V. Klaus/M. Zeman............ a můj prezident Drahoš

Nad fenoménem vševědoucích „expertních jedniček“ prosazujících vždycky „určitě nejlepší řešení“ je třeba se kriticky zamýšlet.    

Text S Milošem mě spojil havlistický režim, říká Klaus v rozhovoru MF DNES (Zdroj: https://www.klaus.cz/clanky/4232) mě nenechal v klidu, a proto na něj volně reaguji. Co říkáte pojmu havlistický, přátelé? Člověk nemusí být jazykovědec, aby vycítil k jakým negativním konotacím nás Václav Klaus směruje.

Byly doby, kdy V.K. viděl věci jinak: “…Koncem šedesátých let jsem totiž patřil ke skupině kolem časopisu Tvář. To byla dosti radikální skupina i ve vztahu k tehdejším reformním komunistům. Šéfredaktorem tohoto časopisu byl tehdy, jak známo, Václav Havel. To byly počátky našich kontaktů. Během dalších dvaceti let byly pak spíše řídké, ale dokázali jsme je velmi pozitivně obnovit po sedmnáctém listopadu. Určité názorové rozpory, o nichž hovoříte, zdaleka nebyly tak vážné, jak se tvrdilo. Domnívám se, že nebyly ani mou vinou, ani vinou pana prezidenta, vytvářeli je spíše někteří lidé kolem nás. A pak tu také zahrála snaha personifikovat problémy. Své si v tom odehráli někteří novináři a udělalo se z toho víc, než bylo v kterékoli chvíli potřeba. Dnes jsme nicméně s panem prezidentem ve skutečně dobrých vztazích. Nemyslím, že by mezi námi byly výrazné názorové nejasnosti. Obrazně řečeno, když už dojde k nějaké debatě, pan prezident se nakonec usměje, řekne, že musí zůstat více na tu kulturu, více na Pražský hrad a tak dále. Ale je opravdy zbytečné hledat v tomhle nějaké tajuplné věci.”…(Z rozhovoru s Peterem Panem, Reflex 1991)

Jak ale říká Miloš Zeman: “Jenom blbec nemění své názory”.

Prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše považuje V.K. za absolutního Marťana.  Někdo jiný píše pro změnu o V.K. jako o mimozemšťanovi.  V.K. se naváží do vědce  Jiřího Drahoše.  A někteří psychologové řadí typologicky právě V.K. mezi “vědce” -  individualista, tvrdohlavý, duševně čilý, zaujatý, nezávislý, rozhodný, sebemotivující, pevný; vysoce praktický, systematický, vytváří koncepce a navrhuje pracovní modely, organizuje, je vytrvalý, motivuje sebe i ostatní pro dosažení stanovených cílů; má rád intelektuální úkoly, vyžaduje účinné systémy a postupy, je značně odtažen od běžné reality a obyčejného života, obtížně přistupuje na názory druhých.

Paradoxně ovšem V.K. prý nikdy nedal podnět k tomu, aby ODS oslovila vědce a další instituce pro aktivní spolupráci s pravicí, vládou i mladým státem. Kdo trochu sleduje, co se děje ve světě tak ví, že bez těsné spolupráce s vědou si  dnes už ani neškrtneme, a proto upřímně vítám, že má velkou šanci dostat se do čela státu vědec.

V.K. hovoří o vážné prezidentské odbornosti a o tom, že do role prezidenta nelze nastoupit rovnou. Od člověka, který se dostal do vysoké politiky doslova přes noc a byl v tomto smyslu tedy amatérem, to zní až zákeřně. Navíc pro podporu svého názoru velmi účelově cituje Václava Havla (cosi o zasloužilém profesorovi egyptologie), a tak nezbývá než kontrovat. Opět Václavem Havlem:  ..."Ladies and gentlemen, jsem prezidentem teprve dva měsíce a nechodil jsem do žádné prezidentské školy. Mou jedinou školou byl život"... (Z projevu prezidenta Václava Havla pro obě sněmovny Kongresu USA Washington, D.C. 21. února 1990.) Tomuhle projevu V.K. na místě naslouchal, něco šuškal tehdejší velvyslankyni v USA Ritě Klímové a tleskal. Za čas tento zcela mimořádný projev Václava Havla  klausovsky zkritizoval (nenechal na něm nit suchou) a dokonce tvrdil, že netleskal. Pravdomluvný člověk V.K. zřejmě nebude!

