Otevřený dopis administrátorům blogu IDnes

Krátké zamyšlení před naším večírkem příští týden a třeba i inspirace k přijetí bezpečnostních opatření...

Vážená administrace,

předem, zadem, vrchem i spodem mého dopisu bych rád upozornil, že se na náš sraz skutečně těším.

Nemůžu ovšem vyloučit, že přijedu frustrován nepostupem do finálové desítky. V rozmrzelosti mě může utvrdit , pokud David Vlk skutečeně nerozrazí dveře na praseti s demižónem slivovice v každé ruce. Slivovici já totiž tuze rád a prasátko bych obratem ruky v přilehlých prostorech dokázal proměnit ve spoustu dobrot.

Poslední dobou totiž všechno stojí za prd. Nejen na blogu. Ve škole mám zakázáno používat rákosku. Podle některých progresivistů ( ve skutečnosti jsou to ovšem zpátečníci) , je dávno překonaným výchovným prostředkem. Nic ovšem není vzdálenější pravdě. Každý přeci ví, že všechno retro se jednou vrátí jako móda.

Taky nám před časem ve školní restauraci vedení vyměnilo plynový sporák, za nový ... Elektrický. Neskutečně mě to vytáčí . Sice se na elektřině vaří lépe... Člověk se ale nemůže zabývat původem plynu a má strach jestli mu sporák nepohání Sólární baroni.

Poslední dobou se rovněž projevuje, že jsem celkem primitiv. Do zdejších argumentačně věcných diskuzí se nehodím. Poprávu jsem setřen, protože jsem učitel, tlusťoch, kuchař a kobliha. Místo abych abych se pod tíhou těchto argumentů nad sebou zamyslel, chodím tady po klávesnici s naběhlou žílou.

Lidem, kteří pak nikdy nelžou, netrollí v diskuzích, neklevetí a nestalkují své kolegy v návalu své vlastní mravní bídy ještě vynadám.

Takže si na mě dejte příští pátek radši pozor. Nechci vám vyhrožovat. Naopak.

S úctou Filip Vracovský.

P.S. Tento článek je inspirován výroky a výrobky ze zdejších jiskřivých argumentačně diskuzních fontán . Celý je navíc myšlený smrtelně vážně...