Dávno pryč jsou chvíle... Kdy jsem rád padal na zadek , nebo na tlamu .....

Troška zimní poetiky snad nikoho nezabije...........  Křupe to dneska krásně pod nohama, nemyslíte ?  

Jel jsem včera ráno pracovně do města a byl to jeden z těch dní, kdy jsem nemusel použít ani naše auto, ani taxíka , ale svezl jsem s MHD. 

Jezdím veřejnou dopravou mimo špičku docela rád. Celej život. V klidu si vytřídím myšlenky, nemám potřebu zírat do tabletu a pokud to jde,  neposílám nic pracovně ani z mobilu...

Vzhledem k pracovnímu vytížení na více frontách a vzhledem k tomu, že se den nedá natáhnout do více hodin, to nejde zdaleka každý den...

Pokud by někoho zarazil ten taxík mezi oblíbenými dopravními prostředky... Není to proto, že bych byl zhýralý zbohatlík... Naopak,  je to ekonomicky výhodnější varianta, než živit v domácnosti druhé auto.

Nicméně jsem se včera cestou na zastávku přistihl, jak opatrně z kopečka našlapuju po udusaném sněhu.  Jak moc si přeju nepadnout na tlamu :D 

A vzpoměl jsem si, na  cestou do školy ( té základní) kam jsem chodil před desítkami let.  Celou jsem se krásně nonstop  klouzal sem a tam......Na malou chvilku jsem zase pocítil ten pocit štěstí z  ledovejch ploten , který mě osud postavil do cesty... 

No jo, jenže jak jde čas.... Dolů na zandel to jde stejně rychle jako v dětství... Ale vstávání je takový nějaký jiný :D 

Nicméně i přesto si náramně sněhu užívám. Jen jsem opatrnější... Nedá se nic dělat.

První pohled, když ráno otevřu oči je docela fajn, nemyslíte ?

Ještě bych se zastavil u jedné věci z počátku dnešního rozjímání.... Posílat z mobilu něco....  Ještě nedávno bych řekl maily... Ale pro dnešní mladší spolupracovníky je už mail něco jako .... Jako kdybych přijel na schůzku bryčkou taženou oslem a čmáral si u toho poznámky na pergamen...

Vzhledem k tomu, jak si živě vzpomínám na fax jako přelomovou novinku bych řekl, že čas tak nějak zrychluje. Nezdá se vám ?