázli živí. Tma žádné ze skupin neumožňovala rozpoznat svůj strašný omyl. Rozhostil se jeskynní boj. Elfové beze zbraní, pouze s kameny v rukou, vrhali se na trpaslíky. Trpaslíci roztáčeli své sekyry meče a kyje a tnuli je do nebohých elfů. Za krátko se ukázalo, že trpaslíci mají v boji ve tmě převahu, byli více zvyklí na uzavřené prostory a byli také lépe ozbrojení. Neproniknutelná tma ale způsobovala i situace, kdy elf napadal elfa v domnění, že jde o skřeta, jindy zase trpaslík trpaslíka. Toto se nevyhnulo ani účastníkům dávné trpasličí výpravy s Gandalfem, Bilbem a Thorinem Pavézou k Osamělé hoře, Kilimu a Filimu. Kili se totiž s nebývalou zuřivostí vrhl na svého bratra Filiho a strašným způsobem ho rozsekal v domnění, že jde o samotného skřetího krále. To stejné pak zakrátko provedl trpaslíkNori svému druhovi, chrabrému Gimlimu velitelovi výpravy.

Vzniklý lomoz vzbudil zakrátko pozornost skutečných skřetů. Po krátkém pátrání zjistili, že lomoz je způsobován soubojem elfů a trpaslíků, kde každá ze stran je přesvědčena, že bojuje proti skřetům. Skřeti nežijí bohatým vnitřním životem, z pocitů je jim známy téměř výhradně pouze nenávist, zlost, strach, pohrdání a zášť. Při zjištění, co se v jeskyni odehrává však mnohé ze skřetů zachvátilo nespoutané veselí. Skřeti také neznají smích, znají pouze pohrdlivé či nenávistné úsměšky. Tento pocit, jež většina z nich zažívala poprvé v životě, je však přiměl k upřímnému chechotu. Smáli se, až jim tekly slzy, až se za břicho popadali, až se nemohli skoro nadechnout. Jeden či dva skřeti dokonce vyskočili radostí do vzduchu a zatleskali svými hnáty.

Skřetí král Olmagiol však zachoval chladnou hlavu a poručil: "Nuzdar nůmiš, thraghgulbia karnuak naš, orgona ginantura!" (což v běžné řeči znamenalo: "přineste ohnivou kouli, a hoďte ji na hlavu těm bláznům, ať je spálí na popel"). Ohnivá koule byla pevnou výbušnou směsí vzněcovanou za použití zápalné šňůry. Skřeti se ji naučili vyrábět od Sarumana a tuto dovednost rozšířili mezi všechna svá království. Teď tuto kouli přinesli, zapálili a bočním komínem vhodili doprostřed bojové vřavy.   

Trpaslíci i elfové ve světle hořícího zápalného vlákna na okamžik uzřeli své protivníky. Elfové uviděli trpaslíky a trpaslíci elfy. Zděsili se. Než jim ale došlo, co se vlastně stalo, zápalná šňůra rozžehla výbušnou nálož a ohnivá koule vybouchla oslnivým zábleskem. Všichni zbývající bojovníci obou táborů byli rozmetáni na kusy a jejich zbraně se rozlétly do všech stran. Skřeti poté již podruhé ten den prožili pocit opravdové veselí. To bylo ve skřetím táboře radosti.      

Setkání s Éomerem

Gandalf pokračoval dále na jih.  Držel se co nejtěsněji úpatí hor, kde byl výhled do krajiny, aby jeho očím neunikl případný tábor nebo přesun elfů či lidí v nížině a mohl za nimi přijít. Chtěl mít také přehled o tom, jaké manévry provádí nepřítel. Jednoho dne svým ostrým zrakem zahlédl početné zástupy obrovských trollů, kterak přeplouvají na vorech Anduinu vystupují na jejím levém břehu a vydávají se směrem k Dol Gulduru, pevnosti, která byla ve velké dáli také vidět. Trollové přicházeli od poničeného Lórienu, kterým prošli a dokončili v něm dílo zkázy, které bylo započato již před delší dobou, jak věděl z Elrondova dopisu. Nebylo pravděpodobné, že by v Lórienu našel ještě nějaké elfy, ti, kteří přežili, utekli s paní Galadriel do Roklinky, kde byli zabiti skřety a orly.

