Tyranie prezidentské volby (pro nerozhodnuté voliče)

Tématu volby budoucího prezidenta a nejrůznějším otázkám s ní spojených, se věnuji již delší dobu. Tohle je můj třetí a poslední příspěvek.

Můj první blog - Profil budoucího prezidenta podle Magdaleny Westman vycházející z textu oxfordského vědce Jamese Martina – Sedmnáct velkých výzev pro 21. století, se s velkým zájmem nesetkal. (Když jsem na FB vystavila profesora Klause ve skinny džínách, laiky nebraly konce). U reakce jistého Jana Ráže, se ale na moment zastavím.

“Představy o komkoliv, nejenom o prezidentovi, brání realistické volbě. Ženy si velmi často vytvoří nerealistický ideál i pro svého životního partnera, což je v podstatě tvor z říše pohádek B.Němcové, a pak se diví, jak vztah nefunguje. Prezident dle představ pí.Westman, by byl pro nás katastrofou!”

Pan Ráž, podobně jako valná většina českých občanů, není trénován v kritickém myšlení. Svou energii neproduktivně vybíjí ve věcně nepodložených a zkratkovitě podávaných soudech, do kterých zřejmě promítá své dlouhodobé (odkaz k Boženě Němcové) neúspěchy z interakce se ženským světem. V takovém a podobném rozpoložení, tedy bytostném naštvání na všechny a všechno kolem, navíc bez schopnosti základní racionality potřebné pro srovnání dvou možností, by se mohli objevit u volebních uren i další čeští občané a provést tam nějakou osudovou nepředloženost.

Můj druhý blog - Nejzásadnější otázky pro prezidentské kandidáty 2018 vycházející z textu oxfordského vědce Jamese Martina – Sedmnáct velkých výzev pro 21. století, s humorem rozerval na cimpr campr  jistý Pavel Dvořák. S odpovědí si dal ovšem takovou práci, že ho mé náměty museli zaujmout. Nelenila jsem a všem prezidentským kandidátům je zaslala. Odpověď? Ticho po pěšině. Neměli čas, protože pilovali odpovědi na těch pár do nekonečna se opakujících otázek. Společensky přijatelné/jednoznačné odpovědi by se naučil snad úplně každý. Jejich výpovědní hodnota však zůstavá malá, stejně jako nízké procento již rozhodnutých voličů.

Na první pohled by se mohlo zdát, že  Le Bonovy prostředky – tvrzení – opakování – nákaza, nebudou v dnešním vysoce fragmentovaném světě účinné. Nicméně se zájmem budu sledovat, zda přecejen tu popisovanou tajemnnou sílu nakonec nezískají a nepřivedou k cíli kandídáta, kterých jich využívá neipromyšleněji.

Lituji, že nás média nezavedla k osobním knihovnám prezidentských kandidátů, ty by poskytly potřebné informace o tom, jací ti lidé opravdu jsou, co je zajímá. Psaným programům velkou váhu nepřikládám. V neklidném a nepředvídatelném prostředí, kdy nevíme, co se přihodí zítra, potřebujeme morálně silného člověka, který bude naopak schopný ve světle nových informací neustále přehodnocovat svůj původní plán.  Potřebujeme člověka dostatečně odolného a odvážného konat v zájmu této země ovšem s ohledem na nezvratitelnou skutečnost, že jsme integrální součátí celosvětového společenství, a to se všemi jeho výzvami a problémy!

Jsem hluboce znepokojena zjištěním, jak málo lidí slyší na zcela zásadní témata a tvdošíjně trvají na tom, že nejvyšší hora na světě je ta, kterou máme v té naší malé české kotlině. Jaká krátkozrakost! Přikládám to i tomu, že nemáme ženskou prezidentskou kandidátku. Ženy mají myšlení na úplně jiné kvalitativní úrovni. Pevně věřím, že se to alespoň  projeví v jejich volbě!

