Očkování a svoboda

V listopadu 1989 so do naší země vrátila svoboda. Ti nejstarší, kteří se po Sametové revoluci narodili, mají dnes 32 let. Velmi početnou skupinu tvoří osmnáctiletí a starší, 

Je zde i mnoho středoškoláků v letech mezi patnáctým a osmnáctým rokem. Tito všichni už vyrostli ve svobodných poměrech, a zvykli si na to, že jsou kormidelníky vlastního života. A to je dobře.

I mnozí starší, kteří už jako děti zažili totalitní režim, si za těch třicet zvykli na to, že jim nikdo do jejich způsobu života nemá co mluvit. Bodejť by ne! Život ve svobodě je přece nádherný!

Jenže svoboda rovná se odpovědnost. Ten, kdo se ve svobodné společnosti chová nezodpovědně, a dostane se své nezodpovědnosti tak daleko, že ohrožuje svým způsobem životy ostatní lidi, zaslouží si omezení svých svobod.

John Stuart Mill (1806–1873), anglický filozof, empirik, politický ekonom a liberální politik, mezi jehož nejvýznamnější díla patří filozofická esej O svobodě (1859), je autorem citátu: Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Z pohledu dnešních dnů se zdá, že definice obsahu těchto slov si zasluhuje zařazení do učebnic pro druhý stupeň základní školy. Ukazuje se totiž, že mnoho jedinců tento Millův citát nechápe.

Žijeme v době pandemie covidu. Dnes, dva a půl roku po jejím propuknutí, je zřejmé, že jediná cesta, jak ji zastavit, je očkování. Stejná zbraň, která chrání lidstvo před smrtícími nemocemi, jako jsou neštovice, tuberkulóza, tetanus a další.

Existují lidští jedinci, kteří ani očkování proti těmto metlám lidstva podstoupit nemohou. Ze zdravotních důvodů. Zabilo by je to. Takoví si zaslouží speciální lékařský přístup, v jehož rámci je i výuka prevence. Všichni ostatní si musí uvědomit obsah Millova citátu, a jít se dát proti covidu očkovat. Výjimkou podle posledních zjištění mohou být ti, kteří onemocnění covidem přežili, a mají díky tomu vysokou hladinu protilátek v těle. I tito jedinci by si však měli hladinu svých protilátek hlídat, a při jejím poklesu pod stanovenou mez si nechat píchnout vakcínu.

A teď to nejsložitější.

Pokud počet odpíračů očkování ve společnosti převýší míru, která znamená ohrožení ochrany zdraví ostatní části populace, je namístě ve státě, kde se to stane, nařídit zákonnou povinnost očkování. Se stanovením výjimek, při kterých je jedinec oprávněn k očkování nejít. Všichni ostatní odpírači vakcíny se budou chovat nezodpovědně, a zaslouží si sankci. Protože tam, kde není sankce, není ani vymahatelnost práva.

Práva na svobodu.