Jepičí život voliče

Volič a volený. Dva živočišné druhy, které spolu po nějaký čas žijí v symbióze. Volený potřebuje ke svému životu voliče, aby se dostal na vysněné místo v politice, a volič se snaží přes voleného uskutečnit svoje záměry a plány. A tak volený v období páření vyvíjí obrovskou aktivitu, aby voliče přesvědčil o svojí nepostradatelnosti a nutnosti být zvolen právě ON.

Pořádá přátelská setkání na náměstích, v domovech důchodců a všude, kde se dá.  Navštěvuje nemocnice, dětské domovy, předává různé dary a jeho fotky vidíme na každém rohu. Povídá si s voličem, píše si s ním, ochotně odpovídá na jeho otázky. A volič tomu všemu hemžení přihlíží tu zblízka, tu z povzdálí. Bývá obklopen smečkou neustále se usmívajících pomocníků voleného, kteří s ním provádí svoje předem připravené hry a tanečky. Dostává květiny, je krmen, napájen a v uších mu stále dokola zní všemožná prohlášení a sliby. Je strašen, aby byl vzápětí ukonejšen přísliby růžové budoucnosti, která ho nemine, když zvolí toho pravého. A tuhle hru spolu hrají po celou dobu páření.

A potom nastane den „D“ a volič vyrazí k hranatým schránkám, aby dal najevo, který volený je pro něj ten pravý.  A volený? Ten sedí se svými pomocníky u litrů kávy a s napětím čeká na vyvrcholení několikatýdenních her. Uteče pár hodin a páření je u konce. V momentě kdy jsou hlasy spočítány a je konec všem společným hrám stává se volič nepotřebným. Svůj úkol splnil a dál už není žádoucí, aby se k čemukoli vyjadřoval. Končí jeho jepičí život. Teď už je to jen hra „vyvolených“.

A ty voliči? Ty si počkej na další hry a tanečky další čtyři roky…