Podívejme se nyní stručně na jednotlivé volitelné kandidáty. Miloše Zemana nepočítám. Prezidentské kampaně se neúčastnil a podle mého názoru byl měl být oficiálně “diskvalifikován”. Jsem přesvědčená, že soudní lidé ho volit nebudou. Ovšem kolik je těch druhých?

Předpoklady Michala Horáčka jakoby byly z jistého pohledu  největší. Většinu života strávil jako selfmademan/dobrodruh, záměrně se vystavující všemožným “hráčským” rizikům; neurčitosti, nepředvídatelnosti a tzv. uspěl. Stal se čtvrtinovým miliardářem a tím si získal u některých lidí prestiž. Svou kampaň ovšem postavil  na oslavě obyčejného člověka, přesně toho, který byl kdysi “kořistí” jeho podnikatelských aktivit. Morálně a osobnostně pro roli prezidenta M.H. zatím nedozrál. A  navíc se ocitl ve velmi nepříznivých souvislostech, kdy v pozici předsedy vlády je další miliardář mimořádně sporné pověsti. Takoví lidé v těchto našich končinách vždycky budou muset dokazovat, že nepijou víno, když kážou vodu. I kdyby mu člověk  přál, aby si to prezidentví vyzkoušel, v prvním kole mu svůj hlas nedám.

Jiří Drahoš je i bez makeupu připravený k okamžitému zarámování. Za všech okolností slušný člověk. Prezidentskému úřadu bude dodávat (až trochu archaickou) důležitost i vážnost. Otázkou je, zda nebude přes míru manipulován těmi svými finančními podporovateli a rádci. Vzhledem k tomu, že  z vědy se stalo novodobé náboženství, nebude mít zřejmě J.D. o voliče nouzi. Samozřejmě, že v druhém kole, v případě, že se neocitně v přímé soutěži s Pavlem Fischerem, mu svůj hlas dám.

Mirek Topolánek je bohužel zapletený do velmi nepřehledných kmotrovských praktik svého minulého politického angažmá. Informace že přijal Krista, jak se píše naznačuje, že si byl vědom nějakých svých vážných pochybení. To, že  kandiduje na prezidenta a  jeho nejbližší “komplic” sedí v kriminále, je  pro jeho zvolení v prvním kole nepřijatelnou skutečností i přesto, že by mu člověk rád po křesťansku odpustil a ocenil, jak za ta léta vyrostl.

Pavel Fischer požívá úplně jinou prestiž než Michal Horáček. Zdá se být racionální a praktickou volbou pro obě kola. I při svém obdivuhodném klidu a vyrovnanosti se jeví jako muž činu, který jen co nasedne do rozjetého vlaku, přehodí výhybky a uhání… směr Francie. A to by se nám mohlo hodit. Emmanuel  Macron, Fischerův “spolužák” z prestižní francouzké školy pro nejvyšší státní úředníky, má jistě velké ambice. Odhaduji, že jak bude postupně klesat vliv Angely Merkelové, bude posilovat Macronův. No a lepšího kandidáta než je Pavel Fischer pro vyjednávání (nejen) o evropských otázkách s  E.M., je těžké si představit. Další výhodou je, že kauza s Andrejem Babišem se může táhnout celé volební období a můžeme tedy mít dost nestabilní vládu. O to více budeme potřebovat na Hradě pořádného diplomata. Je sice pár věcí, na které bych se Pavla Fischera ráda zeptala. Věřím ale, že až  bude jejich řešení na pořadu dne, provede to s otevřenou otevřenou hlavou.

Dalším kandidátům se nebudu jednotlivě věnovat, jelikož  šance na jejich zvolení považuji za minimální. Na závěr mi zbývá jen konstatovat, že celá kampaň mě ze strany prezidentských kandidátů velmi nadchla a vlastně všechny její účastníky jsem vnímala jako kompetentní, slušné a sympatické lidi. Touhle prezidetnskou volbou se ukážeme v právém světle nejen sobě samým, ale také bližšímu či vzdálenějšímu světu kolem nás. Tak si držme palce!!