Dlouho jsem nepsal o příslovích a moudrostech, které jsou často pravdivé už proto, že si je lze vykládat všelijak...
Ale fakt netuším k čemu je dobrý slintat po cizích blondýnách, když máme svý jistý. Jak na hradech, zámcích tak mnozí i v panelácích.
Mě život a ještě k tomu život kuchaře vycvičil, že jistýho není nikdy nic a o všechno bojuješ každej den znova, Tak jsem ve střehu. Štěstí není samozřejmost, nebo?
Dodneska taky nepochopím, k čemu bylo dobrý, když jsem jako paňár upadl na štěrku při divokém sjezdu kopce. Jen v trenkách. Odřenej jsem byl všude.
Taky člověk občas hasí co ho nepálí, nebo dává ruku za něco, či ještě lépe někoho do ohně. No a končí to v lepším případě puchýřkem, v horším ohořeným pahejlkem Ale jasně, vždycky může bejt hůř.
Navíc štěstí jednoho bylo celou historii vyvažovaný zlem mnoha jiných...
Tak to prostě chodí i kdybych se na hlavu stavěl. A kdybych se na hlavu stavěl nejspíš bych slušně řachnul na zem a něco si zlomil .Doba kdy jsem na žíněnce mlátil jinejma svýho druhu a váhy je asi definitivně tatam. Dneska už si netroufnu ani na boxovací pytel... ještě tak hruška je přijatelnej soupeř.
Ale jo, všecko zlý je asi fakt k něčemu dobrý..
Jen nesmíte moc přísně soudit druhý a ani sebe... a když dosáhnete skutečný dospělosti, alespoň dle mě, umíte jak těm druhejm, tak sobě vodpustit. A to není vůbec málo myslím..
Nebo je to jinak?
Díky a ahoj Filip.
