Mnozí z nás to ještě mají v živé paměti: kdo nejde s námi, jde proti nám, to bylo heslo normalizace po srpnu 1968 realizované způsobem dosazování stoupenců Husákova režimu do funkcí ve státní správě, do vedení podniků i do vedení organizací tehdejší KSČ.
Tohle všechno se mi objevilo v mysli poté, co jsem se dozvěděl o nechtěném odchodu vedoucího pražského Slovenského institutu Ladislava Snopka z funkce. Pana Snopka jsem poznal ještě coby federální poslanec za Občanské fórum, následně jsem s potěšením sledoval jeho výkon ve funkci slovenského ministra kultury – takového ministra si naše kultura po několika posledních ministrech kultury v české vládě může jen zbožně přát. Vynikající odborník ve své branži – to je pan Snopko. Jenže má smůlu: údajně šel v prezidentské kampani proti Miloši Zemanovi, údajně podporoval Karla Schwarhzenberga, a to se mu nevyplatilo. Byl odstraněn. Nejde tak ani o fakt, že angažmá pana Snopka v kampani Zemanem poraženého Karla Schwarzenberga je vymyšlené. Je totiž třeba vyslat signál, neboť se blíží volby.
Kdo nejde s námi, jde proti nám….a takové likvidujeme!
Vláda Jiřího Rusnoka, které se však mezi zasvěcenými říká vláda Miloše Zemana případně vláda SPOZ, vyměnila po svém uvedení do funkce řadu státních úředníků za svoje lidi. Je to takový skrytý převrat po husákovsku: na rozhodující místa ve státní správě dosadíme svoje lidi a vláda v zemi je naše, byť budeme vládnout bez důvěry parlamentu a v demisi.
Souhlasím s tím, že předchozí vláda Petra Nečase ztratila kredit natolik, že její konec byl zasloužený. Nicméně po listopadu 1989 se naše země vrátila k parlamentní demokracii, a tento systém si zajisté přeje většina občanů, i když se parlamentní demokracie opírá o politické strany a ty důvěru veřejnosti ztratily.
Cesta z marasmu kterého jsme byli v posledních měsících svědky však nevede přes snahy nastolit prezidentský systém, i když o to Miloš Zeman svými kroky prakticky usiluje, ale skrze návrat k politice opírající se o parlamentní většinu. Té je pak třeba dosáhnout ve skutečně svobodných a demokratických volbách.
Jenže…
Odvolání pana Snopka je určitým signálem.
Kdo nejde s námi, jde proti nám…
Kdo vystoupí ve volební kampani proti SPOZ, mohl by následovat Snopka, a „být odejit“ ze své práce, ze své funkce atd.
A tohle všechno už jsme tu jednou měli. Je na místě si minulost připomenout, neboť země, která na minulost a historii nemyslí, může zapříčinit její opakování včetně všeho neblahého, co si už jednou prožila.
