Měla bych jedno přání, pane Schwarzenbergu,

a zároveň velký úkol pro vaší ženu. Bezprostředně po vašem zvolení prezidentem by měla založit něco jako Kindness Foundation Czech republic, jejímž hlavním cílem by bylo naučit nás laskavosti na všech komunikačních úrovních. (Více na kindnessfoundation.com). Mediální prezentace vás obou (mimořádně shovívavé hodnocení  představitelů zdejší politické scény  paní Therese v pondělním Blesku) mě přesvědčila, že lepší učitelé předmětu laskavost bychom si nemohli přát.

Zítra a pozítří  se nám všem volbyschopným občanům naskytne jedinečná příležitost dát  konečně průchod tomu lepšímu v nás a znovu uvěřit, že to bude mít nějaký smysl. Jen pošetilý člověk by si svou volbou nadávkoval ještě více toho, co ho uvedlo do pociťované morální bídy současné české společnosti.

Divoké emoce provázející druhé kolo prezidentské volby bych parafrázovala  jako bratruvražedný boj dvou znepřátelených táborů – zaslepených Švejků x osvícených Cimrmanů.

Pokusit se překonat to obhroublé, nepřehlédnutelně vyčpělé a upachtěné švejkovské stigma a přihlásit se ke svěžímu, laskavě formulovanému a navíc všeobecně vzdělávacímu humoru Járy Cimrmana, to je přece výzva pro každého rozumného člověka.

Karel Schwarzenberg ve spolupráci s „Cimrmany“ (s intelektuálním výkvětem této země) a s boží pomocí, se mi v této chvíli/době jeví jako moudrá volba. (K.S. jsem v prvním kole nevolila.) Navíc, z veškeré Schwarzenbergovic veřejné prezentace číší velkorysost. Oba manželé působí jako lidsky vřelí, nezákeřní lidé a vypadají krásně jako pár.

Pokud někoho obtěžuje sociální nesouměřitelnost s rodinou knížete, tak v té jsme snad až na nepatrné výjimky na jedné lodi, a proto nemá žádný smysl se těmito rozdíly znepokojovat. Naopak, je třeba si uvědomit, že mezi ekonomickou prosperitou a lidským štěstím neexistuje přímá souvislost a že člověk může být obohacován daleko více něčím docela jiným než jsou materiální statky.

Co vlastně člověk potřebuje ke štěstí? A jak k tomu může přispět  prezident?

Jsem přesvědčená, že většině lidí by stačilo trochu respektu a pocit, že jim někdo naslouchá a záleží mu na nich, a také, že se za svého prezidenta nemusejí stydět v zahraničí.

P.S. Věrnost je něco, co mne odjakživa fascinuje a to, že se Schwanzerbergovi znovu po letech vzali, dotváří v mé mysli jejich vysoce pozitivní obraz. (Tady musím asi něco doplnit. Tohle je obdiv ke K.S., že dokázal odpustit a k oběma, že dokázali začít znova a udržet rodinu, vlastně zůstat své původní rodině věrní. Myslím, že to má svou velkou cenu.)