Svou porodní asistentku jsem poprvé viděla na samém začátku těhotenství. Tehdy mi řekla, že odchází, ale že se nemusím obávat, protože ji teď stejně nebudu až do 24. týdne potřebovat, a pak že ji vystřídá jiná paní. A tak se i stalo.
Sympatická dáma ve středním věku mne uvítala s úsměvem a slovy, jak že se cítím. Trochu jinak, přiznala jsem se, než když jsem se poprvé a naposledy viděla s její předchůdkyní ve 2. měsíci těhotenství. Vzhledem k tomu, že uplynula poměrně dlouhá doba od začátku těhotenství, byla jsem zvědavá a plná očekávání, co všechno se bude dít.
Myslím, že zcela logicky jsem se domnívala, že mne jako první postaví na váhu, aby posoudila, jestli já i malé rosteme, jak máme. Sama se doma nevážím, nijak mne to popravdě neláká, takže mne to číslo celkem zajímalo. Ale asistentka nejevila žádné známky toho, že by mne plánovala vážit. Tak jsem se tedy zeptala. Odpověď mne poměrně překvapila, když mi bylo řečeno, že vážení není vůbec nutné a že to normálně nedělají, ale pokud chci, tak ať si samozřejmě na váhu stoupnu. Celkem mne ta odpověď pobavila, a tak jsem si tedy na váhu nakonec stoupla. Spíš pro svou vlastní informaci než pro informaci té milé dámy.
Protože trpím poruchou štítné žlázy, která se v těhotenství musí pravidelně kontrolovat, navrhla mi asistentka, že mi odebere krev na kontrolu. Doma v ČR chodím pravidelně na kontroly k endokrinoložce, která mne vždy odborně vyšetří a zároveň mi předepisuje i tabletky. To jsem své porodní asistentce vysvětlila, ale asi to nebyl nejlepší nápad. Celá situace ji notně zmátla. Lék, který na štítnou žlázu beru, se tady jmenuje jinak a má jiné dávkování. Obvykle jej zvyšují po 25 mikrogramech dle tabulky, která je společná pro všechny pacientky. Tudíž následovala asi desetiminutová debata o tom, že má lékařka je specialistka na tuto problematiku, že mi dávku léku předepsala na základě osobního vyšetření a že tedy jistě nebude problém, že místo 75 či 100 mikrogramů beru 88. Myslím, že jsem tu milou dámu velmi zmátla, protože zkrátka odchylovat se tady ve Skotsku od tabulek předepsaných pro všechny není ideální záležitost.
Součástí prohlídky bylo také kontrolní vyšetření moči a změření tlaku. Poté jsme poslouchaly srdíčko miminka a měřily velikost břicha. Také jsem dostala nová balení vitamínů pro těhotné, které obsahují to nejnutnější (kyselinu listovou a vitamin C a D) a které zde jsou těhotným ženám k dispozici zdarma.
Nakonec jsem se porodní asistentky zeptala na informace k předporodním kurzům a také ke státním příspěvkům pro ženy na mateřské dovolené.
Předporodní kurzy se zde začínají navštěvovat kolem 30. týdne těhotenství a k dispozici je pětitýdenní kurz pouze pro ženy a třítýdenní kurz pro páry. Nastávající maminka si může zvolit buď jeden, nebo oba kurzy. Kurzy jsou zdarma a já je začnu navštěvovat koncem března.
Zajímavější je to s mateřskou dovolenou a porodní asistentka mi v tomhle ohledu, dle předpokladů, moc nepomohla. Vše si tady člověk musí vytelefonovat přes desítku různých call center. Zapomeňte na to, že byste si šli někam osobně popovídat. Zaměstnané ženy mají nárok na takzvanou Statutory Maternity Pay, kterou jim vyplácí zaměstnavatel po dobu max. 39. týdnů. Příspěvek dosahuje v prvních šesti týdnech 90% výše mzdy a potom je na zbylých 33. týdnů snížen na 135 liber týdně. Ženy, které nemají nárok na výše zmíněnou podporu, protože třeba (jako já) podnikají nebo jsou nezaměstnané, dostanou 135 liber týdně po dobu max. 39. týdnů. Ale je tu jeden háček. Příspěvek je vyplácen jen pod podmínkou, že žena nemá v období jeho vyplácení žádný příjem. Pro podnikatelku tedy opravdu „přátelské“ řešení. Pokud tedy jako žena tady ve Skotsku spěcháte zpět do práce, abyste v této zemi platila daně a podporovala její ekonomiku, stát vás za odměnu nechá na holičkách. Zajímavé….
Jsem tedy zvědavá, co přinesou týdny příští. S porodní asistentkou se znovu uvidím UŽ za čtyři týdny!
