Čtyři roční doby- Jaro.

Páteční a Sváteční malování slovem pro náhodné kolemjdoucí, i štamgasty u našeho stolu. Požehnané Velikonoce všem.

To ticho které halilo krajinu cudně jako noční košile je pryč. Rašení trávy a nalévaní pupenů na větvých stromů sice slibuje nový život tiše, zato ptáčci se nebojí zazpívat. Je to odměna za nafutrovaná krmítka v těžkých dnech kdy mrzlo až praštělo, nebo jen náhoda ? Kdo ví... (No jasně, byť nejsem ornitolog o jejich chování jsem toho četl celkem dost, ale proč si kazit hezkou chvilku ...)

Teď je ale třeba se schovat, protože támhle za kopcem už hlučí první jarní bouřka, aby za chvíli vykouzlila duhu přesně takovou, jaká se na apríl sluší a patří.... 

Já sám mám pocit, že se ve mě krev po zimním spánku dostává pomalu a jistě do varu. Když zavřu oči a zasním se.... Hned bych obul vandrácké boty. Je to jistě ta část jejího řečiště, v které proudí díl po babičce okořeněný až z daleké Itálie.

Řeknu vám, že to není úplně jednoduché skládat v sobě k části zemitého sedláka, toho rozpustilého "Taloše" a navrch  čepičku důstojného učitele, kterou jsem si upletl... Na jaře zvlášť.  Plaší se mi  podrážky a vysvětluje to moje dětské touhy odkočovat s kolotočem, nebo se střelnicí..... Úplně nejlepší variantou se mi tehdy zdál cirkus.  

Jak dneska říká Hanička, když můžu někde dělat komedianta, vypadám prý obzvlášť spokojeně. Stejně tak vypadá dneska i krajina kolem. 

Léto je sice ještě jen velmi vzdáleným příslibem . Ale už skoro cítíme mlsání červencových nocí, pistáciovou zmrzlinu dní a sluníčko všude kolem... Nejvíc pak v sladkých lesních jahodách a na hladině rybníka kam se zrovna chystáme skočit...

Ostatně někdy je na věcech nejkrásnější právě to těšení se ... Nebo následná vzpomínka. Protože okamžik je tady a najednou není. Jedno mrknutí oka a nikdy se už nevrátí... Ale jaro není sladkobolné. Právě díky těm příslibům, které od něj chceme slyšet...

No a dneska nám nemůže zahrát než včerejší oslavenec a můj asi nejoblíbenější metalový zpěvák pan Udo Dirkschneider 6.4. 1952 . Ostatně Jedno srdce a jedna duše není zrovna v těchto časech vůbec zlej nápad...