Veřejně prospěšné práce nezaměstnaných? Přemýšlejme.

Argumenty pana Drábka ve prospěch povinnosti nezaměstnaných po dvou měsících pobírání podpory odvést 20 hodin týdně státu formou bezplatných prací „pro veřejnost“ se zdají být celkem logické:

1) Naučí to lidi pracovním návykům, případně zabrání jejich ztrátě.

2) Budeme mít hezky čisté ulice.

3) Zabrání se zneužívání sociálních dávek („jó, cigáni, konečně dostanou co jim patří“, pravil Venca v hospodě a dal si šesté pívo)

4) Zabrání se častým souběhům pobírání podpory v nezaměstnanosti a výdělkům z „melouchů“, protože ten člověk prostě bude uvázán k lopatě, takže nebude moci melouchařit.

5) Je snad každému, kdo má vyšší IQ než žížala, jasné, že když nezaměstnaný od státu (a potažmo svých spoluobčanů) něco chce, měl by jim to nějak vrátit. Tedy veřejně prospěšné práce výměnou za podporu v nezaměstnanosti. Nebo naopak.

A dále jen samé výhody a benefity.

Fajn. A co takhle jinak?

1) Jestliže někdo pobírá podporu, tak asi předtím pracoval. Jestliže pracoval, tvrzení, že po dvou měsících (šedesáti dnech) zcela ztratil pracovní návyky a je nutné mu je implantovat zpět, je lehce přitažené za vlasy.

2) Hezky čisté ulice? Viděli jste někdy, jaký rozdíl je mezi ulicí, kde právě prošla metařská četa a ulicí, kam se četa teprve chystá? Já jo. Žádný. Když seberte každý desátý vajgl, aby se jako teda něco dělalo, pořád jich tam devět zůstane. A když se vykašlete na sbírání psích tentoc, protože jsou ee (stejně jako majitelé těch pejsků, kteří nejsou schopni po svých miláčcích uklidit, to jen tak mimochodem), tak ta psí tentoc taky jen tak nevysublimují do povětří.

Jednou jsem takhle viděla dvě metařky. Plný vozík smetí táhly  ulicí. Náhle se jedna podívala na hodinky a sdělila druhé: „hele, padla.“ Vysypaly vozík smetí ke zdi a táhly kam slunce nesvítí.

3) Zneužívání sociálních dávek?  Většina „zneužívačů“ nezneužívá podporu v nezaměstnanosti. „Nejzneužívanějšími“ dávkami jsou přídavky na děti, příspěvky na pěstounskou péči, invalidní důchody a pak různé jednorázové sociální příplatky a příspěvky v hmotné nouzi. Tedy dávky, na které se povinnost veřejně prospěšných prací v drtivé většině nevztahuje.

4) Když bude člověk uvázán k lopatě na obci, sice nebude  moci melouchařit, ale také se mu podstatně ztíží možnost vyhledávání nové práce. Pro ty, kteří to nezažili: hledání práce je práce na plný úvazek. Stojí čas a peníze. Hodně času a relativně hodně peněz.

5) A princip „navrácení milodarů od občanů formou ponížené služby“? Tak ten mi pije krev přímo brutálně. Každý měsíc odvedu ze svého platu mimo daní a zdravotního pojištění také daň, která se jmenuje sociální pojištění a pak také cosi, co se jmenuje „příspěvek na politiku zaměstnanosti“. Celkem to sežere vcelku hezkou třetinu mého výdělku.

Jestli ale přijdu o práci, společnost mi v rámci podpory NIC MILOSTIVĚ NEDÁVÁ. Společnost mi v mých horších časech s díky vrací část toho, co jsem jí dala já, když bylo dobře.

A jedna malá tečka na závěr: Uzákoněním „povinnosti“ (já vím, úřednice si můžou vybrat, koho tam pošlou a koho ne, ale představa, jak se ten nafrněněj jůdr potí s lopatou, je přece tak lákavá) veřejně prospěšných prací pro každého, kdo je na pracáku déle než dva měsíce silně devalvuje závažnost kriminality.

Veřejně prospěšné práce jsou totiž jedna z forem trestu za méně závažnou trestnou činnost. Jak poznáte, který z těch pánů v oranžových vestách to má za to, že kradl v sámošce a který za to, že krachla firma, kde dělal patnáct let?

V konečné fázi a přes všechna ta krásná slova o výchově k zodpovědnosti je zavedení veřejně prospěšných prací pro nezaměstnané motivováno jen jediným: snahou naší vykrvácené státní pokladně ušetřit nějaké ty penízky. To že mnoho nezaměstnaných se odhlašuje z úřadů práce, aby na „robotu“ nemuseli, tuto skutečnost ostatně pouze potvrzuje.

A to mne právě štve ze všeho nejvíc. Že nás (nejen) politici za účelem dosažení svých cílů oblbují různými povídačkami a „přesvědčovačkami“, že nejsou schopni nám do očí sdělit to nejdůležitější: pravdu.