Made in Czech?

Zaujal mě jeden hoax, který sám o sobě je jen zoufalým výkřikem do tmy, ale věcně je až urážlivě pravdivý. Ostatně: ony vlastně pravdy vždy bolí nejvíce.

Mochov, obec východně od Prahy, byla dlouhá léta považována za místo, odkud k českým hos­po­dyň­kám plynula mražená česká zelenina. Pokud dnes do Mochova zavoláte a budete chtít ho­vo­řit s někým, kdo má na starost výrobu, neuspějete. „To musíte volat do Rakouska, veškerá výroba se přesunula tam, tady je už jenom obchod“, říká do telefonu spojovatelka. A skutečně. Výrobky, které jsou dnes v maloobchodní síti stále prodávány pod značkou Mochov, respektive Mochovská zelenina, má na obalu připsáno Made in Austria. Nadnárodní koncern Ardo o přesunu výroby obchodní partnery informoval v listopadu loňského roku.

Podobných příběhů najdeme celou řadu, psány jsou jako přes kopírák. Během letošního roku zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever. V povltavských tukových závodech v Nelahozevsi dostalo výpověď přes šest stovek lidí, českých zaměstnanců.

Výsledkem je, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů. Týdeník Ekonom se zajímal, odkud k nám míří například Hera, tradiční surovina pro vánoční cukroví. Jistě, můžeme tvrdit, že umělé tuky jsou vlastně docela svinstvo. Ale na pultech jsou a nevyrábí se v Čechách. A lidé je kupují.

Místem výroby jsou polské Katowice, uvádí mediální zástupce Unileveru, Martina Janebová. Z Polska se na český trh dovážejí i některé tradiční cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, zrozené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé. Konkrétně Oplatka Delissa.

Tajné informace? U některých firem je cítit, že o tomto tématu se baví jen velmi nerady. Když chtěl týdeník Ekonom od koncernu Tchibo informaci o aktuálním místě výroby kávy Jihlavanka, nejprodávanější kávy na našem trhu (která se kdysi skutečně pražila v Jihlavě, ale v roce 2005 se výroba přestěhovala do Vídně), odpověď nedostal. „Výrobní závody máme ve více zemích, ale konkrétní místa nesdělujeme“, uvedla PR manažerka české pobočky Tchibo Eva Kadlecová.

Na zaslané otázky nereagoval ani švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční (českou!!!) značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko.

Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Zákazníci v supermarketech si těchto přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech informace o zemi původu chybí, či je zde uvedeno pouze Made in EU. Řadě spotřebitelů je možná ukradené, kde se co vyrábí. Ale ukradené by nemělo být, že původní Sunar (pravda, dotovaný) stál druhdy Kč 10,30. Dnes stojí téměř 300 Kč.

Jedno by jim to ale být nemělo. „Kdo tady jednou bude platit daně, z čeho ten stát bude žít a kde lidi seženou práci, když se všechna výroba přesune pryč?“, táže se prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman. Jasně: daně se vlastně nikomu platit nechce, ale asi bychom, jako konzumenti, měli dobře rozlišovat už před pokladnou, kdy jdou daně zpět do českých rukou a do české ekonomiky, a kdy je bezhlavě exportujeme někam do jiných států, jejichž ekaonomika by nám měla být zcela ukradená.

Z těchto důvodů Potravinářská komora chce, aby se informace o místě výroby na obalech povinně zveřejňovaly. Klamání spotřebitele? Kdo by neznal televizní reklamu o Pepovi ze středočeských Sedlčan? Plísňový sýr prodávaný pod značkou Sedlčanský Hermelín je další ze stálic českých ledniček.

Jaké překvapení na zákazníky asi čeká, když zjistí, že některé šarže pocházejí z Polska. Týdeník Ekonom se opakovaně snažil od zástupců firmy Bongrain získat k celé věci nějaké stanovisko. Samozřejmě bez úspěchu.

Výrobce přitom nijak neomlouvá, že: „polská výroba je výrazně menšinová a dochází k ní jen tehdy, když česká mlékárna kapacitně nestíhá“. Alespoň tak zní neoficiální odpověď jednoho z manažerů. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren. Skupina Bongrain v tom ale není zdaleka sama. Konkurenční Francouzský koncern Bel, který od roku 2000 vlastní Želetavskou sýrárnu na Třebíčsku, používá podobné praktiky. Část tavených sýrů — chlubících se více než stoletou značkou Želetava — klidně vyrábí na Slovensku. Konkrétně v Michalovcích. Českého na tom není vůbec nic, ani suroviny, ani producent, ani dělníci. Jde jen o vršení lží nad lžmi. Zákazník je klamán od prvopočátku.

Ale České značky z ciziny, to není jen záležitost potravinářského průmyslu.

Například tradiční autobaterie Akuma ze Slaného se dnes vyrábějí v Itálii (veškerou výrobu tam z Mladé Boleslavi přesunul italský koncern Fiamm, který Akumu ovládl v roce 1998).

Tužky pod značkou Koh-i-noor vyrábí impérium rodiny Břízových nejen v Česku, ale i v Rusku, Bulharsku a Číně.

Výroba zápalek Solo se ze Sušice v tichosti přesunula do Indie, elektrospotřebičů ETA také do Číny. Altruismus nečekejme.

Vraťme se ale k hypotetickému importu Škodovek z Číny. Filiálka Volkswagenu v Šanghaji už vyrábí modely Fabia, Octavia a Superb a v roce 2013 přibude i  Yeti.

Čína je už pro Škodovku největším trhem a levným výrobním prostorem. O mnoho lacinějším, než Česká republika. Letos by tam mělo být prodáno 180 tisíc vozů. Nynější šéf Škodovky Winfried Vahland v minulých dnech uvedl, že Škodovka bude zvažovat i dovoz levnějších čínských autodílů pro výrobu v Evropě. Kolik už zbývá k tomu, aby se do Evropy vozily celé čínské Škodovky, nejen díly? Mzdové náklady mluví jednoznačně ve prospěch čínských dělníků…

UŽ VÍTE PROČ NAŠI OBČANÉ NEMAJÍ PRÁCI??? Protože kupujícím je to šumaputna. Hlavně, že je to laciné.

A samozřejmě se musíme ptát, proč jakákoliv výroba v českých zemích je krajně nevýhodná. No samozřejmě proto, že daňová zátěž jakéhokoliv podnikání a jakékoliv snahy o zaměstnávání lidiček je tvrdě penalizována socialistickými vizemi ekonomiky.

Koloval zde dříve jakýsi vtip, že kdysi na planetě Zemi existovala země, která slula Česko. Její občané si nechali zemi dobrovolně vytunelovat, za vládce si zvolili gaunery, zbylou výrobu předali do jiných zemí, a pak se hlásili na Pracovních úřadech o práci a divili se, že žádná není. Ale to je jen báchorka. Tak hloupí lidé snad nikde na světě nejsou.

Kdybychom byli schopni, jako zákazníci a konzumenti, uvažovat v této rovině, nepodporovali bychom svými penězi ani ekonomiku francouzskou, ani švýcarskou, ani ruskou, či čínskou. Podporovali bychom české farmáře, české fabrikanty, české výrobce. Ale to bych asi chtěl příliš…