Kam zmizely Cikánky?

Kam zmizely Cikánky? Není to tak dlouho, co byly k mání všude. Na každém rohu. Jako by se po nich země slehla. A nejen po Cikánkách. Mnoho jiných slov se přestává užívat. Proč? Na co si hrajeme? Myslíme si, že když zmizí slova a pojmy, zmizí automaticky i osoby a souvislosti?

Cikánky už tady nejsou dobrých dvacet let. Zmizely náhle, přes noc se proměnily v Romky. Je to škoda. Cikánka, to bylo něžné, jemné, skoro erotické slovo. Když se řekne Cikánka, vidím před sebou krásnou mladou snědou dívku s pevnými ňadry v hlubokém výstřihu, tak jako kdysi v jedné řecké vesničce, kde jsem narazil na kočující tábor.  Ale to už je pryč. Cikánky nejsou, jsou už jen Romky. Už z toho slova jde strach. Když se řekne Romka, v mém podvědomí se objeví úplně jiný obrázek. Už jen to slovo - Romka -  je divné. Působí cize, tvrdě, tak nějak balkánsky.

Jo Balkán... To byly krásné časy, kdy měl balkánský poloostrov své jméno. I tento název zmizel. Nenápadně. Ne tak rychle, jako Cikánky, ale o to důsledněji. Začalo to před lety, kdy mě švédský klient pozval na prezentaci svých výsledků a mezi své hlavní centra obchodních aktivit označil mimo jiné Adriatics.

„Co to je Adriatix?“ ptal jsem se tenkrát. Znělo to tak blbě jako ti tři bratři: Asterix, Obelix a Adriatix. Klient neměl smysl pro humor  a vysvětlil mi, že tak se dnes v multikulturním Švédsku nazývají země Balkánu, prý abychom si je nespojovali s balkánským bordelem a válkou v bývalé Jugošce.  

„No dobrá, povídám, ale proč máte v Adriatics i Srbsko a Makedonii? Tam žádné Jaderské moře není. A už vůbec nechápu, co tam dělá Rumunsko a Bulharsko. Jak přesvědčíte Bulhary a Rumuny, že Černé moře je Jadran?“

Neuspěl jsem. Někdo v zákulisí dávno rozhodl. Ten krásný, voňavý Balkán, plný vůně čevabčiči, pljeskavice a rakije zmizel. Stal se z něj plastikový Adriatics plný hamburgerů a vína z Itálie. Někdo má pocit, že když změní název, změní i člověka. Změní název země a stane se z ní Západ plný homogenizovaných produktů. Ten někdo asi cestuje jen první třídou, spí v hotelu Ambasador Priština a zapíjí argentinský stejk švýcarským likérem. Na jak dlouho lze překrýt realitu hezkým názvem? 

Sem tam v našem tisku se ještě objeví název „Balkán“. Všimněte si toho slova, dlouho tu nebude.Tak jako cikánky. Tak jako černoši. To je dnes skoro nadávka. Divím se, že naše sjednocené media ještě houfně nepoužívají název Afroameričan.

Ale třeba ještě nejsme ztraceni. Třeba ještě jsou lidé, kteří vědí, že Afroameričan je snad jen Obama, který má tátu z Afriky a mámu z Ameriky. Bush je pořád jen běloch a Powell je černoch. Třeba ještě nejsme ztraceni. Protože pokud ano, pak nebude dlouho trvat, a zjistí se, že i slovo Rom nezní moc košér. Pak nás, přestarlé bílé Čechy začnou nazývat Staročeši, Romové budou Hnědočeši a potomci Vietnamců Žlutočeši...

Konec konců Rudočeši už jsou tady dávno.