Co je, a co není vidět
Před několika dny jsem si přečetl docela podnětný článek, že dopravní předpisy vlastně vůbec nejsou potřeba, protože jen deformují přirozené chování lidí a vytvářejí falešné pocity práv a nadřazenosti, zatímco ve skutečnosti navozují neodpovědné chování jedinců tak, že jedni jsou přece v právu, tak jedou bez ohledu na důsledky, jen s vědomím, že nějaká fiktivní pravidla jsou na jejich straně.
Za příklad byla dána například Itálie (nebo jiné jihoevropské státy), kde dopravní značky a předpisy nepožívají téměř žádné úcty a respektu. Lidé jedou, s nohou na připouštěcím ventilu karburátoru, co to jde, troubí na sebe, řvou z okének těch plechových legrací, ale v důsledku dochází k menšímu množství nehod, škod a zranění (snad krom zcela marginálních), než ve společnostech rigidních, kde předpisů je množství větší, než malé, ale jejich efekt je ještě menší, až nejmenší.
Naši dobroserové se pochopitelně vydali cestou co největších restrikcí, zákazů a příkazů. Konec konců, vidíte to všichni vy, kteří se dosud posouváte z místa na místo nějakým plechovým členem rodiny.
Značek dopravních je tady tolik, že je pozorný řidič vůbec nestihne sledovat, značky si navzájem odporují, a v důsledku je efekt takový, že je řidiči stejně nakonec neberou jako zákazy a příkazy, ale jen jakási obecná doporučení, kterými se řídit nechtějí, ani nemusejí.
Tedy dopravní značky už ztratily smysl kromě jediného: dávají do ruky nástroj perzekučním a silovým složkám státu, aby mohly uplatňovat svoji (už ani ne demokraticky svěřenou), ale byrokraticky distribuovanou moc státu.
Nepochybně všichni znáte situaci, kdy si městská, nebo státní policie nainstaluje nějakou omezující značku na úsek silnice, kde to nemá žádné bezpečnostní zdůvodnění a pak stojí za bukem a jen se úchylně podílí na perzekuci občanů. Vlastně úplně stejně, jako to dříve aplikovala komunistická VB, SNB, PS-VB, nebo StB. Vlastně jen plní nějaké kvóty naplánované jinými státními úředníky jako kritérium jejich výkonů, které ale nemá racionální jádro skutečné bezpečnosti, ale znamená volným výkladem jediné: „já mám moc, a ty, kurva, koukej poslouchat, jinak uvidíš!“
Bohužel, většina jedinců (nebudu specifikovat jejich mravní profil), která se do služeb státu v této roli přihlásí, jsou stejní lidé, jako dříve.
Zlidovělé pravidlo říká, že kdo (s těmi osobními preferencemi) nemá na to stát se vojákem, zkusí se stát státním policistou. Pokud ani tam neuspěje, zkusí se uplatnit u Městápa (městské policie). A pokud ani tam nesplní požadovaná kritéria, poslední z možností je stát se vězeňským bachařem, kde nezáleží už vůbec na ničem, kromě schopnosti se ráno obout do bot, natáhnout si mundůr a pak ukázat, kdo je tady pánem.
Čest výjimkám. Znám jich několik, ale vyjádřil bych jejich zastoupení tak nějak v permilech.
Zpět k tématu, protože jsem od něj odběhl. Na první pohled se samozřejmě zdá, že ti pseudopoliši zvyšují bezpečnost dětí při přecházení přechodů pro pěší před školami.
Výsledkem jejich činnosti je přesný opak chtěného: dětem (i dospělým) vštípí to, že na každém přechodu přece stojí poliš, který jim zajistí „ochranu“. Ne, ne, NE! Na každém přechodu poliš nestojí a nemůže stát, dokud jich nebude asi deset milionů (nedej Bůh)!
Tedy celý ten princip sebere dětem ostražitost, vyhodnocování situací a rozhodování se v krizové situaci. Je ke škodě dětí, nebo (a to je horší) posiluje vadnou představu, že stát je garantem (čehokoliv).
A oklikou se vracím k dopravním předpisům: stejně to platí i zde: když kdysi dávno v dobách, kdy USA byly ještě státem svobodných občanů, dopravní předpisy se neaplikovaly. Neexistovaly tehdy. A člověk přišedší (přijeduvší) na křižovatku cest kynul rukou jinému, aby jel, že on hladce počká. A lidé se domluvili ad hoc. Ani ad iure, ani ad lege.
Smyslem všech nařízení (a vyhlášek s nulovou legitimitou) není tedy zvýšit bezpečnost občanů, ale aplikovat nástroje direktiv, represí a trestů. Stejně, jako to aplikovala totalitní moc.
Před 25 lety jsme se pokusili zvrátit totalitní moc Komunistické strany ve prospěch svobody jedince. Místo ní jsme postupně aplikovali totalitní moc státu, což je funkčně zcela stejné. Stejná represe, stejná nesvoboda, stejné nástroje.
Abych shrnul téma dopravy a neopakoval dávno známé výsledky demokratury: Lidé, pokud nejsou spoutáni nesmyslnou řadou předpisů, zákazů a příkazů, budou se chovat odpovědněji a pravděpodobně slušněji k sobě navzájem.
Vynucené pravidlo: já jedu zprava, já jsem na hlavní, já mám silnější auto, já mám lepší značku auta, já mám lepší SPZ, navozují přesně opačný postoj: Za mnou stojí jiná moc, než je lidská slušnost. Za mnou totiž stojí zákon (a jeho malformace).
Jistě očekávám, že všichni komentátoři napíší, že pravidla musí být a kam bychom se dostali, kdyby neexistovala regulace, zákony a pravidla.
Odpověď je velmi jednoduchá: dostali bychom se do svobodné společnosti, kdy jedinec odpovídá plně za své činy a skutky. A jejich dopad.
Pseudopolicajti na přechodech před školami působí pravý opak: navozují pocit, že o vše se stará strýček Sam, nebo Iljič, nebo Novotný.
Petr Závladský
Traktát proti náboženství
Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.
Petr Závladský
Milý soudruhu Hollande
...aneb otevřený dopis na drzé vystoupení pana Hollande o tom, že státy, které nehodlají skákat, jak Brusel píská, by měly z EU odejít. Ona totiž Evropská unie není ani zlaté tele, a ani až tak velká výhra.
Petr Závladský
Není demoška jako demoška
Když jsem zahlédl na internetu demonstraci proti invazi uprchlíků, trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl ty makety šibenic. Ale ony jsou věci poněkud jinak.
Petr Závladský
Ilja Racek jubilující
Dnes, 24. června, je tomu 85 let, co se narodil mimořádný český herec Ilja Racek. Připomeňme si alespoň stručně jeho život.
Petr Závladský
Financování politických stran
Ministr Chovanec předkládá vládě k projednání novelu zákona, kterou se mají změnit podmínky financování volebních kampaní a politických stran všeobecně. Vláda má návrh projednat do konce června.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)