Fotbalová vášeň aneb jak mne Rezek připravil o klid ve Skotsku

Přiznám se, že jako většinu příslušnic něžného pohlaví mě fotbal nijak zvlášť nezajímá. Těžko bych si tedy pomyslela, že mi jedna vynucená penalta v zápasu Česko – Skotsko „zkomplikuje“ do této doby poměrně nerušený život ve Skotsku.

Fotbaloví fanoušci budou vědět, že na začátku září se obě země utkali v zápase kvalifikace o postup na Euro 2012. Aby Skotové měli šanci na postup, museli v zápase s ČR zvítězit. Dlouho to pro ně vypadalo dobře, ale pak Rezkova vynucená a patrně, přiznejme si, nafilmovaná penalta rozhodla o remíze a Skoty o postup víceméně připravila.

Můj manžel, opravdový fotbalový nadšenec, a jeho přátelé vypadali po zápase v našem obýváku jako zpráskaní psi. O schopnostech svého týmu si před zápasem nedělali žádné iluze, a tak se po hře omezili na gratulaci Česku a kritiku výkonu a strategie svého vlastního týmu. No, přiznám se, že to tedy nebylo zrovna přesvědčivé vítězství natož něco, na co bychom mohli být hrdí.

A tak se stalo, že od osudného zápasu jsem několik týdnů nemohla jít na pracovní schůzku, do obchodu, nasednout do taxíku či zvednout telefon, abych s žertovnou nadsázkou neslyšela: „Aha, tak ty jsi jedna z nich!“ anebo „Vy, Češi, jste nám uloupili postup na Euro.“ či „Češka jako Rezek.“ Řeknete si, že tahle příhoda není zase tak nic výjimečného. Takový je fotbal. Ale musím říci, že asi nikdy předtím jsem si svou českost neuvědomovala více než po tomhle fotbalovém zápase.

Skotové sice nepatří svými fotbalovými výkony k velmocím v tomto sportu, ale pokud jde o fanouškovství a fotbalové srdce, tak se jim hned tak nějaká země nevyrovná. Jak to vzniklo, nevím, ale za dobu svých čtyř let života v této zemi jsem pochopila, že je to vášeň zcela seriózní a že začíná už od kolébky.

Nemusím pro příklad chodit dál než ke svému manželovi. Jeho rodiče odjakživa podporovali fotbalový klub Dundee FC a tmavě modrá krev klubových barev koluje hluboko v jejich žilách. Dundee, město zhruba velikosti naší Plzně, má ještě jeden klub – Dundee United a dle předpokladů jsou obě mužstva (a oba tábory fanoušků) nesmiřitelnými rivaly (vše míněno v dobrém a plně sportovním duchu). Historka, kterou můj manžel velmi rád vypráví, říká, že do doby než šel do školy, neměl o existenci druhého týmu ani tušení, neboť mu jeho otec řekl, že v Dundee je jen JEDEN fotbalový tým. Pokud se zeptáte, na který z okamžiků svého života je můj muž nejvíc hrdý, dozvíte se, že moment, kdy coby pětiletý předškolák vyváděl svůj tmavomodrý tým na hřiště jako jeho maskot, bude, když ne první, tak určitě na prvních třech místech.

Tým Dundee FC patřil zejména v šedesátých a sedmdesátých letech k výrazným hráčům Evropské fotbalové scény, ale nyní klub nezažívá zrovna své nejšťastnější období a tak tak se drží v první lize. Nicméně pro fanoušky jakoby to nic neznamenalo. Sobotu co sobotu jich tisíce cestují za svým týmem na zápasy mimo domácí stadion nebo v povětrnostních podmínkách, kdy by našinec jen stěží vystrčil nos ze dveří, míří na domácí stadion, aby podpořili svůj tým. Párkrát jsem se nechala vylákat a přiznám se, že jsem málem umrzla i s pěti vrstvami oblečení na sobě. Za mnou děti v tepláčkách a větrovkách s promodralými rty pištěly: „Do toho, Dundeeeee!“

Přiznám se, že je to něco, co u Skotů obdivuji. Jejich naprostá oddanost svému fotbalovému týmu a stejně tak i týmu národnímu je neuvěřitelná. Fanoušci skotského národního týmu prosluli ve světě jako Tartan Army (Tartanová Armáda), a pokud jste někdy na letišti viděli skupinu kluků v kiltech (sukních) a fotbalových tričkách, tak věřte, že skotský národní tým je na cestách a s ním i jeho fanoušci.

Skotové ve své fotbalové vášni nelitují peněz ani času. Jejich nedávný zápas se Španělskem v Alicante byl jejich poslední šancí kvalifikovat se na Euro 2012. V podstatě předem prohraná bitva, řekli byste, ale to rozhodně neznamenalo, že fanoušci v tom svůj tým nechají. Do Alicante jich cestoval ohromujících 15,000 a na stadionu hravě přezpívali domácí publikum. A to vše proto, aby byli svědky výsledku 3:1 v neprospěch svého týmu.

Slýchám tady v Dundee neuvěřitelné historky o tom, jak se třeba čtyři fanoušci vypravili autem na zápas Skotsko Lichtenštejnsko nebo jak zorganizovali sbírku ve výši tisíců liber pro svůj krachující klub. Na skotském fandění fotbalu je něco nakažlivého, nezištného a vášnivého. Je v tom opravdové srdce, které bije nejen, když se týmu daří. Vzhledem k tomu, že se blíží víkend, půjdu radši prohledat šatník, najít několik nejteplejších kousků oblečení a vyrazit podpořit Dundee FC :-). Fotbalu zdar!