Umění propagandy - Voskovec a Werich: mravní zkáza a úpadek

Z odstupu více než pětasedmdesáti let se zdá, že tvorba Voskovce, Wericha a jejich Osvobozeného divadla byla jasná, jednoznačná, přímočará a podporována všemi Čechy (a Slováky). Nebylo tomu tak. A dá se říci, že tomu nebylo snad nikdy. Snad v každé dekádě museli čelit lidské hlouposti. 

Mnoho lze vysledovat z trojdílné knihy korespondence. O život šlo ve čtyřicátých i padesátých letech jak ze strany národních socialistů, tak ze strany našich komunistů. Ani šedesátá léta nebyla pro Jana Wericha idylická, po roce 68 pak zákazy a šikana poznamenají celý zbytek jeho života až do roku 1980.

A nelze se divit, že ani léta třicátá, doba rozmachu a slávy Osvobozeného divadla, nebyla bez kontrapropagandy, cenzury a zákazů. To, co by si nikdo nedovolil otevřeně napsat před Mnichovem, se otevřeně vyvalilo na podzim roku 1938 a nakonec vedlo k zákazu Osvobozeného divadla.

Vlastně tomu zákazu vděčíme za to, že nedlouho před okupací Čech a Moravy V&W odjeli do ciziny a díky tomu se živi a zdrávi mohli koncem léta 1945 (W), resp 1946(V), vrátit.

Pražský večerník, 7.11.1938:

"...pánové Wachsmann a Werich zahajují tento pátek provádění Osvobozeného divadla. Není vhodná doba pro mravně rozkladná působení kulturního úpadku, který toto divadlo pěstovalo léta. Úspěch tohoto podniku - těžko říci divadla - ležel v mravní destrukci. Dělala se psina z české hudby, kolikráte zneužívali pro legraci tito pánové melodie B. Smetany, dělala se psina ze starých dobrých poctivých českých spisovatelů a básníků, kteří lidu dali cosi hodnotného a trvalého, slovními hříčkami se útočilo na všechno a na každého, kdo nešel doleva, písničkami byli zesměšňováni lidé, kteří pro národ pracovali, hovělo se rozvratným pudům, kazila se mravně mládež školou povinná zneužíváním líbivých hesel, podrývána byla národní branná uvědomělost našich lidí.

Vše tohle se zabalilo do moderní, křečovitě komponované hudby, promíchalo pracně nadřenými tanečními evolucemi a posadilo do rámce výpravné splácaniny, aby mladí byli zmateni a Židé, tvořící nejvděčnější a největší část draze platícího obecenstva, měli potěšení, že podporují - české umění. Ale pánové Wachsmann a Werich nepochopili, že smýšlení lidu se podstatně změnilo, že nechce již rozkladnou legraci, nýbrž slova národní síly a povzbuzení, z nichž možno čerpati. Z pánů V+W nemohl dosud čerpat ničeho..."

Národní noviny, 8.11.1938:

"...znovu uvádět, jak smutnou úlohu hrálo léta Osvobozené divadlo a jeho ředitelé v našem kulturním životě, znamenalo by opravdu nosit dříví do lesa. Platí -li o někom naprosto odůvodněně, že provozoval kulturní bolševismus, pak to byli především Voskovec a Werich. Ze scény jejich divadlabylo nejvíce šířeno sovětofilství, oficiální optimismus, napadán a vysmíván nacionalismus.

Tyto dny vidíme s překvapením,  že Osvobozené divadlo bude mít premiéru nové hry. Režii vede opět přesvědčený komunista Honzel a V+W se těší, jak zase se bude vesele vtipkovat. Myslím, že předčasně. Napsali jsme, že s kulturním bolševismem musí a bude se u nás účtovat. Nezáleží na tom, zdali nová hra byla uznána cenzurou za nezávadnou. Říkáme otevřeně, že V+W dohráli a voláme po úředním zákazu, který by znemožnil provozování divadla, jež dnes znamená ohrožování veřejného zájmu a pořádku..."