Typografie 2

Typografie, dnes bez výjimky počítačová, je námětem druhé části semináře o tajích, ale i pravidlech kvalitní sazby. Dnes ponejvíce teoretická stať. Jenže ty pojmy je třeba znát.

V minulém dílu (který řada čtenářů naprosto nepochopila) šlo o to, že jakýkoliv typograf nemůže se špatným textem skoro nic udělat. Špatný text lze sice upravovat, ale dobrý text se z něj nikdy nestane jen typografickou úpravou. Když vyprodukujete špatný text, žádný typograf jej nespraví. Předpokladem je kvalitní text a jeho případná úprava podle typografických pravidel.

Typografie není určena pouze pro absolventy polygrafických škol, je určena všem, kdož o ni projeví zájem. Pokud budete tvrdit, že typografie je pitomost, vzpomeňte si na osmou třídu ZDŠ, kdy vám „souška učka“ říkala, že: „nechávat na konci řádku samotné písmenko“ je chybou. A těch pravidel je o mnoho více. Na konci řádku nesmí zůstat cifra jejíž měrná jednotka bude na řádku jiném, nesmí se roztrhnout dlouhá čísla, nelze oddělit titul od jména a spousta dalších omezení.

Dnes se však podívejme hlavně na tvorbu fontů (druhů písem, rodin) a typgrafická pravidla jejich tvorby. Brzy zjistíte, že z té spousty fontů, které máte na počítači instalovány, je 95 % ne­po­u­ži­tel­ných.

Na začátku semináře se budeme věnovat písmu — jeho typům, rodinám, klasifikacím, měřením, kresbě a osnově. Ovšem, abychom mohli proniknout do tajů písma, musíme se nej­dří­ve seznámit s písmomalířskými pojmy:

Toto jsou písmena, litery, znaky

Znak, to je číslice, pís­me­no nebo i in­ter­punk­ční, či diakritické zna­mén­ko. Pokud potřebujeme něco sepsat, potřebujeme ně­ja­ký základní soubor znaků — abecedu, materiál.

Standardní arabské cifry

Cifry jsou speciání sku­pi­nou znaků k vyjádření ma­te­ma­tic­kých množství. Cifry dnes v našich krajích používáme arabské. Není bez zajímavosti, že arabové již dávno před Kristem uměli pracovat s ab­strak­tem nula a čísly zápornými. Narozdíl od třeba cifer římských, která používala písmenné náhrady a počítat se s nimi dalo jen velmi obtížně. Římané zvládli ve své pýše pouze dopředné číslování a to pouze pro uchování pa­mě­ti, kdy panoval který Caesar. Podobně však na tom byly i jiné civilisace, které nepochopily význam nuly (Čína, Japonsko).

Alfanumerické znaky

Kolektivně nazýváme tu­to skupinu „al­fa­nu­me­ric­ký­mi“ znaky:

Interpunkční znaky

K oddělování logických větných celků používáme interpunkci. Tečky za vě­tou, čárky v souvětích, o­taz­ní­ky a vykřičníky. Do té­to skupiny patří sa­mo­zřej­mě i středník a dvojtečka.

Akcenty

V našem rodném jazyce ovšem potřebujeme dále i diakritická znaménka, kte­rým říkáme akcenty. Po­kud použijeme toto di­a­kri­tic­ké zna­mén­ko spolu s pís­me­nem, vznikne akcentovaný znak (ě, š, č, t, ž… ŕ, ľ). Samotných akcentů je pak velké množství: krom čárek a háčků existuje dále cedilla, přehlasovací znaménko, vokáň a další. Ovšem pro náš projev potřebujeme větší rozsah, než nám poskytuje klávesnice – kromě alfanumerickým znaků a již zmíněných akcentů potřebujeme i slitky (např. fi, který v počítačové sazbě neexistuje), pomlčku, dolní a horní uvozovky a mnohé další znaky.

Nealfanumerické znaky

Samozřejmě bychom mohli pochybovat o tom, jestli řecká alfabeta, či ruské bukvy jsou ne­al­fa­nu­me­ric­ké znaky. V našem prostředí to není až tak od věci. Stejně, jako arabština, znaky jazyka Jidiš, či znaky čínské a japonské. Nejblíže pravdě by asi bylo, že nealfanumerické znaky je všechno, co nepatří do naší abecedy a ani to nejsou cifry. K nejfrekventovanějším znakům si lze zkrátit cestu pomocí klávesy Alt Gr (pravý Alt).

Verzálky

Velká, nepřesně řečeno „hůlková“ písmena, se jme­nu­jí správně verzálky, nebo majuskule. V tex­to­vých editorech je zapisujeme se stisknutou klá­ve­sou Shift (výjimečně CapsLock).

Minusky

Minusky (minuskule) jsou malá pís­me­na abecedy. Jen jako za­jí­ma­vost lze zmínit, že např. Čí­ňa­né nejsou schop­ni pochopit, jak můžeme i slo­ži­té úvahy vyjádřit jen po­mo­cí 28 písmen an­glo­sas­ké abecedy (či s ně­ko­li­ka dalšími „nabodeníčky“ Mis­tra Jana z Husi), když jim, ve zjednodušené čínštině, je třeba k vyjádření téhož znát 3 – 5 tisíc znaků a v čínštině in­te­lek­tu­á­lní dokonce 20 – 30 tisíc znaků.

Kapitálky

Kapitálky jsou své­ráz­ným, ale ty­po­gra­fic­ky čistým způ­so­bem trans­for­ma­ce písma. Kapitálky jsou ponechány v pů­vod­ním tvaru a velikosti, minusky jsou pře­ve­de­ny rovněž na ka­pi­tál­ky, ale s přibližně 80% výškou písma. Tato úprava se dobře hodí na tvorbu dobře čitelných a poutavých nadpisů. Pro jiné použití se příliš nehodí. V textovém editoru k této transformaci přistoupíme pomocí vlastností písma.

Iniciála

Iniciály jsou další svéráznou úpravou textu. Dobře je známe z ručně malovaných knih. První pís­me­no (nejčastěji kapitoly) je bohatě iluminováno. Je mnohem větší, než litery následného textu a zabírá výšku několika řádků, které tuto literu obtékají. Dnes je tato typografická technika prakticky opuštěna, i když textové editory ji umožňují.

Takže tolik dnes alespoň o základní terminologii. Příště se podíváme na základní termíny účaří, dotažnice a další typografické pojmy.