a v tomto případě nejen nich.Z mého pohledu se jedná o zmatení pojmů v široké části názorového spektra naší společnosti.
Východ a Západ.
Jsou to tři desítky let, kdy se zdálo, že zůstanou jen jako zcela nezávadné zeměpisné pojmy bez dalších příchutí. Železná opona padla. A ta velká rána? No to byl přece kámen co spadl ze srdce nám všem, kteří tu dobu pamatujeme.
Nejsem politolog a nedokážu definovat co přesně se stalo v Rusku v devadesátých letech špatně, nebo, co šlo prostě udělat lépe. Můj čistě osobní dojem je, že v době, kdy se hrálo o duši obrovské a krásné země, měl stát v jejím čele někdo jiný, než alkoholem omámený Boris Jelcin. A mohlo to vypadat jinak, snad.
Ta část Evropy, které jsme říkali západ také prošla vývojem.A z veselých mejdanů sjednocování a vítání nových bratrů přišla kocovina.
Do toho se Brusel dle mě doslova zbláznil s čím dál většími zásahy do plánování čehokoli.Ekonomikou počínaje. Jak skončilo centrální plánování, přece víme nejlépe podle zkušeností z RVHP. Systém totálně zlikvidoval sám sebe a právě díky tomu "Východ" skončil na lopatkách. Právě díky tomu mohlo dojít k výše zmíněným, radostným událostem.
Opět opakuji, nenárokuji si býti politologem. Ale je absurdní, že s touto historickou zkušeností jsme se dostali do situace, kdy nás opět řídí levicově zaměření centralisté.
Konzervativní politika pak na "Západě" prochází obrovskou krizí, neztratila hodnoty, ale osobnosti a hlavně cestu. Jenže co svět světem stojí, perpetuum mobile produkující jakékoli hodnoty samo od sebe nikdo nevynalezl. Proto věřím, že právě ona, je (ač není dokonalá) jedinou možnou cestou k prosperitě. A jen přes tu prosperitu lze účinně pomáhat skutečně potřebným.
Ale co se tady na "Západě" rozbilo, to se tady musí spravit. Těm co se kompas porouchal, je třeba připomenout, že v autoritářství východu se nachází úplně jiná cesta než návrat svobod. Že by mohla přijít chvíle, kdy třeba na spory o počet pohlaví budeme vzpomínat se slzou v oku.
Díky a ahoj Filip.