Překonal řeky tekoucí přímo z hor Silverlode a Nimrodel a postupoval v cestě na jih až po několika dnech doputoval k místu, které bylo dříve známo jako les Fangorn. Les to dnes již nebyl, šlo spíše o osamělé skupiny stromů mezi nimiž rostly keře a bodláky, jež se usazovaly na spáleništi, které bylo pod nimi. Procházel těmito místy, když tu jednoho soumraku před sebou uviděl malý táborový oheň a jeho okolí pohybující se lidské postavy. Nevěděl, zda-li nejde o haradské z jihu, jak popisovalo Elrondovo psaní. Připlížil se opatrně vpřed a pak zjistil, že jde o Rohiry, a že je mezi nimi Éomer. Zavolal z povzdálí: " Éomere, nelekejte se, jsem Gandalf a přicházím vás navštívit."

Rohirové s Éomerem vytasili meče, napjali luky a obstoupili Gandalfa. Když však zjistili, že je to skutečně on, zajásali a Éomer se s Gandalfem objal.             

"Setkáváme se v neblahých časech Gandalfe." říkal pak Éomer, když se usadili kolem táborového ohně. "Z Rohanu zbylo jen několik rozprášených skupin nejvíce o několika desítkách mužů, jako je ta naše, které jsou honěny jako divá zvěř. Schováváme se v lesích, těch je ale míň a míň, protože lesy naši nepřátelé pálí."

"Jak je to možné, Éomere? Putuji již nějaký čas od Šedých přístavů a nacházím Středozemi jakoby zavěšenou nad temnou propastí, zatím mi ale nikdo nebyl schopen vysvětlit, co se vlastně přihodilo. Řekni mi vše."

"Věci nabraly rychlý spád. Vzpomínáš, v Gondoru zůstal jeden palantír. Před několika lety do něj Aragorn znovu nahlédl a zjistil, že Nekromancer nebyl úplně zničen! Po několika letech od vhození prstenu do Hory osudu jeho duch opět přišel k sobě. Aragorn nám dal do Rohanu ihned vědět, abychom se připravili, již ale téměř nebyl čas. Sauron nezačal budovat armádu skřetů, jako v dobách, ve kterých jsme se proslavili. Budoval armádu draků! Draků silnějších a dravějších než, než cokoliv živoucího ve Středozemi. S nimi pak za nedlouho zaútočil, jak na Gondor, tak na Rohan. Ten útok byl zběsilejší, než co jsme kdy předtím zažili. Pak přišli ještě skřeti a Haradští, kteří po nás přeživších pátrají dodnes."

Gandalf nyní pochopil, nejen to, co za hejno draků to sršelo oheň Temný hvozd, ale začal chápat úplně vše.

Éomer pokračoval: "Mordor už není to co býval. Mordor je dnes vše na východ a jih od Mlžných hor. A kdo ví, asi už i na západ od nich. Minas Tirith je přebudován, v jeho středu je vztyčena taková věž, jaká byla dříve v Barad Duru. A víte co je na jejím vrcholu? Oko. Sauronovo oko. Zde již není, co zachraňovat, my se snažíme dostat se do Šedých přístavů a potom pryč odtud, daleko za moře. A ty pojď s námi Gandalfe."              

"Co se stalo s Aragornem, Arwen, tvojí sestrou Éowin a Faramirem?" ptal se dál Gandalf.

" Éowin s Faramirem utíkali do Helmova Žlebu, odkud i oni chtěli do Šedých přístavů kratší cestou. Já jsem je od této trasy odrazoval. V Orthanku se totiž usídlil nástupce Sarumana, jehož pro sebe Sauron získal. Je jím Celeborn, dříve manžel Galadriel, dnes prokletí a zhouba celého Rohanu. Kolem jeho pevnosti nelze proniknout, proto my to zkoušíme severněji. O Aragornovi a Arwen nic nevíme, je možné, že padli v boji, je možné i to, že jsou v zajetí nebo na útěku."   

Gandalf si skládal mozajku dohromady: "Bílá rada je v troskách. Kromě Sarumana zradil již také Celeborn a Radagast. Nuž vím alespoň proč Radagast s orli odnášel Galadriel na jih. Nesli ji do Otrhanku. Éowine, jeďte stále na sever a přejděte Mlžné hory před Caradras. Je to v tuto chvíli ta nejbezpečnější cesta do Šedých přístavů."