Možná není úplně od věci si též připomenout poněkud nestandardní okolnosti, za kterých byla jmenována, M. Z. manželka V.K. Livia (2013) do funkce velvyslankyně pro Slovenskou republiku. V době, kdy už u nás vyrostla nová generace špičkových kariérních diplomatů, by se býval jistě našel vhodnější kandidát s potřebnou politickou erudicí. Jenomže M. Z. se cítil povinován ocenit L.K. za podporu, kterou mu prokázala při  první přímé prezidentské volbě, a tak ji obdaroval. Bohužel ne ze svého, ale z “našeho”. A proti “naší” vůli! Probesklo mi hlavou, zda už se na Pražském hradě náhodou nechystá něco ještě více do nebe volajícího pro dalšího člena Klausovy rodiny.

V.K. zdůrazňuje, že to, co mají zejména společného s M.Z. je distanc od  “havlistického” režimu, do něhož prý nikdy nepatřili. Dlužno ovšem dodat, že v něm se rodině V.K. špatně nevedlo. On po listopadu 89 v nejvyšších patrech politiky, jeho žena L. v dozorčích radách významných soukromých a polostátních společností. (Konflikt zájmů?) Zdá se, že pokud něco V.K. přináší aktuální výhodu, o etiku a pravidla nijak nedbá.

V.K. ve své politické kariéře obecně přehlížel porušování práva. Nevaroval nás před riziky spojenými s privatizací, kdy miliardové majetky měnily vlastníky a všelijakými monstr podvodníky se to tu jen hemžilo. K obrovským skandálům a podvodům mlčel. Vše pak korunoval amnestií, která byla, kromě jiného, hrubým znevážením  lidské poctivosti. Na otázku, co pro něj znamenají “špinavé” peníze kdysi odpověděl: “…Pro mě je majitelem přesně stejně špinavých peněz člověk, který měl dvacet let vysoký příjem ve společenskovědním institutu ČSAV. Měl pět tisíc měsíčně, dostal své docentury a kandidatury za nesmyslé a absurdní práce zdůvodňující existenci režimu, celou dobu se v takových institucích povaloval, neměl žádné pracovní výkony, pouze pobíral těch pět tisíc a další tučné odměny, občas si vyjel na milou zahraniční cestu, pochopitelně také ne za své, měl pokud možno ještě dva další stejně formální úvazky v nějakém ostravském či bratislavském ústavu, za což poskytoval stejné pracovní úvazky druhé straně. Tento člověk, jehož přínos byl pro nás všechny nikoli nulový, ale silně záporný, pobral za posledních dvacet či čtyřicet let statisícové nebo miliónové sumy – a tohle nejsou špinavé peníze”… (Z rozhovoru s Peterem Panem, Reflex 1991) K takovému vnímání špinavých peněz profesorem ekonomie není co dodat. Snad jen to, že už je mi jasné odkud se bere ta neskrývaná animozita V.K. vůči Jiřímu Drahošovi. 

V.K. spekuluje  o zavilé nenávisti určité skupiny velmi aktivních politickokulturních a mediálních celebrit, která dělá vše pro to, aby Zeman nebyl zvolen, ať už by proti němu stál téměř kdokoliv.  Ta “skupina”,  je názorově velmi diferencovaná fronta, pravda, den ze dne sílící. A má už jen dost toho, aby si V.K. a M.Z. nárokovali právo nakládat  s Českou republikou jako se svým osobním vlastnictvím.  Aby se pokoušeli s pomocí svých  některých intelektuálně neuvěřitelně omezených a morálně vysoce problematických přisluhovačů, rozhodovat o “našem” osudu. V.K. zřejmě úplně zapomněl na jednu ze svý stěžejních myšlenek: “Vlastnictví je prvek nesmírně dynamický, je to věc pohybu.”

V.K. a M.Z. jsou necitliví ke změnám nálad ve společnosti. Neslyší hlasité volání : “S vámi už dál ne! Spolupracovat s vámi je vysilující, jsme vyčerpáni, chceme někoho jiného!” Hluší a slepí k potřebám většinové společnosti se naopak opájejí falešnou loyalitou hrstkou svých "nejvěrnějších" konjunkturalistických příznivců: “Jste naši hrdinové, je to spiknutí bez vás ani krok”.

Oba politici, respektive jejich přebujelá ega nesnášejí ve své blízkosti schopné lidi, neřku-li schopnější než jsou oni sami. Tím blokují kritické myšlení a společensky produktivní konflikt. Oba se paradoxně stali i přes svou nespornou inteligenci, vzdělání a obrovské zkušenosti brzdami zdravého rozvoje České republiky.

