Konec starejch dobrejch časů a začátek těch jěště lepších. O tom historicky jsou pády a krize civilizací. Není důvodu aby tomu kvůli covidu bylo jinak....
Zaujal mě dnes poměrně katastrofický článek o odlivu pracovníků z oborů gastronomie a cestovního ruchu směrem k montovnám. Montovaný chlebíček totiž chutná po přiznaných mzdách, pevné pracovní době a v časech pandemie hlavně voní jistotou.
Trochu se zapomíná na to, že obrovská krize v personální oblasti nás sužovala dávno před covidem a že i směrem na západ je tato práce tak tvrdá a v poměru s její náročností povětšinou bídně placená, že role pěšáků se většinou ujme tu Čížek, tu Pšonek... Zkrátka náplava z východu. Jen my díky naši poloze máme ten východ ještě dál na tím směrem a troufnu si říct, že boom v přesunu směrem od pozic za myčkou k pozicím na kamnech nás v případě Ukrajinských, Moldavských a dalších kuchařů a kuchařek teprve čeká. Propukne s úpravou legislativy na kterou jistě v klidnějších časech přijde vhodná chvíle a po které řada z nás volala.Znamená to tedy konec národní gastronomie? Ale kdeže.... Jedná se spíš o vítané zeštíhlení oboru, a jeho očistu jak pevně doufám...směrem ke kvalitě. Vůbec nepochybuji o tom, že ze srdcařů nikdo u ponku nezůstane a do oboru se vrátí, pokud z něj tedy kdy odešel. Bludných duší, kterým předcovidové gastro vyhovovalo z nejrůzněších, často i nelegálních důvodů litovat nemusíme.
S čím je ale třeba počítat s pohledu zákazníka je holý fakt, že se spolu s touto novou érou přiblížila také doba férových marží. Zkuste se třeba v Alpách kvalitně najíst a napít za šest euro. Budete mít smolíka. Nezbude než si ohryznout kus kůry na stromečku. (Ale ani to bych vám nedoporučoval, ochrana přírody a kultura v těch krajích umožňuje mnohem tvrdší postihy za její bordelení, než je zvykem u našinců).
Jiné to bude i z pohledu podnikání v oboru. Uspějí jen ti, kdož vědí, že únor 2020 se nikdy nevrátí a budou s tímto faktem pracovat. Podnikatelským záměrem počínaje a jeho realizací konče.
Díky a ahoj Filip
