Ústava České republiky je nejvyšším zákonem v naší zemi. Dobře znát, rozumět jí a respektovat ji by měli všichni občané, především pak ústavní činitelé. Pan ministr Kalousek však článek o poslanecké imunitě buď nechápe, nebo jej účelově vykládá.
Ve svatém rozhořčení nad vydáním bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové se nechal pan Kalousek slyšet: „V této chvíli v podstatě skončila poslanecká imunita,“ prohlásil poté, když byla paní Parkanová vydána k trestnímu stíhání.
Pro poslance a senátory je imunita stanovena v Ústavě článku 27, který pro další rozbory ocitujme: „(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. (2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. (3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak. (4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.“ O poslanecké a senátorské imunitě hovoří ještě článek 28: „Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.“ Imunita se tedy uplatňuje především ve věcech trestních.
Imunitu u nás dnes v tomto duchu mají ministři, kteří jsou zároveň poslanci. Ministr, který nemá poslanecký mandát, imunitu nemá. A zde je podstata nepochopení institutu imunity ze strany pana ministra Kalouska.
Vyjděme z fiktivního příkladu, ve kterém vedle sebe postavíme paní bývalou ministryni Parkanovou, zároveň poslankyni, a jiného ministra, který poslanecký mandát nemá. Dejme tomu, že oba dva budou vyšetřováni z podezření ze spáchání stejného trestného činu. Ministr bez poslaneckého mandátu pak bude v úplně jiné pozici, než ministryně s poslaneckým mandátem, a tedy s imunitou. Bude vyšetřován okamžitě, na zbavení imunity nikdo z vyšetřovatelů nebude muset čekat.
Kdyby se vše odehrálo podle představ ministra Kalouska, pak bychom museli institut poslanecké imunity rozšířit i na všechny ministry.
Ústava ČR totiž pojem „imunita ministra“ nezná.
V případě paní Parkanové však jde o věc spojenou s výkonem funkce ministra, ne s výkonem funkce poslankyně. A to je jádro nepochopení ministra Kalouska. Imunitu za hlasování a výroky ve sněmovně demokracie potřebuje. Všechno ostatní – tedy ochranu ústavních činitelů v případech vyšetřování trestné činnosti která nesouvisí s výkonem poslaneckého mandátu, je třeba zrušit. Jenže právě o takovou imunitu, jak se zdá, pan Kalousek stojí….Anebo, a to je možná ještě horší, nerozumí ústavě státu, v jehož vládě zasedá.
