Maličko o kavkách a také o lidech

Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima…

(Stupidní systém iDnes mi nedovolil vložit celý perex), tedy pokračuji: …a těšit se na jaro. Stát jsem přestal vnímat a ignoruji jej, protože nemá smysl. Nechtěl jsem se rozčilovat.

Neustále jsem z toho vytrhován tím, že něco musím, něco nesmím, stát mne chce najít, potrestat, určit, nařídit, donutit požádat, zaplatit. Já už to nechci. NECHCI! Nechte mne být s mými květinkami a zvířátky. To vám tak strašlivě vadí, že nejsem jako pan Novák, který má jen blbou garsonku a nemá ani na své přemrštěné požadavky dostatek prostředků?

Státe, kruci, nevlastníš mne (tedy doufám, protože Ústava zakazuje vlastnění jiného člověka).

Státe, nech mne být. Přestaň mi říkat, co si mám myslet, kde mám být, jaké vývěsky mám sledovat, co je dle tvého názoru správné. Já ti na to kašlu, protože objektivně nemáš pravdu. Státe, lžeš, lžeš jenom proto, že je to pro tebe užitečné a máš tu moc. Ne pro mne. Pro tebe.

A protože sleduji v první řadě své zájmy, jako to dělají zvířátka i rostliny, která sleduji a žiji s nimi, mám pocit, že je to správné. Nikdo kosům neříká, co mají dělat, a přesto i dvakrát do roka postaví hnízdo a vyvedou mladé.  A když se někde vylíhne kripl, nikdo to nehrotí. Matka jej ještě nejvýše jeden den krmí z povinnosti na zemi, a pak jej nechá být. Nechá jej pojít. Tak to v přírodě chodí. Dokonce i dravci jsou normální složkou řádu světa. Přiletí ráno volavka a sežere draze zaplacené, ale hloupé ryby, které nemají žádný pud sebezáchovy. Asi je to mrzuté, ale normální. Anebo přiletí poštolka a odnese si i zdravé mládě, které bylo pomalé, nebo nepozorné.

Vídám to dnes a denně. I tu ohraničenou obětavost rodičů, i ten neúprosný řád světa. Pochopil jsem, jak to funguje samo, bez vlád, bez parlamentů, bez úřadů, bez států.

Všechny ty vyjmenované entity jsou určeny pouze k ovládání a k parazitování nad jinými tvory. Ne jako káně, či orel, který si nikdy nevezme ani o dílek nad svoji potřebu. Vlády a státy nemají tu sebereflexi. Ničí jako predátoři nikoliv pro svou životní potřebu, ale z principu.  Ani přírodní princip parazitů nerespektují. Ano, parazit saje cizí živiny, ale nemá potřebu hostitele zničit. Zde jsme vytvořili nějakou neživotnou a nepochopitelnou společnost, která preferuje jakékoliv trubství státu nad řádem přírody.

Protežuje vše neužitečné nad tím řádným a smysluplným. Jakákoliv hloupost je dotována na úkor všech ostatních. Vše, co je nerozumné, je placeno na cizí náklady někým, kdo to pokládá v tom okamžiku za dobrý nápad, ale nenese za to žádnou odpovědnost.

Utrhli jsme se zcela od přírody. A je zbytečné a hloupé říkat, že jsme přeci lidé, a tak to musí být jinak, nejsme zvířata. V tom je právě ta strašlivá odtrženost od reality. Jsme zvířata. Obyčejná zvířata. Jen už se tak neumíme chovat a ve své pýše pánů tvorstva si myslíme, že jsme jediní, kteří všechno pochopili a ovládají…

Pro ty, kteří dočetli až sem: pěkné hovno. Vůbec nic jsme nepochopili. Každá pýcha předchází pád. A naše pýcha je strašlivá. My spolu neumíme žít, děláme všechno proto, abychom se navzájem vyhubili. Jen se to neděje na principu zachování druhu, ale naopak v zájmu jeho zničení.

Jsem přesvědčen, že věcem se má nechat volný průběh. Ano, někdy to může vypadat na první pohled krutě. Ale sám jsem viděl důsledky, když člověk chtěl opravovat řád, v dobrém úmyslu. Zastínil nešťastně umístěné hnízdo před sluncem a vrátil vypadlé mládě do hnízda. Matka nechala to mládě osudu a opustila i hnízdo a nechala pak pojít celý vrh.

Nemáme se moc srát ani do vlastního druhu, natož do jiných.

Překvapuje mě, že sociální inženýr Socbotka ještě nenadiktoval kavkám, kudy mají chodit a jak, a že ještě nenařídil zřízení speciálních přechodů pro kavky.

On to nepochybně i s kavkami myslí dobře.

Napsáno pro Svobodný svět