"Souhlasím s tebou, myslím, že Středozemi již není možné zachránit," pokračoval Gandalf. "Lze ale zachránit mnoho dobrých bytostí v ní stále žijících. Já se musím pokusit najít Aragorna a Arwen, pak se všichni vydáme za vámi a sejdeme se za mořem. Snad mohu také ještě pomoct unesené Galadriel, pokud ta nedala se na stranu svého manžela celeborna, dalšího zrádce Bílé rady. Když po cestě potkám lid Rohanu a Gondoru, budu se i jim pokoušet pomoct a snažit se jim cestu do Šedých přístavů ulehčit."

Strávili ve společném kempu noc a druhého dne zrána se rozloučili. Éomer se svoji skupinou se vydal na sever a Gandalf na jih.

Přízrak království Angmar

Gandalf pak prošel napříč Fangornem. Když viděl, jakém je bývalý les stavu, ani nedoufal, že by zde mohl narazit na jeho obyvatele Enty. I kdyby nebyli haradskými, skřety a trolly spáleni, nebyli by schopni na této rozdrásané a poničené pasece přežít. Enti potřebují ke svému životu les a ten tu nebyl. Přemýšlel, jak nejlépe by mohl zachránit všechny ty, které zachránit chtěl a došlo mu, že cesta do Šedých přístavů po zemi bude pro větší skupinu téměř nemožná. Vydat se západně by znamenalo projít přes Celebornův Orthank zemí, ve které se to hemží haradskými, skřety i trolly. Vrátit se cestou, kterou přišel on sám znamená vydat se opět na milost skřetům a trollů, také ovšem drakům a orlům. Kdekoliv nad pevninou se může ukázat také nebezpečí největší a sice Nazgůlové, které zatím ještě neviděl. O něco bezpečnější by mohl být přechod jižních hor Ered Nimrais sestup do Belfalasu a Edhellondu. Zde by mohli postavit jednoduchou loď a dostat se do Šedých přístavů po moři. Jenže kdo ví, není vyloučené, že tato cesta bude ještě nebezpečnější. A není vyloučené, že již není koho zachraňovat, protože jsou všichni mrtví.     

Došel až k řece Entvě na místa, kde vytékala z bývalého lesa. Zde uviděl neveliký pahorek zdvihající se nad okolní rovinou. Již několik dní šel planinou a neměl možnost rozhlédnout se do daleka. Vypadalo to, že z pahorku by to možné být mělo, proto na něj vystoupil. První, co z jeho vrcholku uviděl byla vzdálená temná věž vztyčená v místech, kde se dříve rozkládalo hlavní město Gondoru Minas Tirith.  I přes velkou vzdálenost byl na jejím vrcholu vidět velmi jasný bod upínající svůj paprsek do krajiny. Byl to Sauron. Jeho oko přehlíželo všechny svá nová území od Mordoru na východě, přes končiny jižní a západní až po severní hory Ered Mithrim, kde stále několik posledních trpaslíků kolem Thorina III Kamenné přilby věřilo v sílu svého malého království pod horou.        

V tom se k pahorku začal velkou rychlostí blížit nějaký stín. Gandalf uchopil svoji berlu do obou rukou a napřáhl ji proti přilétající nestvůře. Byl to černokněžný král Angmaru, nejmocnější z Nazgulů přilétnuvší na svojí okřídlené příšeře. Přízrak s ohnivýma očima oděný v temném hávu, na místě hlavy krytý přilbicí s mohutnými ostny v přední části otevřenou. Tvář vidět nebylo, jen čerň královi duše.

Temným, syčivým hlasem promluvil: "Léta jsi se tu neukázal a teď, když armády Mordoru dokonávají své dílo, tak jsi najednou tu. Šedoplášť se přišel přidat k zániku lidí a já mu to nyní umožním."      

"Kde je Aragon a Arwen!?" zvolal Gandalf.

"Tam, kam za několik chvil odejdeš, ti ta vědomost nepomůže. Neunavuj se před svoji cestou." král seskočil z nestvůry a vztyčil se před Gandalfem. Byl skoro dvakrát tak velký, jako on, vytasil svůj meč, jehož čepel se změnila v plameny a máchnul jím proti Gandalfovi. Ten se bránil svoji kouzelnou berlou, prvním úderem byl odhozen na zem, zůstal ale nezraněn. Napřáhl proti králi z Angmaru veškerou svoji sílu a moc, ta ale nebyla dostatečná. Jak Mordor sílil a Sauronovo ohnivé oko bylo na dohled, sílil i černokněžný král a Gandalf naopak slábl.    

