Loupeživý stát

Moderní státy si osvojily loupež jako legitimní nástroj teroru nad svými obyvateli. Typické je, že stát je abstraktem. Je neuchopitelný, beztrestný a všemocný.

Max WeberNěmecký filosof a sociolog* 1864 † 1920

Kdysi dávno to přesně popsal německý filosof Max Weber: „Stát je lidské společenství, které si na svém území nárokuje pro sebe monopol moci a legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, pak by stát jako nepotřebný zanikl.“

Tím máme stanovenu premisu: stát může vše, jeho členové smějí jen to, co jim stát dovolí. Ale stát jsou přece oni! Mají vliv na to, jaký je stát?

Jakýmsi opravným prostředkem, nebo, chcete-li au­­to­re­gu­la­ti­vem, měla být demokracie, tedy nástroj, jak delegovat moc státu do rukou těch, kteří budou representovat vůli většiny a nastolí takové prostředí, které bude vyhovovat nejvyššímu společnému zájmu.

Ale ten stav v našich krajích poprvé zpochybnil nacionální socialista Edward Beneš, když zpochybnil vlastnictví a právo k majetku těsně po válce (a dokonce už během ní) a vyhlásil masivní znárodňovací dekrety. Popřel tím svého politického otce TGM, který majetek ještě chápal jako privilegium a odpovědnost.

Od těch dob zde byli komunisté, kterým to podle jejich ideologie připadalo jako dobrý nápad. Být majetným se stalo tím nejhorším stigmatem a tvrdě se trestalo. A po nich přišli jen jiní komunisté, kteří také nesnesli představu, že někdo něco má. Tedy hlavně kromě nich.

A tak to jde dosud… Žijeme v postdemokracii, která s demokracií pravou má pramálo spo­leč­né­ho.

Strany si dělají, co chtějí a volební akt je jakousi drobnou (a drahou) nesnází, kterou stejně zaplatí voliči (některým stranám) bez ohledu na svou politickou preferenci.