Můj poločas (2)

Pokračování životního příběhu odsud a odjinud. Zkušenost  z Jižní Afriky a manželství s Jihoafričanem  proměnily zásadním způsobem můj pohled na život. 

Randolph žil v domácnosti s  adolescentní dcerou Orpou, dvěma kočkami, dvěmi psy a dvěma rodinami pronajímajícími dvě křídla středně velkého rodinného domu. Před mým příjezdem do Richards Bay mě v emailech opakovaně ujišťoval, že dcera přes týden bude  v boarding school ve vedlejším městě, a my tak budeme mít dostatek času jen pro sebe.

V pátek, pouhý den po mém příjezdu jsme se poprvé setkaly s Orpou. Bílá rozhalenka s krátkým rukávem, tmavomodrá áčková sukně ke kolenům, bílé ponožky, černé perforované polobotky. Mimořádně slušivý základ dívčí školní uniformy.  Vlasy měla Orpa sčesané do malého týlního drdůlku a na čele mezi očima nalepenou tmavou tečku bindi. Vše působilo nad míru čistým a spořádaným dojmem. Než jsem se stačila pokochat pohledem na to jakoby nevinné exotické stvoření, stála přede mnou „rebelka“ v ručně prostříhaném pomalovaném tričku, v džínsech spuštěných do nejnižší možné úrovně. Pearcing na všech možných i nemožných místech. Na chodidlech v létě flip flop, v zimě Martensky. Když náhodou punčochy, tak řádně potrhané. Ze všeho šouhatly nitě nekontrolovaně se plazící po oblečení.

Pokaždé, kdy jsem Orpu začala zkoumavě okukovat, vzpomněla jsem si naši babi Miladu (nar. 1910) a naskočilo mi slovo „cunda“. Tím moje babička nemilosrdně častovala všechny ženské bytosti, ve kterých necítila dostatečný potenciál stát se dobrými manželkami, matkami a hlavně hospodyněmi. Své o tom ví i moje bývalá americká švagrová Marsha. Mne se pokoušela babi vychovávat až do konce svého života. Není dne, abych si na její dobré rady nevzpomněla. Dokonce jsem si z Jižní Afriky přivezla manuál pro pomocnice v domácnosti. Babi by ze mne jistě měla radost.

Během víkendu mi Orpa jen tak mezi řečí sdělila dvě docela zásadní informace. Zaprvé, že by se chtěla stát modelkou a pak, že její nejlepší film je Lolita.

Rodinné víkendy ve složení Orpa, Randolph........... já zpočátku probíhaly v dost předvídatelném fomátu. Pátek večer sledování několika filmů z videopůjčovny. Já zvládla maximálně jeden a šla si lehnout. Orpa s Randolphem absolovovali i několik filmů za večer. Hlavní odpolední sobotní atrakcí bylo hraní poolu spolu s pitím piva Windhoek v Zululand Yacht Club.  Neděle bez braai, jihoafrické formy do Česka importovaného amerického barbecue, byla nemyslitelná. “Braaivleis, rugby, sunny skies and Chevrolet” – staré jihoafrické přísloví výstižně popisující tamější bílou kulturu.

Po nedotknutelné Randolphově siestě jsme vyráželi, v pozdní odpoledne, na pláž. Buď na hlavní městskou Alkanstrand Beach, anebo na takovou menší zastrčenou, ze které nás bavilo donekonečna sledovat bravurní navádění obřích nákladních lodí helikoptérou do přístavu a z přístavu. V roce 2013 to nevyšlo a obrovská nákladní loď se pár metrů od přístavu rozlomila ve dví a potopila.

Po prvním společně stráveném víkendu Orpa Randolphovi oznámila, v neděli v noci, že se jí na boarding school už nelíbí. Že se chce vrátit domů a do školy každodenně dojíždět. Problesklo mi hlavou, že soužití v takovémle trojúhelníku nebude fungovat. Asi s třídenním zpožděním a několika mými malými výstupy došel  Randolph k témuž závěru. Vypadla z něj silná slova: „Pack your bag and go home.“ Kdybychom je oba vzali vážně, znamenalo by to konec vztahu. Při první návštěvě v Čechách jsem si koupila knížku H. Normana Wrighta Navždy tátovo děvče. Na problém nezdravě úzkých vztahů otců a dcer v Jižní Africe jsem byla upozorněna vícekrát. Do doby (cca 1,5 roku) než si Orpa našla nového boyfrienda stal se náš život přetahováním o Randolpha. Po čase do něj vstoupila ještě i bývalá Randolphova manželka Alma. Vynaložila veškeré úsilí na získání Randolpha zpět.

Literatura:

A. Margaret Kaye, A STUDENT´S HANDBOOK OF HOUSEWIFERY,  J.M. Dent and Sons, 1965

H. Norman Wright, Navždy tátovo děvče, vztah mezi otcem a dcerou 1989/1998, Praha