Tak je to tady zase. Když konečně usnuly spory o poplatky u lékařů, tak je na řadě další lahůdka v podobě poplatku za vystavení neschopenky. A to jsem si ještě v novinách přečetla zprávu, která byla zastrčená až v koutku stránky, že to má být poplatek jak za vystavení neschopenky, tak i stovka za její ukončení. Takže jednoduché počty.
Sotva vlezu k doktorovi do ordinace například s chřipkou, kterou nemohu přechodit, tak musím mít v peněžence minimálně dvě stovky. Třicet za návštěvu, sto za vystavení neschopenky a zbytek mi snad vystačí v lékárně na léky…..
No i když teď mám dojem, že jsem špatně počítala, protože v lékárně musím ještě zaplatit za položku na receptu dalších třicet korun. A nedej bůh, aby mi toho doktor na tu moji chřipku napsal hodně! Jak jsem byla zastáncem poplatků u lékaře, protože si myslím, že nikoho třicet korun občas nezabije. Že nám každému na svém zdraví záleží a že kasa státu není bezedná, že každý z nás za den utratí třicet korun za cokoli a ani ho nenapadne nad tím moc přemýšlet je také pravda o které nemá tady cenu diskutovat. A že k lékaři většina z nás taky nechodí tak často, jako třeba do hospody, fitness centra nebo do obchodu je taky jasné. Ale zpráva o dalších platbách a ne malých mě dostala.
Dát při vypsání neschopenky stovku a za týden, čtrnáct dní další když vám lékař neschopenku ukončuje se mi zdá už trochu nefér. Vím, já měla neschopenku naposledy před dvěma lety, tak se to nezdá jako taková tragédie, ale každému z nás léta běží a nemoci se začínají hlásit. A pak si začneme klást otázku „Proč mám pořád za něco platit, když si platím zdravotní pojištění a nejsem žádný nemocenský flákač?“ Kam se ztrácejí všechny peníze, které od nás stát vybere? Jak hospodaří zdravotní pojišťovny s našimi penězi? Vždyť zároveň s touto zprávou v novinách píší, jak se budou krátit příští rok peníze lékařům na léčení od zdravotních pojišťoven. Jak vůbec hospodařily naše vlády, když se teď v každých novinách dočtete o našem státním dluhu? Jak mohl někdo dopustit takovéto zadlužení? Vždyť každý rozumný člověk žije do úrovně svých příjmů.
A pokud si vezme půjčku na cokoli, tak si nejdřív spočítá jestli bude mít na splácení a jestli si to může dovolit. A takhle by měl hospodařit i náš stát. Bohužel tu stále platí heslo „A po nás potopa!“ Když se vymění po volbách vlády, tak nastává tradiční kolotoč diskuzí, která vláda za co může, která to dělala lépe atd.atd. A nikoho už po volbách nezajímá volič. Ten je dobrý jen v předvolebním období. Dál je už na obtíž. Už nemá do jejich vládnutí co mluvit. Teď už je to jen jejich hra na vlastním písečku. Tak to bohužel je a asi už navždy bude.
Tak to vidím já a nevidím žádné východisko. Doufám, že se najde hodně optimistů, kteří věří že se to dá změnit a já jim budu vděčná. Já už jsem svůj optimismus ztratila.
