Chce mít Česká republika komunisty ve vládě?

Volební preference KSČM  stoupají. Prezidentský kandidát ČSSD Jiří Dienstbier by neměl problém jmenovat vládu složenou z členů ČSSD a KSČM. Podmínil to tím, že taková vláda musí respektovat svobody a občanská práva.

Předseda komunistů Vojtěch Filip ve svém projevu na sjezdu KSČM  prohlásil, že jedním z cílů jeho strany je vrátit do naší země socialismus. Toto prohlášení je spíše propagandistické, neboť nikdo neví, co tím soudruh Filip myslí. Asi nemluví o socialismu, který známe z doby před listopadem 1989. A pokud má na mysli moderní sociální stát – pak o totéž usilují v naší zemi ještě další politické strany: např.  ČSSD, a také Strana zelených.

V deklarování záruk svobody a demokracie by komunisté asi neměli problém. Jenže je tady pořád nedůvěra, pramenící z minulosti…

Velký problém je však uvnitř ČSSD, kteréžto straně stále brání v bližší spolupráci s KSČM tzv. „bohumínské usnesení“ zabraňující  jakémukoliv vládnímu paktování mezi sociálními demokraty a komunisty. A pak jsou tady další politické strany, a ani jedna z nich nemluví o KSČM jako o koaličním partnerovi.

 Zásadních rozdíly mezi vedoucí silou naší levice, ČSSD, a KSČM najdeme v pohledu na zahraniční politiku státu.

 V dlouhodobém programu ČSSD jsou např. slova o tom, jak Česká sociální demokracie přikládá velký význam budování účinné společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie, která je, cituji: „ …významným nástrojem k předcházení krizí a konfliktů, a k účinnému zvládání vzniklých konfliktů“.

 KSČM to vidí jinak. V programu pro poslední parlamentní volby komunisté říkají: „Odmítnout vytváření silových struktur určených především pro akce mimo území členských států EU podle společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.“

ČSSD by chtěla upevňovat a posilovat postavení ČR v rámci mezinárodního společenství, zapojit ČR do nejvýznamnějších bezpečnostních a integračních struktur v euroatlantickém prostoru a  podílet se ve spolupráci s mezinárodním společenstvím na řešení konfliktů a krizových situací, klást důraz především na předcházení  konfliktů a krizí.

V dlouhodobém programu ČSSD píše: V plné míře si uvědomujeme, že možným hrozbám může Česká republika efektivně čelit pouze jako plnoprávný člen nejvýznamnějších politických a bezpečnostních organizací v transatlantickém prostoru, kterými jsou Evropská unie a Severoatlantická aliance. V rozvoji evropské bezpečnostní a obranné politiky vnímají sociální demokraté mezinárodní bezpečnostní spolupráci uvnitř Evropské unie jako „…nástroj ke zvýšení její připravenosti nést ve spolupráci s NATO nebo samostatně větší díl odpovědnosti při řešení vojenských i civilních krizí.“

KSČM naopak říká: "Zastavit účast České republiky a její armády v zahraničních vojenských misích USA a NATO, které poškozují ve světě mír, lidská práva a demokracii. Pozastavit členství České republiky ve vojensko-bezpečnostních strukturách NATO a následně vystoupit z NATO."

 Vzrůst preferencí KSČM přímo souvisí s chováním a současnými kroky vládní koalice. Podepisují se na něm i takové kauzy, jako je případ dr. Ratha. Dokud si to parlamentní strany nevezmou k srdci, přízeň veřejnosti vůči KSČM bude stoupat. A může narůst do takového rozměru, že už se komunisté nebudou muset nikoho ptát, jestli je chce ve vládě, neboť jim tuto vládu dá ve volbách do rukou veřejnost.