Nenasytná pračka

„Naše pračka mi žere ponožky………“ Tak tuhle větu včera večer pronesla moje dcera. Zeptala jsem se jí, co jí k tomuhle nařčení naší pračky vede? „Vždycky když dám do špíny svoje věci včetně ponožek, tak mi po vyprání vrátíš všechno, akorát ponožky chybí“ řekla. „Jo to je pravda mě taky chybí ponožky“ přidal se syn.

Začala jsem s nimi diskutovat, že je to nesmysl a že za to můžou oni, protože jsou nepořádní a bůhví, kde mají ponožky zašantročené. Děti mi stále oponovaly a snažily se mě přesvědčit o tom, že naše pračka je zákeřný požírač ponožek. A hlavně nikdy nesežere celý pár, ale vybírá si jednotlivé kusy, poznamenala na závěr dcera.

Šla jsem spát. Spaní mám dobré a každou noc se mi zdají různé sny a tak to bylo i tu následují noc. Akorát že tentokrát byl můj sen děsivý!

Zdálo se mi, že jsem byla v koupelně, myla jsem vanu a za zády mi stála naše pračka. Najednou jsem zaregistrovala pohyb, otočím hlavu a pračka se divně chvěje a její dvířka se začínají pootvírat. Chvilku na ní zírám a najednou se z ní začínají plazit slizké šlahouny, začnou mi obtáčet kotníky a stahovat mi z nohou ponožky. Vyděšeně začnu křičet, kopat nohama a snažím se setřást ohavné šlahouny a utéct z koupelny!

„Dášo, Dášo, slyšíš! Co je ti!“ slyším zdálky. Otočím hlavu a vidím, jak se nade mnou sklání můj muž. „Co ti je, co se stalo? Kopeš do mě a křičíš“ říká a snaží se mě uklidnit. Už jsem se probrala a snažím se mu převyprávět svůj děsivý sen. Moje noční můra ho pobavila tak, že se asi pět minut smál. Pak mi popřál další zajímavé sny, otočil se na bok a v tu ránu spal.

Já po chvíli usnula také a do rána už byl klid.

Můj sen mi ležel v hlavě a já jako cvok začala po očku sledovat pračku. Vždycky když jsem do ní dávala prádlo, tak jsem nejdřív obezřetně nakoukla do jejího bubnu, co kdyby?.......

„Mami, už mi zase sežrala ponožku!“ hlásí mi dcera a mává jednou ponožkou. Nedalo mi to, a rozhodla jsem se zbavit svojí noční můry a otestovat pračku. Přepočítala jsem všechny ponožky co jsem do ní dávala a s napětím čekala jak to dopadne. Když měla pračka dopráno, tak jsem začala vyndávat prádlo a přepočítávat ponožky.

Tři chybí! Tohle zjištění mě rozhodilo. Začala jsem zběsile prohledávat buben, točila jsem s ním sem tam, ale NIC! Ponožky byly pryč!

„Vidíš, já ti to říkala a ty jsi mi pořád nevěřila“ říká dcera.

Pořád se mi nechtělo věřit, že je naše pračka požírač ponožek. A tak jsem jí podrobovala během každého praní dalším a dalším testům. Počítala jsem kusy prádla, které jsem vkládala do pračky a znovu je přepočítávala po vyndání. A skoro pokaždé chyběla alespoň jedna ponožka……..Nakonec jsem začala sledovat i to, jestli jí víc chutnají bílé nebo barevné. Barevné! Asi mají lepší chuť?

Taky jsem zkusila týden neprat a sledovala jsem pračku, jestli se to nějak projeví. Jestli znervózní a začne třeba lehce chátrat jako to auto ve filmu „Upír z Feratu“, které pilo svému řidiči krev, když dal nohu na plynový pedál.

Nedělo se nic, ale jak jsem do ní dala novou várku špinavého prádla, měla jsem dojem, že se naše pračka zatetelila štěstím a očekáváním nové pochoutky.

Nakonec jsem to vzdala a začala kupovat víc ponožek, aby nestrádala moje rodina, ani naše pračka. A tak si u nás doma všichni žijeme ve vzájemné symbióze. ........Já „krmím“ pračku ponožkami a ona nám za to pere špinavé prádlo…