Jak jsem přestal kouřit

  Vlastně nepřestal, myslím, že tahle závislost člověku z krve nevymizí, takže se spíš sluší říct, že úspěšně abstinuji.

Můj tatínek byl náruživý kuřák až do smrti.Když umřel, jedna z věcí, která mi po něm zbyla byl velký kufr našetřený na začátek penze, cigarety a viržínka...

Mamina přestala krátce kouřit, v době kdy byla se mnou těhotná, ale definitivně poslední cíčko típla až s mladším bráchou o pět let později.

Celé dětství jsem do táty rejpal, že to smrdí ať přestane, takže když jsem začal kouřit v učení já sám, na chlubení to nebylo...

Čítával jsem historky o tom, jak první cigareta roluje kuřákův žaludek a nechutná.No mezi mnou a nikotinem to byla láska na prvního šluka.A připadal jsem si najednou tak velkej (taky jsem byl, ale kretén), dospělej a zajímavej. V té době jsem ještě hodně sportoval, ale pár let na to jsem se už pohyboval jen po hospodách (práce i koníček v jednom, není to krásné, když se to člověku spojí?) , mezi rockery a nejdál jsem došel k bandě začínajících literátů.

Zkráceně řečeno, při laskání múzy i při poslouchání těžkejch kovů je zapálenej čvaňhák takřka povinnost. Čerstvej vzduch hrozí, že by vás mohl zabít.A vyběhnout z kuchyně párkrát potáhnout, zmizet z toho stresu, to je skoro jako milování.

A tak se Filípek rozkouřil do docela slušné formy.

A čas plynul, měřen vysypanými popelníčky.

A plíce si nejspíš dvakrát nechrochtali....

Jednou v hospodským sklepě skládal nějakech osmdesát sudů piva a jelikož  je stavěl na sebe, aby se ta esence nejsladší hořkosti do toho sklepa vůbec vešla a ještě na něj u toho lezla nějaká viróza, docela  si u toho zakašlal.Když  potom přišel nahoru, od stolu štamgastů se začal ozývat hlahol "Si zapal ty blbe, ať si odkašleš".Tak to bylo zhruba to slušnější co  si vyslechl.Nakráčel k nim, furiantsky rozmačkal krabku se slovy že "JÁ kouřit vůbec nemusím.". A bylo to. Bez jediného problému, jsem nekouřil skoro tři roky.

Ale člověk míní a tabák mění.Nebyl bych to já, abych si jednou posilněn alkoholem na bigbítu nezapálil.Jedna mi přeci nic neudělá a i kdyby, zbavit se toho zlozvyku je brnkačka,nevím, že s tím všichni tak nadělaj...

A brzy se nám Filda dostal do svého oblíbeného stádia, kdy třeba u kartiček dokázal z jednoho cigárka mazácky šlukovat v koutku úst, druhé blikalo odložené v popelníčku a třetí měl filuta ve startovací poloze za uchem.Když se rozhodl podruhé s tím zlořádem seknout, nebyla to už taková sranda.Končil skoro rok.Několikrát to s vypětím všech sil dával a mátožil se bez nikotinu světem i několik dní.Na dně.Chcíplej, opocenej a vzteklej.Pak přišla úleva.První potažení po několika dnech, ta slastně motající se hlava...

Ale nevzdal to a jednou to prostě klaplo.

Netvrdím, že jsem nekuřák, to už nebudu nikdy, ale prostě jsem si deset let nezapálil..Víc mi to dalo, než vzalo.I v práci to hodně pomáhá, zmrzačený čich i chuť se za nějaký čas vrátí.Ale ještě po těch letech si dovedu představit tu slast, kdybych až teď dopíšu, vyšel na balkon.Vzduch tam přímo kvete vůní nedávného deště.A já si pouštím jednu do průdušek.Úplně cejtím, jak to příjemně šimrá a motá se mi hlava štěstím...Ale vím, že už to neudělám..

Díky a ahoj Filip.