Pád euroatlantické civilizace

Kdysi dávno napsal hitorik, pan Edward Gibbon z Namorne Museum of Portsmouth, docela poučnou stať o příčinách pádu říše Římské. Napsal to už v roce 1775. Původní text studie Edward Gibbon je na adrese Gutenberg. Pokud však ab­stra­hu­je­me dobové reálie a ponecháme jen čisté příčiny, klidně pak můžeme psát o dekadenci a jistém zániku euroatlantické civilizace. Vlastně jsem si podobné uvědomil i při četbě románu Wilbur Smith: „River god“.

Hodnocení příčin pádu říše E. Gibbonem z roku 1775

Je to jen parafráze původního textu, ale to srovnání je bolestné. To, co pan Gibbon popsal historickým pohledem na říši Římskou, můžeme dnes velmi přesně parafrázovat pohledem na říši Českou, či Evropskou, či dokonce na celou světovou tzv. „civilizaci“.

Podívejme se, jak Edward Gibbon v roce 1775 přeneseně popsal jaká bude DNEŠNÍ DOBA.

1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací. To je naprosto signifikantní. Většina obyvatel preferuje vlastní pohodlí a „výdobytky civilisace“ považuje za své nezcizitelné právo. O povinnosti starat se sám o sebe a o svoje blízké mlčí. Přenáší tyto přirozené povinnosti plošně na celou společnost. Právo na auto, právo na myčku nádobí, právo na sociální jistoty, právo na všechno. Povinnosti a odpovědnost <= 0.
2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců. Módním trendem se stává homosexualita. A osamělí otcové bez dětí. Netřeba dále dokladovat; všichni to známe. A boj homosexuálů o práva, která nemohou naplnit.
3. Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče. Další typický úkaz. Otcové a matky v domovech důchodců a v hospicech. A děti si maximálně přijdou zinkasovat důchod. Mnoho lidí má raději svého kocoura, než svého otce. Vůbec je úkaz ignorace rodičů typickým projevem „vyspělých“ civilizací.
4. Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy. Podívejme se na „romány“ pana Michala Viewegha, na kubismus a jiné výplody a směry. Podívejme se na televisi, kde se opakují bezduché seriály z minulosti, nebo naopak nekonečné nové seriály bez jakékoliv myšlenky a dramaturgie. Nekonečné Ulice a Růžové zahrady.
5. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři. Povinnou vojenskou službu jsme zrušili jako absurdum totality. Armáda má být jedním ze tří pilířů státnosti a jedna z mála věcí, o které se stát má starat. Co z ní dnes je? Garda břichopásků, tlustých a neschopných generálů, kteří naši suverenitu kdykoliv prodají komukoliv. Mnohokrát jsme to v historii viděli. Poučit se nechceme. Pojmy čest a vlast se rozpouštějí v heslech extremistických stran.
6. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity. Vzpomeňme to tupohlavé heslo pana Mládka. A podívejme se na stanici Nova, nebo do Plesku. Dnes ale klidně i na ČT1, 2, 24, či jinam. Je to až na pár výjimek stejné. Jenže na ty stanice kouká drtivá většina národa a Plesk si kupuje téměř každý troll.
7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará. A znovu se musíme ptát jaký je rozdíl mezi Aloisem Rašínem a Miroslavem Kalouskem. Odpověď je snadná. Prvý byl ekonomem a národohospdářem. Druhý je chemikem, který studoval kdysi dávno politickou ekonomii na jakési chemické škole. A pan Janota jej poučil jen o tom, jak je třeba řídit centrálně řízenou ekonomiku. Socialismus. Ministr je ukázkovým příkladem machiavelisty. Ač neschopný elementárních ekonomických úvah, přesto je skoro premiérem. Asi na každého ministra musí vědět něco, co veřejnost neví.
8. Úroveň vzdělání rapidně klesá. Dokumentuje nám to nejen chaos na ministerstvu školství, ale i absurdní a drahý nápad státních maturit, který nic neřeší, jen se snaží udělat maturanty i z hloupých lidí. Pokles vzdělanosti vidíme markantně i třeba v řemeslach. I to je vzdělání. Dnešní absolventi se v praxi nemohou uplatnit, protože ty obory z nich dělají jen vyškolené tupce, kteří o řemeslu neví zhola nic.
9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše. Netřeba zvláště komentovat. Roste vinou tisíců a tisíců státních zaměstnanců, kteří využívají toho, že za málo práce se lze mít lépe, než ti, kteří pracují. Ani jeden státní zaměstnanec nepřispívá do státního měšce; jen z něj konzumuje. Státní správa je dnes jen zcela svébytným, nepostižitelným a mnohdy svévolným nástrojem buzerace obyvatel státu.
