a nemyslete hned na nejhorší, prostě mini povídka, která třeba alespoň někomu z vás zlepší náladu. A mě nakonec ani nestála krk....
Šéfkuchař je stále ve střehu.
Nesmí ani na chvilenku polevit v ostražitosti.
Nebezpečí číhá za každým rohem nerezového stolu, kastrolem, nebo i vařečkou.
Tanec minovým polem je proti tomu někdy hadr. A dobrý úmysl bývá často tím největším semeništěm hříchu...
Největší zrada je ale široký úsměv kuchařů od ucha. Spokojených jak vám pomohli a ulehčili práci....
"Šéfe, já jsem myslel....." Tak to je průser. Ivoš se ke mě blíží s pohledem Italského seladona, který právě zmerčil atraktivní zrzku v těsnejch džínovejch šortkách.
"Že říďa nemá rád smažený, tak jsem mu místo hranolek k tomu stejku udělal grilovanou zeleninu." Zorničky má rozšířené radostí tak, jakoby právě zjistil, že se zrzka právě chystá obtočit kolem něj svý báječně dlouhý nohy a.... "Ale čert ví proč tam kvůli tomu strašně prská." Světla v očích pohasnou, zrzka se otáčí, naposledy zavrtí zadečkem a mizí v davu....
Bodejť by neprskal, pomyslím si. Čas od času si dává utajenej oběd aby zjistil jak se vaří pro "normální" hosty. Takže máme hned dva problémy v jednom. Někdo propálil, že se vaří pro něj. To za prvé. A za druhé dostal úplně jiné jídlo, než si objednával. Paráda.
Jdu si pro rozsudek. Z dálky vidím, že manažer už mě předběhl. Poznám to snadno, podle krve, kterou srdce ještě pořád pumpuje z bezhlavého těla. A jediné co je zřetelně vidět v rudé krvavé mlze je nebezpečný úsměv ředitelského žraloka čekajícího na další oběť.
