Během svého rozvodu (1994) jsem poprvé v praxi narazila na oddělenost morálních postojů a právních úkonů.
Rozváděla jsem se s relativně bohatým člověkem a vše nasvědčovalo tomu, že si z manželství kromě dvou dětí, pár knih, spacáku a suchých kytek nic moc neodnesu. Obvolala jsem tedy pár přátel s prosbou o kontakt na nějakého dobrého právníka. Volba padla na jednu ráznou a jednoznačnou pražskou advokátku. Šla tvrdě na věc. „Není problém získat od vašeho manžela více peněz, musíte ale lhát“. Jakmile jsem ji dala na srozuměnou, že to v mém případě nepřipadá v úvahu, žena naši schůzku promptně ukončila a na rozloučenou mi nastínila, co mě čeká. Začátek od nuly; samoživitelka v mokré sklepní garsonce.
Chmurná předpověď budoucnosti mě nelekala, zato vnímaný rozpor mezi právem a morálním jednáním mě šokoval. Začala jsem se tím tématem zabývat intenzivněji, ale uspokojivou odpověď jsem dlouho nenacházela. Právníci argumentovali podobně jako byznysmeni (morálka do byznysu nepatří) tedy že právo a morálka jsou dvě různé věci. Nedokázala jsem se s tím ztotožnit.
Po nějaké době, nepamatuji, ve kterém roce to přesně bylo, přišla odpověď z míst nejpovolanějších. Ústavní právník prof. Vojtěch Cepl téma souvztažnosti práva a morálky poutavě rozvinul v jednom ze svých rozhovorů v Českém rozhlase 6 a potvrdil to, o čem jsem byla bytostně přesvědčená a sice, že morálka a právo jsou neoddělitelné!
Když mi můj muž R. před několika dny přeposlal newsletter od XRUK (Extinction Rebellion UK), organizace bojující proti vyhynutí, nemohla jsem věřit vlastním očím. Šest významných XR rebelů obžalovaných z kriminálního konání vůči společnosti Shell HQ nebylo shledáno vinnými i přesto, že soudce nenašel v zákoně oporu pro jejich aktivismus. Očistili je porotci, a to na MORÁLNÍM ZÁKLADĚ. Jeden z obžalovaných Simon Bramwell, řekl: “Je to významné vítězství pravdy v těchto časech, kdy i přes chybějící zákony, porotci rozumí tomu, že rozbité okno je odpovědí na rozbitý svět". (Více Broken window theory).
Nejen já považuji tuto událost za přelomovou. Pevně doufám, že hodnocení morálního versus amorálního konání se bude čím dál častěji objevovat i v našich právních výkladech a posuzováních a že tomu budou co nejrychleji přizpůsobeny všemožné zákonné úpravy zoufale, v některých případech fatálně, pokulhávající za vývojem společnosti.
Jistě v Česku máme celou řadu kauz, které po takovém morálním úhlu pohledu doslova volají. Za všechny bych jmenovala třeba právě konflikt zájmů, ve kterém se dosud vůbec neřeší ta morálně-etická rovina.
