Jak dlouho bude masová migrace trápit náš svět?

Na konci této úvahy se pokusím na otázku v titulku odpovědět. A velmi rád se zúčastním následné společné debaty o tomto velmi problematickém tématu.

V posledním čísle časopisu Respekt vyšel v seriálu o světových intelektuálech článek o dvou vědcích, kteří po dlouhá léta pátrali po příčinách vzniku chudoby, případně hladomoru, a jiných důvodech útěků lidí z vlastních zemí. Sice se ve svém výzkumu příliš nezabývali i mechanismem vzniku válek, nicméně mnoho z toho, co objevili, v počátku téměř všech válek také figuruje.

Daron Acemoglu a James A. Robinson zjistili, že na samém počátku všech tragédií vedoucích k masovému útěku z vlasti je špatná politika. Respektive systém, který není demokratický. Indický nositel Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen již před třiceti lety prokázal, že v demokraciích ke hladomorům nedochází.  Jeho poznatek lze rozšířit: V demokraciích nevládnou diktátoři, ve skutečně funkčních demokraciích lze úspěšně bojovat s korupcí na nejvyšších místech, která často bývá příčinou ekonomických kolapsů zemí, ba i příčinou toho, že pomoc jiných zemí v takovém případě příliš nepomáhá, neboť je rozkrádána.

Zdánlivě teď odbočím.

Mnohokrát v nedávné i dávnější minulosti jsme slyšeli slova o tom, že vyvážet demokracii do zemí, o kterých jsem se obecně zmínil, je věc nežádoucí. Někteří tuto snahu pojmenovali jako vměšování do vnitřních věcí.  Jiní zase vlastními kořistnickými důvody na straně vývozců demokracie atd. S takovými postoji nelze příliš souhlasit, respektive existují argumenty pro mezinárodní snahu o podporu demokratických sil v zemích, kde vládne nedemokratický režim. Právě jedním z těch argumentů je řešení migrace.

Lidem, kteří prokazatelně utíkají z vlasti z důvodu ohrožení života, je nutno pomoci. I těm, u kterých hrozí omezení svobody. Dokonce i takovým, jejichž rodinám hrozí smrt z důvodů jimi nezapříčiněné chudoby. U těch, které bychom mohli zařadit mezi tak zvané ekonomické migranty, už je zapotřebí selektivní přístup. Prokáže-li se, že i takoví včetně jejich rodin jsou ohroženi smrtí, jejíž příčinou je vlastní chudoba, také zasluhují pomoci. Těm ostatním je nutné vysvětlovat, že by měli zůstat doma, a stát se nejen zodpovědnými občany, ale navíc bojovníky za lepší časy v jejich domovině. Aby jejich děti mohly v budoucnu žít ve vlastní zemi spokojeně a šťastně.

A teď k jádru věci.

Přestane někdy dnešní masová migrace, ke které dochází v různých zemích světa? Ano, může se tak stát. A stane se, budou-li občané všech zemí ochotni zůstat doma do toho okamžiku, kdy u nich nebudou prokazatelně platit důvody shora vyjmenované (ten výčet samozřejmě není úplný), a bojovat o změnu režimu, ve kterém žijí. Neboť právě ten je vyhání ze země jejich předků.

Oba zmínění světoví intelektuálové ovšem zjistili, že osvobodit stát, který vznikl na základech kořistění malé elity, je velmi obtížné. I noví vládci nově vzniklých nezávislých států obvykle nedokáží, ba dokonce někdy ani nechtějí odstranit struktury které vedly k předchozímu nežádoucímu stavu. Naopak, sami začnou ze starých struktur profitovat, a „spirála neúspěchu“ pokračuje.

Proto jsem hovořil o vývozu demokracie. Ale takovém, který je veden hluboce promyšlenou strategií a doveden k úspěšnému konci. A i pak, když nová demokracie začne fungovat, je zapotřebí ještě po několik volebních období nové místní demokratické síly podporovat, a ne je ukvapeně opustit.

Z demokratických zemí lidé neutíkají. A to je odpověď na otázku obsaženou v titulku.