Od mého posledního ultrazvuku uplynulo osm týdnů a malé nám utěšeně roste. Asi vám to bude připadat úsměvné, ale tak nějak jsme já i miminko ponecháni přírodě. Beru to s humorem a říkám si, že bříško roste, zvážit se mohu sama doma a domácí tlakoměr jsme si pro všechny případy také pořídili. Vnímám těhotenství jako přirozenou věc, a protože vše zatím probíhá, jak má, nějak mi v tuto chvíli zájem skotských lékařů nechybí. Při své vánoční cestě domů jsem na radu svého českého gynekologa MUDr. Vráblika absolvovala ultrazvuk ve 20. týdnu u odbornice na fetální medicínu MUDr. Frisové a zároveň o týden později to samé vyšetření tady ve Skotsku, protože vím, že by se na českou zprávu (byť přeloženou) dívali skrz prsty. Tudíž mám v tomto případě možnost srovnání.
Ještě před vyšetřením u paní doktorky mne zaskočila sestřička, když po mě chtěla těhotenskou průkazku. Tu my tady ve Skotsku nemáme. Tedy nemáme. Vaše porodní asistentka má o vás celou složku formátu A4 záznamů a funguje to tak, že do 20. týdne u sebe nenosíte vůbec nic dokladující vaše těhotenství a pak vám na ultrazvuku ve 20. týdnu celý spis dají a máte jej brát všude s sebou. Vzhledem k tomu, že nejsem příznivcem kabelek, a když už, tak aby byly co nejmenší, zdá se mi požadavek vláčet s sebou celý spis poměrně nepraktický. Ale budiž.
Vyšetření u paní doktorky Frisové trvalo něco kolem půl hodiny. Vzhledem k tomu, že paní doktorka měla pouze jedinou šanci si malé ze všech stran prohlédnout a zkontrolovat, obnášelo vyšetření celkem hodně šťouchání a strkání, aby se natočilo tak, jak bylo třeba. Přiznám se, že to nebylo moc příjemné, ale chápu, že vzhledem ke komplexitě vyšetření to asi bylo nutné. Během vyšetření komunikovala paní doktorka hlavně se sestřičkou a na jeho závěru nám potom stručně shrnula, co viděla. Do dvou dnů jsem potom od paní doktorky obdržela písemnou zprávu e-mailem, která se na čtyřech stránkách podrobně věnovala všem vyšetřovaným částem plodu a jejich výsledkům. Zprávu jsem dostala jak já, tak můj gynekolog. Musím říci, že výsledná zpráva na mne udělala opravdový dojem. Jedna jsem žasla nad tím, jak důkladně je dnes možné ještě nenarozené miminko prohlédnout, že se dá zkontrolovat prakticky každý orgán a potom jsem oceňovala možnost si výsledky v klidu přečíst a radovat se, že dobře dopadly.
Asi vás bude zajímat, jestli jsme si nechali zjistit pohlaví našeho potomka. Vzhledem k tomu, že se mnou manžel nebyl na českém vyšetření přítomen, požádala jsem paní doktorku, aby nám pohlaví napsala na papírek a vložila do obálky. Tu jsme si pak otevřeli v klidu a soukromí našeho domova, což byl úžasný zážitek, a nyní už víme, že budeme mít holčičku.
Skotský ultrazvuk proběhl prakticky stejně jako ten český. Opět jsme na něj museli do místní nemocnice Ninewells, kde vás bohužel pokaždé vidí jiný lékař. Tentokrát jsme ovšem měli štěstí na paní doktorku, která byla velice citlivá a příjemná. V průběhu vyšetření se soustředila také na to, abychom rozuměli všemu, co je na obrazovce vidět a celkově to byl o 100% příjemnější zážitek než první skotský ultrazvuk. Ne nadarmo se říká, že je vše o lidech. Stručnou zprávu o výsledku mám založenou ve své těhotenské složce, ale samozřejmě mi nikdo nesdělil, co přesně paní doktorka u plodu kontrolovala. Tady se zkrátka musíte spokojit s tím, když vám řeknou, že je vše v pořádku.
Když nám i Skotská lékařka potvrdila, že budeme mít holčičku, byli jsme rádi, že co se pohlaví našeho potomka týká, panuje mezi českými a skotskými lékaři shoda. Jeden malý rozdíl tu ale byl a to v tom smyslu, že nás předem upozornila, že se někdy může stát chyba a že jejich informace o pohlaví dítěte je jen odhad a že se mohou mýlit. Z tohoto důvodu a kvůli případným stížnostem rodičů, když dojde k chybě, některé skotské nemocnice informace o pohlaví dítěte vůbec nepodávají.
Má další těhotenská prohlídka bude ve 24. týdnu u porodní asistentky. Pokud tomu rozumím správně, měly by kontroly v druhé polovině těhotenství být frekventovanější a o zajímavé postřehy jistě nebude nouze.
