Přiznám se, že jsem na svou první hodinu předporodních kurzů tady v Dundee šla se smíšenými pocity a také s hlavou plnou otázek. Paradoxně nikoliv otázek vztahujícím se k porodu samotnému, ale otázek typu: jaké to bude?, kdo hodinu povede?, jaké budou ostatní nastávající maminky na hodině?, budu tam jediná cizinka?, co se vlastně na kurzu budeme učit? atd.
Mé předporodní kurzy se konají v budově jednoho lékařského centra postavené v 70. letech. Ne že by na tom nějak záleželo, ale při vstupu do budovy máte najednou pocit, že jste na místě, kde se tak trochu zastavil čas. Ale to tady máte ostatně skoro ve všech lékařských centrech (střediscích, jak bychom řekli u nás), protože na estetiku se v případech těchto staveb nějak pozapomnělo.
Vstoupila jsem do místnosti, kde již čekala usměvavá porodní asistentka zhruba kolem padesátky a asi osm z celkových 12 nastávajících a podobně vypadajících maminek na kurzu zhruba kolem 30. týdne těhotenství. Na podlaze byly místo židlí umístěny tzv. bean bags (vaky naplněné polystyrenovými kuličkami, které se tvarem přizpůsobí vašemu tělu). Nápad se mi prvotně moc líbil. Jednak tak nějak přispíval k neformální atmosféře místo obvyklých do kruhu postavených židlí, a jednak vše působilo poměrně domácky. Ale zkuste se na takový bean bag v 31. týdnu těhotenství elegantně posadit, nota bene z něho potom se vší tou váhou navíc vstát! Nezávislý přihlížející by se na asi nad kupou kutálejících se maminek docela pobavil.
Hodinu jsme začaly seznamováním a také vyjádřením našich očekávání, která od kurzu máme. Potom nás porodní asistentka seznámila s hrubou strukturou pěti hodin, které nás čekají. První dvě budou věnovány porodu, třetí povede fyzioterapeutka a bude se soustředit na vhodné techniky zvládání bolesti a porodní polohy, předposlední hodina bude o tom, co potom a poslední o krmení miminka (ať už kojení nebo náhradní výživě).
Trochu jsem čekala, že po tomto úvodu bude následovat něco jako přednáška s jasně danou strukturou, aby se na nic podstatného nezapomnělo. Proto bylo celkem milé uslyšet z úst asistentky následující otázky: „Tak kde byste chtěly začít? a Co vás nejvíc zajímá?“ Myslím, že to byla chytrá taktika, která tak trochu rozbila ledy, protože každou z nás alespoň jedna nebo dvě otázky pálily. Porodní asistentka nás nechala se rozpovídat a potom vnesla do obecného chaosu řád a začaly jsme pěkně od začátku. Tedy, jak se poznají první známky porodu, kdy jet/nejet do nemocnice, jak dlouho vše trvá, jak vypadá zázemí v nemocnici Ninewells, role partnera při porodu a nakonec jaké jsou dostupné prostředky proti bolesti v různých fázích porodu. Vše se odehrávalo formou dialogu a 2,5 hodiny strávené na kurzu utekly jako voda. V polovině hodiny jsme si udělaly malou přestávku, abychom se mezi sebou trochu seznámily a popovídaly si. Tady ve Skotsku je cílem těchto kurzů nejen příprava k porodu, ale také seznámení se s maminkami se stejně starými dětmi a případně navázání přátelství. Po narození dětí porodní asistentka zorganizuje pro maminky z kurzu ještě jedno setkání, tentokrát s dětmi.
Probíraná témata i způsob vedení kurzu se mi líbil. Porodní asistentka vyzařovala klid a pohodu a zároveň měla smysl pro humor, který vše příjemně odlehčil. Zajímavé byly zejména informace o tom, kam vlastně jet, když se porod rozběhne. Na rozdíl od nás, kde je to jednoduše vybraná porodnice nebo porodní oddělení příslušné nemocnice, tady je to buď Midwifery Unit (Oddělení porodních asistentek) nebo Labour Suite (Porodní sál). Rozdíl mezi těmito dvěma odděleními je ten, že na oddělení porodních asistentek o vás nepečuje lékař-porodník, ale porodní asistentky a v zásadě je to místo pro normálně probíhající, přirozené porody. Vše ostatní, k čemu je třeba lékařský personál (včetně epidurálu), se odehrává na porodním sále. Transfer mezi oběma odděleními je v průběhu porodu samozřejmě možný.
Také mne zaujala část o porodním plánu. Tady ve Skotsku po vás chtějí znát vaší ideální představu o porodu s tím, že to ale neznamená, že když si vše na základě průběhu porodu rozmyslíte, bude vás někdo nutit se plánu držet. Coby prvorodička to považuji za férový postup, protože osobně žádný velký plán nemám, neboť netuším, co mne čeká.
Myslím si, že tyto kurzy budou pro mne užitečné a na příští hodinu se už celkem těším.
