Traktát proti náboženství

Zlobíme a hádáme se dnes nad tím, že islám (a velmi zjednodušeně uprchlíky) tady nechceme, nějak se snažíme definovat, že je nekompatibilní s evropským civilizačním rámcem, že jsme zde křesťané, ale ono to není úplně přesné.

Principem každého náboženství je stádnost

Ano, to nezpochybňuji, kořeny naší civilizace jsou židovsko-křesťanské a možná římské a taky keltské. (Hned každý Žid vám to tvrzení popře, protože judaismus a křesťanství se nejen rozešly, ale přímo popřely.) Judaismus je daleko starší, než nějaké křesťanství. A nakonec křesťanství je jen dogmatická víra, jako každá další jiná. Neschopná reflexe, velmi tuze konzervativní a neliší se tím od jiných náboženství.

Je rozumným něco, co není schopné šest set let pochopit, že hodit člověka rituálně do ohně (myslím tím nejen Jana Husa, ale i celou řadu dalších) je prasárna? Nepochybně většina lidí řekne, že ne. Lidé se pro názory do ohně házet nesmí. Je to ohavné. Dokonce ani trýznit, ani zavírat do kobek a psychicky a fyzicky je ničit, aby uznali nějaké dogma.

Nepochybně můžeme říci bez většího sporu, že dogmatické náboženství není rozumné. Není postaveno na ratiu, ale na víře v abstrakci reality.

Víte, proč komunistům tak strašně vadily křesťanské řády, jeptišky, mniši i faráři? Ne proto, co dělali, ale proto, že zvěstovali jiné náboženství, než to komunistické. Protože komunismus není ničím jiným, než náboženstvím! Ale lidé něčemu potřebují věřit. Možná na spravedlnost, možná na posmrtnou spravedlnost, možná na drakonické tresty těch, co nekráčí v poslušné řadě.

A pokud zesílím ten odpor: proč se nenávistně vzájemně potírali katolíci, evangelíci a třeba anglikáni, ač byli v podstatě stejné víry? Každé náboženství požaduje naprostý souhlas a podřízení. Odpadlíka je nutné ztrestat, i na hrdle, protože ohrožuje vratkou podstatu dogmatu. Dogma je nutné udržet i silou, jinak mu lidé přestanou věřit.

A právě s poukazem na komunistické dogma tvrdím, že každé náboženství je chybné, protože staví vznesená tvrzení nad rozum a jeho poznání.

Ale to jsem odbočil. Chtěl jsem původně říci, že všechna náboženství jsou nenávistná k jiným náboženstvím hlavně proto, že nestojí na rozumových, objektivních základech. Nenávidí se křesťané s Židy, nenávidí se šíité se sunnity, nenávidí se salafisté se súfisty, každé náboženství se nenávidí s jiným náboženstvím hlavně proto, že nemá sebevědomí objektivity. Proto, že ač má nějakou i silnou moc, v pozadí mysli ví, že nemá pravdu.

Maličko rozumím jediné víře. Pan dr. Jiří Grygar, astronom, jenž je vynikajícím vědcem, je také věřícím. Poté, co se naučil vypočítat a předpovědět pohyby mnoha vesmírných těles, porozuměl vesmírné architektuře, začal věřit v Boha proto, že tak gigantická věc jako planety, mlhoviny, soustavy hvězd, nemohly vzniknout bez příčiny a úmyslu.  Takové víře snad i já věřím. Věřím, že je nějaká vyšší moc, (říkám jí pro vnitřní potřebu fyzika). Já si sice na rozdíl od pana profesora myslím, že mohly vzniknout bez úmyslu, ale z příčiny, ale jsem jen obyčejný tuctový blbec. On možná v těch dalekohledech vidí dále, než já.

Rozdíl je v tom, že pan doktor Grygar mi z hlediska své víry nepřijde uříznout hlavu, když si myslím něco jiného, než on. Jeho víra, i moje, je akceptační. Nepožaduje podřízení. A to je to, k čemu jsem chtěl dospět. Všechna politická náboženství světa jsou z principu nenávistná. Fyzikální náboženství jsou jen nejistá možnou chybnou interpretace, což je přijatelná a opravitelná chyba.

Jestliže dnes naše veskrze ateistická společnost prudce odmítá nájezd a invazi islámské víry, je to dnes vykládáno jako intolerance k jinakosti. Problém ale leží úplně jinde. Ačkoliv je většina lidí v České republice ateistická, ačkoliv nechodí do kostela a nevykonává už křesťanské rituály, přesto je povahou a hodnotovým vnímáním křesťanská. Jinými slovy se řídí podvědomě nějakými schématy, která jim vštípili předci, a je odmítavá k proboření tradice, a aniž to ví, vlastně je nábožensky konzervativní.

Abych nebyl špatně pochopen, neříkám, že musíme ustoupit tlaku agresivního islámu. Říkám, že musíme vystoupit z vlastního stínu nenávistného monoteistického náboženství, ale zcela objektivně konstatovat, že náboženství je ve světě spousta druhů, přičemž většina z nich je neobjektivní, ale dogmatická (včetně křesťanství).

Ještě jinými slovy bych to řekl tak, že všechna náboženství, která si nečiní absolutní nárok na jedinou pravdu, jsou akceptovatelná. Pokud nějakému člověku ta víra usnadňuje jeho život, ať si tomu věří a používá ten mechanismus. Ono nevěřit nikomu a ničemu také není dobrá cesta.

Ale všechna náboženství, která věří tomu, že jsou jediná a správná, jsou vždy náboženstvími agresivními a nebezpečnými, protože se nespokojují s tím, že tato víra stačí k dobrým pocitům jedince, ale potřebuje ji násilím šířit ohněm a mečem. Jak o to dělalo silou i politikou křesťanství, tak to dnes dělá islám čistou agresí politicko-nábožensky zfanatizovaných jedinců.

Opakuji: čím je víra slabší v ratiu, o to více potřebuje nezvratitelných dogmat a o to více potřebuje agresi, aby uhájila svou moc a sílu, nebo dobyvačnost.

My zde dnes stojíme před problémem, že jsme doposavad byli schopni koexistovat s poněkud pokročilejším křesťanstvím a tolerovat, že soused chodí do kostela, ač se nám to zdá jako nevěřícímu absurdním, ale naopak nebylo možné, aby nás soused nařkl z čarodějnictví a my skončili ve Velkých Losinách před inkvizičním soudem. A katolická církev se naučila, že své ovečky může jen přesvědčovat, ale ne nutit. Nic takového, jako numerus clausus už není možné v naší společnosti použít, ani malum necessarium.

A islám nám zde vráží do tohoto pokojného stavu klín, který toleranci nezná. Islám, nebo smrt. A rozumným důsledkem musí nutně být obrana i silou. Proti EU, proti každému, kdo sice říká tolerance, ale myslí tím diktát, říká mír, ale myslí nadvládu, a říká život, ale myslí smrt.

Proto říkám, že naši stádní představitelé takovouto věc nepochopili. Ve své nadměrné a neopodstatněné pýše vycházejí z toho, že lid musí hlavně poslouchat. A oni, jako málomocní, zase musí poslouchat ty hodně mocné, a ještě je mají ke všemu rádi.

Principem sociaismu je také stádnost, samozřejmě.

Jen elementární úvaha by přece měla říci: soustruhu Sobotko, takto jste svou hru dohrál. I Róbert Fico je chytřejší, než Vy. Ne, že by to myslel vážně, ale i snaha se někdy počítá.

PeTaX (původně pro Svobodný Svět)