Nebo zkrátka jen rádi bojujeme dávno dobojované bitvy ? Protože je to přeci tak snadné. Vítězit, když se nikdo nebrání ....
Už 34 let počátkem května u nás v Plzni slavíme den osvobození americkou armádkou. Je dobře, že můžeme. Pamatuji sám dobu, kdy se o američanech na džípech a roku 1945 veřejně nemluvilo. Dějepisáři pak o nich cudně mlčeli. Což bylo dost kontraproduktivní, zvlášť v kraji kde ještě žilo dost pamětníků ...
Toto novodobé „tabu, nebo chcete li mýtus“ je naštěstí pryč...
Přesto... Dodnes jsou slyšet hlasité výkřiky těch kteří si nespočítají 1 + 1 o tom , jak tady američané nemuseli bojovat. Jaká legrace to byla dojet si do Plzně ošustit pár děvfčat ze Škodovky...
Je to směšné ignorovat cestu lemovanou místy těžkých bojů , která měla svůj počátek tam někde v Normandii. Spíš smutné je, že si dneska moc nepřipouštíme, další spojence na západní frontě. Konkrétně u nás jsem v posledních letech zachytil, divení se, belgické vlajce v konvoji...
O tom, jak těžké boje ještě USA sváděli na dalším velkém bojišti 2. světové války v Tichomoří nemluvě.
Stejně tak jsem moc rád, že už dneska můžeme mluvit o květnových bojích a událostech v Praze.
O úloze Buňačenkových mužů. Prokleté armády prokletých vojáků, které musel osud nenávidět. Jinak si jejich úděl a cejch, který si nesou dějinami neumím vysvětlit.
Konečně se můžeme podívat do očí i vlastnímu svědomí. Mluvit o roli mužů jako generál Kutlvašr. Taky o tom jak jsme se k nim zachovali...
Ano, zachovali pod dohledem poradců ze SSSR. Ale my.
Přesto je dobré neopomenout skutečnost, že květnové povstání proběhlo v roce 1945. Ne 39, 40,41, 42....
A položit si otázku ... Proč asi ?
Žádný z následných zločinů GRU atd. na tom nic nemění...