10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí. Netřeba dále komentovat. Podřadné potraviny z Německa, Francie, Polska. Mnoho těchto distorzí cen mají na svědomí dotační politiky ať vnitřního trhu, tak nesmyslná dotační exaltace EU.
11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá. Nepochybně. Lze-li beztrestně krást, vždy budou zloději. Nikdy nebude fungovat mravní kárání. Jediný recept je omezit množinu peněz, z kterých lze beztrestně krást.
12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně. Nepochybně. Z prvého, biologicky podmíněného, se stává jakási nepříjemnost, krutě konkurující s bodem 1). Udělat děti je relativně snadné. Vychovat je je velmi obtížné a drahé. I proto tolik volání a snah, aby děti raději vychovával stát.
13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají. Opět netřeba komentovat. Podvodníci a zločinci mají vinou zakonzervovaně komunistické justice setrvalý náskok před zákony dbalými občany. Pokud bychom dnešní dobu označili jako justiční teror a nikoliv právo, nemíjíme se s pravdou. Exekutoři a zákon dělající z nich beztrestné bandity je toho zářným příkladem.
14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil. Ta otázka platí stejně pro všechny politické strany, které se kdy dostaly k moci. Zdá se, že systém politických stran se stal jediným: výtahem k politické moci. Občané a voliči se stali jen jakousi okrajovou záležitostí, která se politicky používá jen v den voleb. Pak jsou voliči už jen nějakou nechtěnou skupinou, která vládnutí překáží.
15. Staletími předků prověřené hodnoty — jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány. Opět musíme vidět, že tyto hodnoty jsou anulovány. Čest je pokládána za slabost, zodpovědnost nahrazuje trpný rod, nadšení pro práci je nahrazeno nutností pracovat, dobročinnost je nahrazena státem nařízenou solidaritou, věřejně se téměř nikdo čestný angažovat nechce a tato místa obsazují kariéristé a mocichtiví vyčůránci.
16. Šíří se cynismus. Téměř každý odpoví, že špatně je úplně všechno a nejlepší by bylo vrátit moc komunistům. Taky žrali, ale alespoň tak moc při žrádle nemlaskali. Šíří se nihilismus. Odmítání všech společenských pravidel a zákonů. Markantně to vidíme na silnicích, ale i v obyčených životních situacích. Proč ctít nějaké předpisy a zákony, když vrcholní představitelé státu na ně ostentativně kálí. Proč být slušný, když vrcholní politici jsou vugární, lžou a kradou? Opíjejí se do němoty?
17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce. Soudobý stát je vrcholným představitelem plýtvání prostředky, přerozdělováním bez zásluh, na základě rozličných privilejí na které někteří nemohou dosáhnout, třeba proto, že se narodili s bledou pletí. Hlupákům je dorovnáván životní standard, je zpochybňován mechanismus, že chytří jsou bohatí, protože jsou chytří, anebo třeba jen pracovití. Preferují se práva, ale nehovoří se o povinnostech, o odpovědnosti. Adoruje se utrácení a potlačuje se stará pravda, že utratit lze jen to, co mám, je zpochybněna. Lidé jsou iniciováni a pobízeni k nezměrnému utrácení. A proč ne, když stát jim ukazuje, že to je možné.
18. Do země přichází velké množství cizinců. Jen vizme Ukrajince, Rusáky, ale třeba islamisty. Oprávněně tvrdí, že naši zem dobudou dělohami svých žen. Domácí lidé jsou bez práce, protože se jim oprávněně zdá, že pracovat je vlastně neefektivní. A mít vlastní děti je vlastně neekonomické.
19. Politikové nadbíhají luze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry) Podívejme se na politický program levice. To je přesně ono. Jen nerad, ale přesto musím zmínit i fotbal a hokej a různé Super Star ap. To jsou přesně ty hry, zábava, která otupuje zájem o věci veřejné. A mediální podstrkování všelijakých VIPek a PIPek. Podněcování nenávisti ukazováním hezčích, známějších, či bohatších, než je nějaký obecný, tlustý pan Novák.
20. Občané stále na všechno nadávají. Nadávat umí každý. Na všechny a kdykoliv. I na ty, které si sám zvolil. U voleb se volí stále stejní, kteří už mnohokrát osvědčili a dokázali, že veřejné záležitosti jsou jim ukradené. Volí se ideologicky a pak se v hospodách obecně nadává, anebo se lidé schoulí do sebe a na veřejné věci rezignují.

Takže vítejte v České (Německé, Francouzské… Republice, ve Velké Británii, USA, či jinde).

Všechny doložitelné civilisace dojely na toto dvacatero. Můžeme to kritizovat, můžeme na to nadávat. Ale to je asi tak všechno. Pokud se nesjednotíme a neřekneme jim: „tak dost, pánové a dámy. Trpělivost skončila.“