Náš domácí časoprostor

U nás doma žijeme ve zvláštním časoprostoru. Uvědomím si to vždycky, když řeknu svému synovi, aby si třeba uklidil boty

„Za chvíli“ odpoví a já už několik let přemýšlím, co je to za časovou jednotku? Protože někdy je to hodina, někdy den, někdy se změní na nikdy.….tenhle zvláštní časoprostor se k nám vloudil někdy v období puberty mých dětí a už u nás zůstal.

A abych byla ještě víc zmatená, tak moje děti ještě s oblibou používají další odpověď: „Potom“….

Z toho jsem zmatenější ještě víc, protože když se podívám na syna, který při téhle odpovědi sedí u počítače, tak se ho logicky zeptám: „A po čem? Co tam děláš tak důležitého?“ A vždycky dostanu odpověď „NIC“.

No chápete to? Já tedy vůbec. Někdy mě napadá, že moje děti byly uneseny mimozemšťany a ti je naučili pohybovat se v jiné časové dimenzi a já jsem pak za tu nechápavou.

„Mami proč to mám dělat hned, když to udělám za chvíli…….potom“ říká pokaždé syn a kroutí nad mým požadavkem hlavou.

A já se začínám opět propadat do toho našeho domácího časoprostoru, ve kterém mám oproti dětem naprostý chaos a čekám na to „za chvíli“ a „potom“……..

A při tom čekání se pohybuji bytem v mojí spirále času a než k mým dětem dojde jejich časová jednotka, tak já mám vynesený koš, srovnané boty, umytou koupelnu, srovnané prádlo, utřený prach……….

„No mami, proč jsi chvíli nepočkala, vždyť jsem ti říkala že to potom udělám“ diví se moje dcera, když večer vyjde ze svého pokoje a vidí mě zhroucenou na židli.

A já zírám na ni a říkám si, že už se nemůžu dočkat, až se naše časoprostory zase setkají a protnou a začne zase u nás fungovat stejná časová jednotka……