Tak nám zase chtějí zavést školné

Tak jsem se dnes dočetla, že pan ministr Liška předkládá vládě návrh na jakousi reformu školství, jejíž součástí je mimo jiné i zavedení školného. A národ se najednou opět dělí na dvě poloviny. Jedna (často studenti) je proti. Druhá (většinou lidi, kteří nikdy nestudovali a z jejichž daní ti studenti studují) důrazně pro.

Cílem tohohle mého „výkřiku do tmy“ není posuzovat kvalitu výuky, která se prý zavedením školného okamžitě zvýší (Opravdu? Nebude to spíše tak, že o to, co se vybere na školném dostanou univerzity méně z daní? Opravdu si myslíte, že se profesor vzdá výnosného vedlejšáku, když mu zvednou plat o čtyři tisíce? Nebuďte naivní.), ale spíše dopady tohoto opatření na nás, lidi, a na vás na studenty.

Dokud jsem studovala, byla pro mne jakákoli zmínka o školném hotovým strašákem. Vždycky ve mně hrklo jak v kukačkách, když nějaký politik v „Moravcovi“ tuhle otázku nadhodil. A podle vyděšeného pohledu mé maminky mi vždy bylo jasné, že v ní hrklo úplně stejně. Pro mou rodinu by školné bylo problém. Velmi závažný problém. Tehdy jsme studovali dva a pro rodiče se stěží průměrnými přijmy to byl docela záhul. Samozřejmě jsme celá léta pracovali. Oba. Jenže veškeré peníze, které jsem zvládla vydělat já, šly na učebnice, „úzetka“ a další školní pomůcky. Víte, práva jsou drahá škola, i když jsou zadarmo. Výdaje na učebnice jdou každoročně do desetitisíců a po roce už je taková učebnice neprodejná, protože byla novela. A těch „úzetek“. Každoročně jich spotřebujete několik desítek a jedno stojí minimálně stovku. A co ty tři tisíce za kolej, tři stovky za lítačku, jídlo, oblečení. Byla jsem chudá studentka. Abych ušetřila na permanentku do bazénu, dokázala jsem za celý týden vydržet o dvou jablkách a jedné rajské pytlíkovce do hrnečku denně. Najedla jsem se doma o víkendu a od pondělka jsem jela nanovo. Říkala jsem, že tak, jak jsou někteří kvartální alkoholici, já jsem kvartální jedlík. S postavou jsem fakt problémy neměla J.

To, že by pro nás zavedli školné, bylo naprosto nepředstavitelné. Buď já, nebo bratr bychom museli studia nechat, možná oba.

Současný návrh počítá se studentskými půjčkami. Ano, ale…. Víte je hrozně těžké nastavit výši školného tak, aby ta půjčka nebyla pro člověka likvidační.

Představte si hypotetickou situaci. Dívka, těsně po maturitě, je jí 19 let a rozhodne se studovat práva. Protože je velmi chytrá a nadaná tak je přijata a studuje velmi úspěšně. Dokonce tak úspěšně, že jí je v rámci programu Erasmus/Sokrates nabídnuto roční studium na Harvardu v USA. I při plném stipendiu tato legrace stojí kolem 200.000,- Kč. Tak si milá dívenka půjčí, vždyť do vzdělání se má investovat a tohle je vskutku cenná zkušenost. Tímto se jí ale doba vzdělávání protáhne o rok. V době, kdy nám tato hypotetická dívka dostuduje (protože je opravdu excelentní studentkou, zvládla studium za předepsaných 5 let + ten 1 rok na Harvardu), je jí 25 let. Teď si představte, že celou tu dobu navíc platila školné, dejme tomu v nějaké normální výši, řekněme 30.000,- ročně. Na to si také půjčila. Takže teď má dostudováno, ještě nezačla pracovat a už má cca 180.000,- dluh na školném a dalších 200.000,- z těch států. Ouvej, skoro 400 tisíc.

No a milá dívenka se rozhodne jít cestou advokacie, či soudnictví. Nástupní plat se v obou oborech pohybuje kolem 15.000,- Kč hrubého (mluvíme o Praze, jinde je samozřejmě mnohem hůř – toho, kdo vymyslel ten blud, že právnící jsou za vodou, toho bych odstřelila) a po minimálně tři roky (a v případě soudnictví do jejích 30 let) to bude lepší maximálně o dva tři tisíce. Z toho se opravdu půjčka splácet nedá, z toho si ani nepronajmete byt, bydlí se v sharu, samozřejmě.

Tak tedy dobu splácení odložíme do doby až naše dívenka získá alespoň průměrný plat. Ale ouvej. Ono jí už není 25let, ale 28 – 30. Má někoho ráda, chtěla by se vdát. Ohledně ideální doby pro narození dítěte je za zenitem. A nedej bože, že si chce vzít spolužáka. Nemají nic, jen dva průměrné platy a třičtvrtě milionu dluhů. Obávám se, že hypotéku jen tak nezískají.

Výsledek? Holky se budou hodně rozmýšlet, než začnou studovat a pokud se rozmýšlet nebudou, nebudou mít děti. Opravdu chceme, aby se nám inteligence nemnožila?

Opatrně s tím školným. Já nejsem zcela proti, cestu však vidím spíše v odvádění určitého (velmi nízkého) procenta z platu po dobu třeba 15 let (samozřejmě po dosažení a udržení určité výše příjmu, aby si to ti nenažraní právníci neodbyli z těch patnácti tisíc a pak si žili na vysoké noze), než v nastavení absolutní částky školného, kterou jednou bude nutno splatit. Jinak to může napáchat víc škody než užitku. Představovala bych si to například tak, že pokud člověk dosáhne průměrného platu, bude každý měsíc po dobu 15 let odvádět 2% z hrubého příjmu. Za tu dobu odvede státu minimálně 90.000,- Kč. Pokud v průběhu této doby poklesne pod onen průměrný plat, splácení se přerušuje stejně tak, jako doba, po kterou běží a která ještě zbývá "do konce".

No a co vy na to? Vyvrátíte mi mé naivní představy?