Na svou první schůzku s porodní asistentkou jsem se těšila. Doufala jsem, že se mi dostane požadovaného ověření těhotenství a dalších informací k prenatální péči. Pokud jde o informace, tak těch jsem dostala opravdovou spoustu. Celou tašku různých brožurek od vývoje dítěte, přes rozvrh prenatální péče a různých testů, informací o bezpečnosti dítěte doma, o kojení, až po tělocvik a kontakty na různé profesní organizace a zájmová sdružení. Asi nejvíce mne pobavilo DVD o kojení. V Dundee, kde ve Skotsku žijeme, kojí jen 24% žen, a tak podobné materiály mají pomoci ženy o kojení a jeho benefitech přesvědčit. Osobně považuji kojení za naprosto přirozenou věc, a pokud by mi to okolnosti z nějakého důvodu neznemožnily, neuvažovala bych o jiném způsobu výživy dítěte. Nicméně propagační DVD bylo tak naturalisticky zaměřené, že by mne, pokud bych byla nerozhodná nebo mne kojení dokonce děsilo, nejen ke kojení nepřesvědčilo, ale naopak od něj odradilo. Měla jsem po filmu dost zajímavé sny, což mne maximálně pobavilo :-).
Schůzka s porodní asistentkou trvala asi hodinu. Kromě informací jsem byla opět změřena, zvážena a byl mi zkontrolován krevní tlak. Asistentka se mnou také podrobně prošla mou rodinou anamnézu i anamnézu otce dítěte a na jejím závěru zhodnotila, že mé těhotenství v tuto chvíli hodnotí jako těhotenství bez zvláštních rizik. Toto vše bez toho, že by se mne jakkoliv fyzicky dotkla a pouze na základě informací, které jsem jí podala. Nato jsem se zeptala, jestli tedy opravdu těhotná jsem? A opět mi bylo řečeno, že další testy moči ani krve nejsou potřeba, že testy z obchodů jsou velmi spolehlivé a že z jejich strany bude stačit, když se na miminko podívají ve 12. týdnu ultrazvukem. Tak tedy co nadělám, nezbývá než věřit J.
Na první schůzce mi porodní asistentka také nabrala krev a odeslala ji na rozbor, který se soustředí na stejné věci jako u nás a podobně je to s analýzou moči. Výsledky mi sdělila následující týden s tím, že je všechno v pořádku a mé těhotenství, zdá se, zatím probíhá bez komplikací.
Materiály, které jsem dostala, jsem si ze zvědavosti moc ráda prostudovala. Coby člověk, který většinu dne tráví prací s textem, mne zajímaly už jen z čistě profesionálního hlediska. Brožurky jsou velmi obecné, ale letáčky s informacemi o tom, jak pro dítě vytvořit doma bezpečné prostředí (spousta věcí prvorodiče zkrátka nenapadne) nebo informace k prenatální péči jsem shledala jako velmi užitečné. Pobavily mne zejména brožurky o kojení, kde se vyskytují zajímavé přesvědčující formulace typu jako: „Věděly jste, že ženy v Indii nebo ve Švédsku považují kojení za tak přirozené jako je čištění zubů?“ Ale to všechno je dáno jen kulturním rozdílem, který člověka někdy ohromí zejména, když jde o země jen vzdálené od sebe jen dvě hodiny letadlem.
Jak jsem se zmínila ve svém příspěvku, ráda bych zdejší prenatální péči alespoň částečně kombinovala s českou. Ačkoliv na mne úvodní kroky zdejších institucí udělaly poměrně dobrý dojem, špatných zkušeností mám příliš mnoho, abych vše nechala jen na místním NHS (National Health Service). Mám štěstí, že můj český gynekolog MUDr. Jaroslav Vráblik, je druhým povoláním anděl strážný. Nejen, že se mnou veškeré záležitosti konzultuje e-mailem, ale navíc má sám zájem vědět, jak se mi daří, jak těhotenství probíhá a jak je tady o mne postaráno. Je vždy připraven pomoci radou či doporučením a veškeré záležitosti, které je možné vyřešit po mailu, se mnou zatím vyřešil. V naprosté většině případů je to právě komunikace a ujištění, které člověk potřebuje slyšet od lékaře doma. Nejsem si jistá, kolik lékařů u nás by takovou péči bylo ochotných takovou péči poskytnout, ale já jsem jednoho anděla strážného určitě našla.