„Nemůžeš mi nijak ublížit, blázne. Při našem prvním setkání při bitvě na Pelennorských polích jsi ode mě slyšel, že jsi zklamal. Říkám ti to znovu. Zklamal jsi! Nedosáhl jsi ničeho! Zhyň a už se nikdy nevracej!“ S těmito slovy vetnul král svůj ohnivý meč do srdce Gandalfova, který se přitom ještě jednou nadechl, aby potom vydechnul naposled.

Tak odešel Gandalf, Šedý poutník, Bílý jezdec, čaroděj, člen Bílé rady, přítel elfů, lidí, trpaslíků a hobitů. Zemřel v místech, kde černokněžný král před několika dny dostihl i prchajícího krále, moudrého a statečného Aragorna a jeho ženu Arwen Undómiel známou svoji odvahou, dobrotivostí a neskutečnou krásou. Oba dva zde byli i se svoji družinou sežehnuti jeho ohnivým mečem.  

Epilog

Temný král se nyní na svojí nestvůře opět vznesl a zamířil na sever k Osamělé hoře. Směřovalo tam již všech pět tuctů Mordorských draků, kteří v té době již spálili většinu Temného hvozdu a lesní elfy v něm. Skřeti obléhající Osamělou horu právě zahájili svůj útok. Mordor se upíral k poslednímu svobodnému království Středozemě, království trpaslíků pod horou. Až ono padne, vyhasne poslední výspa světla a naděje všech svobodných bytostí, zatímco temnota nad Středozemí bude úplná.

The time of the Elves is over. The Age of the Orc has come.

Autor: Libor Závodný | neděle 25.11.2018 15:16 | karma článku: 11,05 | přečteno: 940x
  • Další články autora

Libor Závodný

Guido G. Preparata: pravidla zlatého standardu

Současný finanční systém, ve kterém se stávající úroky a dluhy řeší novými dluhy, bývá označován jako Ponzi schéma směřující ke kolapsu. Vyřešil by situaci návrat ke „zlatému standardu“? To nemůžeme říct.

11.7.2024 v 14:53 | Karma: 0 | Přečteno: 39x | Diskuse | Ekonomika

Libor Závodný

Borodino 1812 - současná podoba napoleonského bojiště u Moskvy

Toto je pár cestopisných poznámek a především aktuální obrazový materiál věnovaný místu, které se stalo dějištěm nejkrvavější bitvy napoleonských válek. Tím je okolí ruské vesnice Borodino.

24.6.2024 v 11:53 | Karma: 18,78 | Přečteno: 397x | Diskuse | Cestování

Libor Závodný

Alain de Benoist: liberalismus

Pojednání o filozofických základech liberalismu, jak je vnímá Alain de Benoist, francouzský filozof a spisovatel.

15.5.2024 v 21:46 | Karma: 5,20 | Přečteno: 123x | Diskuse | Společnost

Libor Závodný

Rozhovor (část 2). Architektura nového režimu

Druhá část rozhovoru na stěžejní politické téma současnosti. Od popisu situace se zde dostáváme k hrubým návrhům řešení.

18.4.2024 v 8:50 | Karma: 0 | Přečteno: 49x | Diskuse | Politika

Libor Závodný

Rozhovor (část 1). Skutečná povaha současného režimu

První část rozhovoru na stěžejní politické téma současnosti. Po úpravě vyjde v zatím nejmenovaném médiu. Čtenáři blogu získávají preferenční časová práva a exkluzivitu.

17.4.2024 v 8:25 | Karma: 5,53 | Přečteno: 109x | Diskuse | Politika
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Pracovala jsem s migranty. Znám je, říká Bartůšek. Chce k nim změnit přístup

16. července 2024

Premium Nikola Bartůšek v úterý poprvé zasedne jako europoslankyně ve Štrasburku. Političku z hnutí Přísaha...

RECENZE: Nejen Vondruškovi vrahové jsou rafinovaní, trestu ale neuniknou

16. července 2024

Příjemné oddechové čtení na léto nabízejí tři nové detektivní romány české provenience. První...

Kdo zaplatí nadbytečné kontroly odlesňování? Nikdo se nehlásí

16. července 2024

Směrnice, kterou se Evropský parlament snaží bojovat proti odlesňování, naráží u českých úřadů....

„Už nebudeme říkat, že Trump je Hitler.“ Kampaň ve stylu spálené země končí

16. července 2024

Premium Atentátníka, který se pokusil zastřelit Donalda Trumpa, teď musí svorně proklínat stratégové,...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 58
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 572x
ateista, antiteista, nemodlící se neznaboh a rouhající se kacíř 

Seznam rubrik