Pissing contest - nespokojenost, frustrace, protest

Protest pokojný, protest militantní, protest násilný. A pak už jen válka.  Dnes jsem měla v plánu psát o manželství, zprostředkovat jednoduchý a fungující recept na šťastné manželství, ale....

Three sailors urinating Charles Demuth ca. 1930

Valtr Komárek říká, že se naše klidná, sociálním smírem žijící společnost začíná radikalizovat a že je to vážný podnět k zamyšlení. V první řadě nechápu že pan Komárek  hovoří “o naší klidné společnosti” v době globalizace. Přece si uvědomuje, že globalizace není primárně ekonomický fenomén, ale že se jedná o radikální změnu ve vnímání času a prostoru. Naše každodenní konání je stále více ovlivňované událostmi odehrávajícími se na druhém konci světa. A naopak, lokální způsob života může mít nedozírné globální následky.

Příklad: Kdybych se včera nepodívala (na internetu) na dokumentární snímek o finanční krizi Inside Job, se vší pravděpodobností bych dnes na slova Valtra Komárka v článku Silné výroky kolem stávky jsou jen kouřovou clonou, míní Švejnar, nereagovala. Z toho, co jsem viděla se mi udělalo nevolno, naskočily  mi okamžitě paralely s děním u nás a mé znechucení z bezskrupulózního kapitalismu se opět umocnilo.

Jsem ve shodě s pojetím explicitně artikulovaným ve filmu Inside Job, že Pissing contest a kdo ho má většího je to, co dominuje současné západní - naší politice a businessu. Z těch (ne)tvorů to leze všema pórama a je jasné, že po dobrém to s nimi nepůjde. Dobrovolně nepřestanou s  tím nesmyslným a hlavně nekonečným soutěžením, kdy se jeden druhého snaží znova a znova přečůrat. Chtějí stále všeho více. Více domů, více jachet, více letadel, více moci, více žen. Na penězích jsou závislí jako na kokainu. Kámen úrazu je v tom, že právě takoví rozežraní jedinci i skupiny s nulovým morálním kreditem se nás snaží přesvědčit, že reformy jsou v náš prospěch.

Globalizace jako složitý komplex často protichůdných procesů s sebou nevyhnutelně přináší konflikty vyvolávané radikální změnou osobních souvislostí i společenské zkušenosti a v takovém klimatu bude čím dál těžší přesvědčit toho kdo by měl platit za marnivost hrstky “vyvolených”, aby platil. Nejen že nebude chtít platit, ale navíc bude přirozeně tíhnout k tomu vzít si zpět co nakradli ty zbohatlíci.

Snímek Inside Job mi opravdu hnul žlučí. Nicméně, zítřejší stávka mi více než cokoliv jiného potvrzuje, že reprezentativní demokracie mizí v troskách. S hlubokou morální krizí, do které kapitalismus vlastním přičiněním upadl, žádný neoliberál ve fundamentalistickém klobouku, třeba i s růží v klopě nic nenadělá. Profit maximalizující individualismus, egoismus, jsou passé.

Jak říká Anthony  Giddens: “We live in a radically damaged world, for which radical remedies are needed.” Zdá se, že proces obnovy zničené společenské solidarity důležité pro vytvoření nové společenské koheze bude obsahovat prvky násilí. Ti prozíravější již dnes cítí velké ohrožení, a tak buď začali rychle slibovat, že se o svůj majetek rozdělí anebo si v tichosti a v nějakém tajném úkrytu dělají zásoby medu na přežití pro případ, že nastane rabování.

Zítra budeme svědky zřejmě jen nějaké měkčí formy protestu, v žádném případě by ale protest neměl být zlehčován ani nijak nálepkován či odsuzován, neřku-li potlačován. Jeho přínos je evidentní, umožní další diskuzi na ožehavá témata a tím zvětší šance na moudřejší řešení.