Jeden znamená vydat se cestou reformovaného kapitalismu 2.0 a druhý představuje svržení starého kapitalistického řádu...
Podle Ivana Krasteva (bulharský politolog) budoucnost bude provázet soupeření mezi zachránci života a zachránci životního stylu. V jistém smyslu je to úleva, protože se nebudeme muset zabývat složitými politickými ideologiemi a jejich kategorizací v rámci levo-pravého spektra na vodorovné ose, ale ani autoritativními x demokratickými přístupy na ose svislé. (Hans Eysenck, anglický psycholog). Hodnocení politiků bude podstatně snazší.
Dnes je asi na první pohled zřejmé, kam se řadí např. otec a syn Klausové a snad i Ondřej Neff se svým (ne)pochopitelným komentářem pro Radio Plus, Osud Grety T. Profesor Klaus se podle mne dopouští na svých spoluobčanech té nejhrubší manipulace. Angličtina pro to má výraz gaslighting. Jde o popírání reality za účelem znejištění druhé strany ohledně jejího zdravého rozumu. Ta o sobě a svých názorech začne pochybovat až nakonec přehodnotí ve prospěch manipulátora. Bohužel Neffův komentář Osud Grety T. se nese v nápadně podobném duchu. Cíl O. Neffa nemohl být snad jiný než hodit celou věc s klimatickou změnou do moře pochybností mísících se s “upřímným otcovským zájmem” o malou Gretu.
Prof. Klaus není často schopen udržet se v nějakém odpovídajícím diskuzním rámci. Mluvíme-li o klimatické změně a potřebě přizpůsobení našich ekonomik a osobních životů tomuto fatálnímu ohrožení, diskuze na téma, zda je klimatická krize způsobená člověkem anebo ne, je stejně planá jako když se bavíme o otázkách víry a někdo se neustále dožaduje důkazů boží existence. Nedávno jsme něco podobného zaznamenali, když prof. Klaus směšoval mezinárodní posádku výletní lodi se záměrem kosmopolitů - hranice mezi státy co nejvíce zlikvidovat. Všechno spolu sice nějak souvisí, vše je dnes propojené, ovšem ne tak účelově a zkratkovitě jak to v poslední době prezentuje prof. Klaus.
Zametání klimatické změny pod koberec a neochotu v tomto smyslu podnikat potřebné kroky, považuji za politickou krátkozrakost a absolutní neznalost lidské psychologie. Takové přístupy totiž signalizují, že kapitalismus/liberální demokracie nejsou schopny řešit složité problémy současného světa. Navíc zkušenosti spojené s klimatickou změnou ukazují, že lidská duše je s přírodou svázaná víc než by se na první pohled mohlo zdát a že ignorování tohoto život ohrožujícího problému ze strany politiků ji silně traumatizuje. Jak Andej Babiš správně tuší (když se bojí demonstrací) takový laxní přístup si dříve či později vybere svou daň. Jak vysokou, o tom rozhodnou právě současní politici.
Když píšu tento blog, tak se v pravém dolním rohu obrazovky opakovaně objevuje text (Forum 24) s titulkem Demokraté se buď dají dohromady, nebo jim zbude pořádání pietních aktů. To přece z podstaty věci není možné. Projděte si současné politiky, kteří se hlásí k demokratickým principům a zjistíte jak málokdy se v zásadních otázkách shodují a když už se to náhodou podaří, rozchází se ve způsobu dosahování stanovených cílů.
Jsem přesvědená, že do budoucna budeme potřebovat nějakou produktivnější organizaci společnosti méně zaseknutou v minulosti a méně upnutou k dnes již nefunkčním mechanismům vládnutí postavených na vyšprajcované soutěživosti ad absurdum. Tady je kámen úrazu. Kapitalismus je na soutěživosti postavený. Věří, že právě soutěž je nositelem pokroku. Světoví politologové si však kladou otázku jaká míra spolupráce na úkor soutěže je ještě únosná, aby se kapitalismus nezhroutil.
Osvícenější nadnárodní korporace a někteří miliardáři, hlavní mocenská centra planety, věří v možnost reformy kapitalismu. Jak funkční bude varianta Kapitalismus 2.0, prokáže čas. Důležité je, že leží na stole a my máme možnost k ní zajmout stanovisko.
Spolek Milion chvilek je, kromě mnohého jiného, dobrou platformou pro potřebnou diskuzi. Není tedy třeba stále dokola pátrat po jeho vizi, spíše by bylo moudré ho všemožně podporovat a těšit se z jeho existence.
