Velká cikánská svatba

a ještě větší "malé panáky" , pohledem sotva vyučeného a zdivočelého adepta, tohoto krásného řemesla.

čtvrtek 29. dubna 1993 11:03
Před Miláčkem (pozměněné jméno jednoho z tradičních plzeňských podniků, kde jste mohli mimo restaurace najít rovněž vyhlášenou zahradní restauraci a sál neméně vyhlášený pořádáním nejrůznějších kulturních a společenských akcí), zastavuje velký stříbrný mercedes loňského data výroby.
 
čtvrtek 29. dubna 1993 po poledních hodinách
Po celém domě se začíná rozléhat šuškanda, že za tři týdny děláme něco opravdu velkého, cikánskou svatbu pro cirka 250 lidí a nebude se prý na ničem šetřit. Nevěnuji tomu moc pozornosti, momentálně mě trápí špatně kynoucí těsto na knedlíky k zítřejší vepřové. Ostatní to prožívají podstatně víc, část slabších povah vystrašených předsudky se chystá marodit.
 
pátek 21. května 1993 14:25
Zmíněná svatba už mě začíná skutečně interesovat, dostal jsem za úkol uvařit játrové knedlíčky.V tomhle množství a aby byl jeden jako druhý se mi to nezdálo, pokud si dobře pamatuji, moc zábavné. Nestíhal jsem si odskočit "na cigáro" a koukat po holkách na zahradě, pruda... 
 
pátek 21. května 1993 17:07
Šéfkuchař Jarda, jako každý den touto dobou již značně "pod parou”, se v nějaké světlé chvilce rozvzpoměl a pověřil mě ještě výrobou nudlí. Na jedno "rychlé" jsem si sice skočil, ale na zahrádce dneska vysedávájí jen stařeny kolem třiceti, děsná pruda.
 
sobota 22. května 1993 05:47 
Vzhledem k tomu, že jsem si po páteční pařbě šel před chvilkou lehnout, mě zvuk budíku dvakrát netěší.
 
sobota 23. května 1993 06:55 
Spěchal jsem zbytečně, Miláček je ještě pečlivě zabedněný, nikde nikdo. Mohl bych si v klidu zapálit. Mohl, nezapomenout cigára doma.
 
sobota 23. května  1993 11:05 
Do příjezdu svatby zbývají ještě dvě hodiny, všichni se někde srocují u káviček s pocitem, že je všechno vlastně hotovo a nemůže se nic stát. Šéfkuchař Jarda je po pár vyprošťovácích v nebývale dobrém rozmaru. Já zašitej dočišťuju a krájím brambory. Myslím na blbosti.
 
sobota 23. května 1993  12:00
Všem už je jasné, že to nemůžeme stihnout.
 
sobota 23. května 1993  13:33
Kupodivu vše klaplo a vesele vydáváme oběd, venku je hezky, což i na nás zavřené v kuchyni působí optimistickým dojmem. Nevěsta navíc vypadá jako indická princezna. Na světě je prostě krásně.
 
sobota 23. května 1993  15:07
V kuchyni nás navštívil otec ženicha s poděkováním za výborný oběd a dotazem, jestli pijeme "malý nebo velký panáky" . Vzhledem k plné skleničce vodky, která přede mnou přistála po odpovědi, že určitě malý, jsem chvilku přemýšlel, jak by vypadala velká. Průběžně chystáme další a další hory občerstvení. Šéfkuchař Jarda už hodinu jenom sedí, stát nemůže, a tak se snaží dovolat do kanceláře, aby se pochválil, jak to dneska frčí. V kanclu v sobotu nikdo není, tak mu to neberou...
 
sobota 23. května 1993 19:09
Máme vydané i večeře. Upřímně, nevím, jak se to zvládlo. Jarda usnul se sluchátkem v ruce už odpoledne, my ostatní nechceme urazit otce ženicha a průběžně si připíjíme. Naštěstí jsou to jen malé.
 
sobota 23. května 1993 20:43
Nahoře na sále je fakt veselo. Úžasná muzika a lidi se nefalšovaně baví. Asi si taky půjdu zatancovat. Ostatně ”Mistře” mi ještě nikdy nikdo neříkal, až dnešní svatebčani.
  
sobota 23. května 1993 21:28
Kuchyně dole dodělává ještě nějaké studené občerstvení, beze mne a bez Jardy. Jarda ještě spí, já nemám čas, vyměňuju si na sále recepty na perkelty a těstoviny.
 
sobota 23. května 1993 někdy před půlnocí 
Fakt se bavíme, netuším, že takovouhle svatbu strašně dlouho nezažiju. 
 
neděle 24. května 1993 07:03
Není mi zrovna nejlíp, bolí mě hlava a z dlaždiček ve sprše, kde jsem spal, i rameno. Ale je třeba poklidit po včerejšku a chystat se na otevření restaurace. Rozchodím to. Navíc v kuchyni už je po pár vyprošťovácích veselý šéfkuchař Jarda, ono to nějak půjde. Ještě si skočím na jedno rychlé. V noci sprchlo a cigareta nikdy nechutná tak dobře jako na vlhkém, voňavém jarním vzduchu.
 
pondělí 25. května 1993 11:03
Chladící boxy jsou ještě plné jídla i pití ze svatby. Provozáci, vrchní i šéfkuchař Jarda navzájem zjišťují, kdy si to svatebčané odvezou. Kupodivu, nikdo neví nic. Účet je dorovnán, doba mobilů v nedohlednu a kontaktní pevnou linku nikdo nebere. Při těch debatách často ochutnávají jídlo i pití, zda nepodléhá zkáze.
 
pondělí 25. května 1993 15:03
Měl jsem jenom ranní a jdu domů, před odchodem potřebuju mluvit s šéfkuchařem Jardou, zrovna odnáší z chlaďáku nějaké lahve a koukám, že už tam všeho notně ubylo...
 
úterý 26. května  1993 10:23
Mám svátek, bude krásnej den. Provozáci, vrchní a šéfkuchař Jarda si rozebrali zbytek věcí z chlaďáků.
 
úterý 26. května  1993 14:27
Před Miláčkem zastavila dodávka a velký stříbrný mercedes loňského data výroby. Svatebčané si přesně podle domluvy s šéfkuchařem Jardou přijeli pro zbytek jídla a pití. Snad poprvé  a asi naposledy ho vidím po obědě z ničeho nic střízlivého.