Je to týden co jsem tu psal o velkých dětech, které v nás dřímou. A to jsem ještě netušil, že v úterý budu to velké dítě v sobě moci vypustit i já.
Často se tu poslední dobou dokola řeší kdo je hrdina, kdo práskač, nebo dokonce vrah.
Tak u nich dvou je to jasný.
Tam se snad se shodneme kavárníci i obdivovatelé Miloše Zemana.
Pevně věřím, že je má za hrdiny jak Kalousek, tak Babiš.
A tady na blogu v ně pevně věří společnou silou pánové Lička s Matuškou.(Já se jim tímto omlouvám.
Pokud jim demonstrace názorových protiproudů a protipólů vadí vyměním je) :)
Neměl jsem při sobě bohužel diktafon tak nemohl vzniknout plnohodnotný rozhovor.Jak mě to zpětně mrzí.
Proto jen stručně pár jejich dojmů.
Všude dobře doma nejlíp. To tvrdí oba dva. A že mají procestovaný jó velkej lán světa.
Když je ale trošku novinářsky podusíte, nejzajímavější a největší dojem na ně udělal Tchaj-wan.
Ten větší a o něco starší mi povyprávěl o zrychlující době.Že pár desítek let zpětně při vyprávění příběhu stačil dětem jeden až dva obrazy. Ale v dnešní klipovitém nečasu je jich třeba na to samé osmnáct.
Ten mladší a menší si liboval, že ani v dvaadevadesáti ho neloupe v koleni.A to je fajn.
No a já...? Já litoval, že jsem jim nepřivezl nic na zub.Nejradši mají prý včelí vosk a v tom jsem při zajišťování občerstvení fatálně selhal.Přesto tihle dva frajeři nedali najevo jakékoli roztrpčení :)
Díky a ahoj Filip.
