V dnešním blogu bych ráda shrnula obsah posledních hodin předporodních kurzů, a to jak partnerských, tak jen pro nastávající maminky.
Předposlední hodina partnerského kurzu byla asi tou „nejstrašidelnější“. Hovořili jsme především o porodních komplikacích, císařských řezech a nástrojích typu porodních kleští či porodního zvonu. Pro většinu dámské části publika nebyly tyto informace až tak ničím novým, neboť jsme daná témata již řešily na maminkovských hodinách, ale nastávající tatínky evidentně tyto informace zastihly ve většině případů poněkud nepřipravené. Myslím si, že je dobré být informován, ale všeho moc škodí. Když se nás tedy porodní asistentka zeptala, zda chceme vidět, jak vypadají porodní kleště, tak jsem zcela spontánně vyhrkla, že ani náhodou. Mám takový pocit, že když dojde na nejhorší a tyto nástroje musejí být použity, je to pro dobro věci a na základě vyhodnocení určité situace. Osobně necítím potřebu se pět týdnů před porodem budit s vidinou porodních kleští či háčku na protrhnutí plodových obalů. Nepovažuji se za nikterak slabou povahu, ale vcelku jsem chápala, že jsme si s manželem po této hodině tiskli ruce poněkud silněji než normálně.
Poslední hodina partnerského kurzu byla asi nejzajímavější a nejužitečnější ze všech. Tolik jsme dosud mluvili o porodu a všech souvisejících záležitostech, ale když se nad tím člověk vlastně zamyslí, je porod v zásadě jen prchavým okamžikem v životě rodičů i dítěte. Ty nejcennější rady se bezpochyby vztahují k otázce, jak se vyrovnat s prvními týdny této převratné životní změny. Na poslední hodině jsme se věnovali právě tomuto tématu změny životního rytmu, krmení, spaní, koupání, přebalování, denní rutiny dítěte, roli otce a celkově prvním týdnům života nové rodiny. Zkušenosti porodní asistentky byly v tomto ohledu k nezaplacení a její typy tak zajímavé a praktické, že jsem se o nich nedočetla v žádné chytré knížce. Na hodině se zdálo, že všechno dává perfektní smysl a že každý problém se dá řešit. Ani jeden nejsme natolik naivní, abychom si mysleli, že první týdny života našeho potomka budou procházkou růžovým sadem, ale poslechnout si z úst někoho s 30 lety zkušeností s péčí o novorozence, jak se stoickým klidem popisuje různé obtížné situace a jejich možná řešení, působilo velice uklidňujícím dojmem. Cílem porodní asistentky nebylo nás vystrašit nedostatkem spánku, nezvládáním běžných denních prací a popisem jiných krizových scénářů, ale spíš poskytnout pár chytrých typů o tom, jak se vyhnout některým chybám hned na začátku, jak zůstat v klidu, a jak k miminku přistupovat jako k jedinečnému tvorovi a nechat se vést vlastním instinktem spíše než spoustou dobře míněných rad. To asi považuji za nejcennější radu, kterou jsme si s manželem z této hodiny odnesli. A potom také tu to s péčí o novorozence nepřehánět. Zkrátka se postarat o to základní ke spokojenosti dítěte i rodičů a vyhnout se potřebě kolem miminka neustále pobíhat a cosi vymýšlet.
Předposlední hodina dámských kurzů byla o tom, co potom. Veškeré ty „krásné“ věci, které se dějí v těle a s tělem novopečené maminky, co očekávat, jak se připravit a jak toto období přežít. Ačkoliv se nejedná o žádné okouzlující téma, bylo dobré otevřeně si popovídat o všech tělesných i psychických změnách a dozvědět se, jaké výzvy nás v prvních týdnech života našich dětí očekávají. Šlo o pár užitečných rad o tom, co mít při ruce, a pár tipů ze života, jak se s určitými situacemi nejlépe poprat. Jednalo se hlavně o praktické věci a bylo moc příjemné je řešit s takovou mírou otevřenosti, že žádná otázka nebyla problém. Přiznám se, že mě tento přístup velmi mile překvapil, protože kdybych měla popsat skotskou společnost, otevřenost by rozhodně nebyla jedním z atributů, po kterém bych sáhla.
Závěrečná hodina byla čistě o krmení dětí – ať už z lahve, nebo o kojení. Začaly jsme malým cvičením, kdy jsme k titulku kojení a krmení z lahve přiřazovaly kartičky s různými charakteristikami typické pro tu kterou metodu nebo společné pro obě dvě. Zdá se to jako triviální záležitost, ale člověk si u takového cvičení uvědomí, že vše není černobílé a že jisté atributy zdánlivě související s jednou metodou jsou společné oběma druhům výživy dítěte. Samozřejmě, že kojení svými benefity výrazně převýšilo umělou výživu, ale stejný prostor byl věnován oběma způsobům krmení bez jakéhokoliv soudícího přístupu porodní asistentky. Hodina se nesla v duchu filozofie, že v porodnici chtějí vidět spokojenou matku i dítě, a toho je možné dosáhnout jen tehdy, pokud se matka cítí spokojená se zvoleným způsobem výživy svého dítěte. Následně nám byly rozdány modely novorozených miminek a měly jsme možnost si vyzkoušet různé způsoby jejich držení při kojení i krmení z lahve. Také jsme se dozvěděly o frekvenci krmení a mimořádně zajímavé bylo vidět model velikosti žaludku miminka v prvních dnech a týdnech života, a tak daleko lépe pochopit, kolik potravy může najednou přijmout a proč je nezbytné krmit na začátku často. Tady ve Skotsku zastávají filozofii tzv. „baby-led feeding“, tj. krmit v prvních týdnech života vždy, když se dítě přihlásí, a teprve poté a na základě vypozorovaných vzorů se ustálit na určité rutině.
Do termínu nyní zbývají necelé čtyři týdny, tak doufám, že ještě jeden předporodní příspěvek tu ode mne najdete :-).
