a vytvořil docela pěknej vír. Bez něj by to totiž nešlo. Hanba by mě měla jímat, ale jímá mě spíš hlad, protože mi někdo sežral všechnu rejži. To by se dřív nestalo.
Pracovat s mladejma je radost.
Teprve při pohledu na jejich zkroušený obličeje děkuji Bohu za vlastní dětství a dospívání.
Ta krásná zima plná sněhu... černýho sněhu, protože se nám na něj během chvilky vždycky nasypala tuna popílku, jo, jo, kdo to dneska má.
A když někdo začal pochybovat o systému, vyléčila ho hned rána obuchem, nebo omezení osobních svobod. Nemusel se trápit a stěžovat si na internetu bez odezvy represivních orgánů.....Tak jako při té dnešní bídě.
Nebylo třeba ani řešit kde vzít na drogy. Na pívo a čvaňháka se drobák vždycky nějak schrastil.
Starostí o drahej mobil jsem byl taky ušetřenej, na pevnou linku naši čekali dvanáct let.
Kurde a těch introvertních gotiků v černým dneska všude kolem.. To dřív řešil rozjásanej pionýrskej šátek s modrou košilí.
Nezájem a drzost léčil promptně některý z rodičů způsobem, za který se dneska málem dostane za katr. Ale světe div se, ono to fungovalo.
Taky si pamatuju na tu bezstarostnost při výběru dovolených.Jelikož mamky nejlepší kamarádka vzala v 69 čáru přes Rakouskej lágr až do Kanady a ještě ji obtěžovala dopisama, který ani neuměla zalepit, bylo to jednoduchý. Pojedeme na chalupu, nebo pojedeme na chalupu? Mácháč nás nikoho nebavil.
Dneska je to nějaký divný.
Neblbnou jenom mladý, táhne se to napříč generacema.
Úplně aktuálně řádí koronavir. Chtěl bych v této souvislosti upozornit rabující v našem hypermarketu, že na dně nejspodnějšího regálu přehlédli dva balíčky rýže a u mouky je vzadu zašitá celá desetikilovka, chce to jen se ohnout...Takže jestli to někomu stojí za to...
Roušky u nás v lékárně nepřehlédl nikdo, ani antibakteriální gely.
Taková vážná situace a já jsem samej humor.
No, to jsem tomu zas nasadil, koronu....tedy ehm korunu.
Navíc jsem ráno ještě vytvářel víry, když jsem dělal ztracená vejce k snídani.
Hanba mě.
Díky a ahoj Filip.