V.K. a M.Z. vyzařují mimořádně negativní energii. Nepřetržitě vypouštějí do veřejného prostoru nějaké jedy. Jsou umanutí a vysoce konfliktní. S žádnou zpětnou vazbou nepracují. Umíte si je představit, jak se hluboce zamýšlejí sami nad sebou, jak se učí novým věcem a pracují na svém osobním rozvoji?  Navíc V.K. a M.Z. nejsou  žádní demokrati, nýbrž dominantní autokrati, kteří nám již třicet let přímo či nepřímo vnucují, že jedině pod jejich vedením mohou věci fungovat. Oba dva společnost silně polarizují; buď vyvolávají obdiv nebo odpor. Nemají dobré vztahy s novináři, kteří jim koukají pod prsty a oblast práva je pro ně oba na vedlejší koleji. To se plně projevilo nástupem Andreje Babiše symbolizujícím  morálně-etický sešup, do něhož jsme se zejména díky zmíněným pánům celá ta léta (ne)pozorovaně sesouvali. Občané, kteří volili Andreje Babiše zcela ztratili soudnost! Dosáhli jsme morálního dna! Buď se z něj odrazíme a znovu se nadechneme nebo si tam dole v tom bahně ještě nějakou dobu pobudeme. Teď je to na každém z nás!!

V.K. tak dlouho odmítal “nositelé špatných zpráv”, až se nakonec sám stal jejich hlavním poslem. On straší lidi,  programově vyrábí nejistotu (EU, migrace) a dokonce ji vyváží bez “našeho” souhlasu  do zahraničí. Na druhé straně lidi falešně ukolébává, pokud jde o klimatickou změnu (prioritu priorit) a naléhavou potřebu jejího řešení. Místo, aby upozorňoval na možné problémy s ní spojené, vysmívá se světu odborníků, čímž v těch malých českých kverulantech umocňuje rozkladné postoje. Jasný důkaz toho, jak V.K. nedokáže  předjímat důsledky svého konání.

V.K. na mne působí jako člověk, kterému chybí celostní pohled na věc. Má úzkou ekonomickou specializaci, kterou se snaží povýšit na náboženství. Jeho neoblomné lpění na “neviditelné ruce trhu”, která vyřeší všechny naše problémy, napáchalo více škody než užitku.  Laissez-faire  přístup, který není jen ekonomickou kategorií a jehož ztělesněním je právě V.K., nás přivedl k totálnímu morálnímu relativismu, kdy všechno je dovolené a nikdo se nad ničím nepozastavuje. Třeba nad slovy V.K: …”Zaprvé natolik odmítám EU a mračím se na její celkové chování, že nevidím důvod, abych před ní poklonkoval s nějakým OLAF. To po mně nemůžete chtít. Co řekl nějaký OLAF, nebo ne-OLAF, není podstatné”… Docela by mě zajímala nějaká přednáška V.K. na téma principů demokracie. Existuje nějaká taková?

V.K. je pro mne po všech stránkách nečitelná postava. Říká se o něm, že je hodnotově i postojově konzervativní, ovšem právě ten “jeho laissez-faire” přístup k  životu, ergo k morálce do takového popisu nezapadá. A to není všechno. Jeho obhajoba tradic tradičním způsobem je v dnešním post-tradičním společenském uspořádní některými ekonomy/politology považovaná za čirý fundametalismus promítající se do všech sfér života. V.K. nahlíží též globalizaci svou zúženou ekonomickou optikou. Zapomíná,  že naše každodenní aktivity jsou fatálně provázány s děním na druhém konci světa. Tedy, že místní konání má globání důsledky a naopak.  A že při veškerých svých rozhodováních budeme tohle všechno muset  vzít v potaz a opustit naivní přesvědčení, že jsme pupkem světa, který bude určovat pravidla výhradně podle svého.

Podrženo, sečteno V.K. a M.Z. jsou v mých očích politici minulosti. Je až s podivem jak své velké počáteční zásluhy dokázali v urputných taženích za absolutní mocí do ztracena rozmělnit.  Něco podobného se stane každému, kdo nedokáže včas odejít. Nejprve ztratí úctu a respekt okolí a nakonec i vlastní sebeúctu. Až je mi to líto. (Byly doby, kdy jsem M.Z. pozorně naslouchala.)

“Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační či celkově civilizační, bude neodvratná. Nehrozí-li nám dnes už světová válka, ani to, že zeměkoule vybuchne dík nesmyslným horám nashromážděných nukleárních zbraní, pak to neznamená, že je definitivně vyhráno. Vyhráno zdaleka není.” (Z projevu prezidenta Václava Havla pro obě sněmovny Kongresu USA Washington, D.C. 21. února 1990.)

Apeluji  tedy na všechny lidi dobré vůle, aby volili změnu. Od Jiřího Drahoše se dá očekávat že bude  moudřejším prezidentem než byl V.K. a M.Z.

Více se o související problematice můžete dočíst:

Václav Klaus – Člověk a politik, jeho životní rozpory (Jan Kobylka 1998)

Byond Left and Right, The Future of Radical Politics (Anthony Giddens, 1994)